Čirá beznaděj

Kallentoft_DivejSeJakPadam_audio
Ztratit někoho blízkého představuje vždy těžkou životní zkoušku. Přijít o dítě je jednou z nejhorších ran, jaké rodiče mohou potkat. Dokud ale není nalezeno tělo, lze stále doufat. A jste-li dostatečně zoufalí, pak nedokážete ani přestat s pátráním. Co kdyby, jednoho dne, někdy, někde?

V červnu přestavil server Audioteka.cz mezi jinými i zvukovou podobu prvního ze dvou dílů minisérie z pera Monse Kallentofta s názvem Dívej se, jak padám (Se mig falla, 2019, česky 2021). Podle překladu Jitky Herčíkové vydaného nakladatelstvím Host knihu namluvil Martin Preiss.

Se švédským autorem Monsem Kallentoftem jsem se při této příležitosti setkal poprvé, ačkoli do češtiny bylo přeloženo celkem sedmnáct jeho titulů. Knižně debutoval již v roce 2000. V naší mateřštině lze nalézt dvanáct příběhů inspektorky Malin Forsové a několik dílů ze série Hercules, na níž ale nepracuje sám. Dívej se, jak padám patří do projektu označovaného jako Palma příběhy, který obsahuje jen dvě knihy.

Jako úplný nováček neznalý díla Monse Kallentofta, hozený rovnou do vody audioknižní formy, jsem zpočátku dost bojoval se schopností udržet pozornost a orientovat se ve spleti postav, časů a míst. Nicméně jako zkušený konzument namluvených knih jsem vytrval, byť za cenu opakovaného přehrání některých, hlavně úvodních kapitol. Na druhou stranu jsem boji za porozumění nevěnoval zase tolik úsilí, neb větší části románu jsem naslouchal za pohybu, tedy bez reálné možnosti dělat si někde stranou poznámky, případně malovat grafy souvislostí a návazností. Nakonec jsem ale většinu postav přeci jen identifikovat dokázal a jejich interakce napříč časem snad i pochopit.

O co jde? Zápletka příběhu s podivně dlouhým názvem stojí na jednoduché premise. Dospívající dívka si chce užít pocitu svobody, přesvědčí svého otce, který následně ztratí slovo u maminky, a svolení k cestě na Mallorku dostane. Jenže zakrátko zmizí. Zoufalý otec jménem Tim Blanck se pustí do pátrání. Týdny, měsíce a posléze i roky ubíhají. O tři roky později jsou manželé Blanckovi rozvedeni, údajně pro Timovu posedlost marným hledáním. On většinou na Mallorce, ona doma ve Stockholmu. Co se s jejich dcerou Emme stalo? Autor čtenářům, v našem případě posluchačům, nabídne bezpočet pohledů na temnou stranu vyhledávané turistické destinace. Popravdě se divím, že nebyl vystaven intenzivní kritice ze strany těch, kterým turistický ruch vydělává na chleba. V Kallentoftově podání lze totiž velice snadno podlehnout pocitu, že tento španělský ostrov představuje drogový ráj a přístav pro všechny úchylky, které lidstvo zná. Z toho také vyplývá nezbytná temnota celého příběhu. Ptáte se, je-li to špatně? Vůbec ne. Právě naopak. Domnívám se, že odkrývat přehlížená fakta je důležité. Pojďme si uvědomit, že i zdánlivé ráje mívají kromě své slunné stránky i nejednu temnou.

Těžko říci, odkud autor čerpal inspiraci. Příběhů s podobnou zápletkou nabízí reálný život, bohužel, bezpočet. Za všechny si připomeňme třeba Natalee Holloway, která je pohřešována od 30. května 2005. Zmizela necelý týden po maturitě při dovolené na ostrově a vyšetřování dodnes nepřineslo žádnou odpověď na téma jejího osudu. V roce 2009 se v kinech objevil i film s jejím jménem spekulující o tom, co se mohlo přihodit.

Zmíněnou temnotu a opakovanou beznaděj naprosto špičkově podtrhuje barva hlasu Martina Preisse. Vlastně si jen těžko dovedu představit interpreta, jenž by se pro tuto roli hodil víc. Možná tak ještě Martin Stránský. Nemá asi smysl vyzdvihovat všechny tolikrát opěvované přednosti projevu Martina Preisse. Co si ale nemohu odpustit, je vyslovení další chvály na jeho výslovnost španělských i anglických výrazů. Jakkoli směšné se mé nadšení může zdát, už jen prostý fakt, že „majorka“ nezněla „po česku“ jako „malorka“, mi udělalo ohromnou radost. Přiznejme si, že tato drobnost není v našich luzích a hájích samozřejmostí.

Trochu rozpačitý jsem z úplného závěru Dívej se, jak padám. Možná bych snad ani neměl psát, že jde o závěr. Jako by někdo kus textu smazal, nebo rukopis Monsi Kallentoftovi sebral ještě před dopsáním. Na druhou stranu víme, že za prvním dílem diptichu přichází i druhý, takže lze oprávněně předpokládat, že Tima v úvodu titulu Hör mig viska z roku 2020 zastihneme přesně v minutě, v níž jsme jej zatím opustili. Nejste-li kovaní ve švédštině, a přesto toužíte alespoň tušit, jak by zmíněný název v češtině mohl znít, pak vězte, že třeba „Poslouchej, jak šeptám“, abych se přidržel duchu překladu názvu dílu prvního. Ale neberte mě za slovo, Jitka Herčíková spolu s nakladatelem možná zvolí nějakou zcela jinou formulaci.

Na rozdělení pátrání po Emme do dvou knih můžeme nicméně hledět i prakticky. Uvědomme si, že tištěný překlad Dívej se, jak padám má přes tři sta třicet stran. V načteném provedení to znamená jedenáct celých hodin a jednu třetinu hodiny k tomu navíc, rozdělených do šestašedesáti stop ve formátu mp3. To už je slušná dávka textu. Z tohoto pohledu dává roztržení příběhu smysl a nejedná se o nic neobvyklého. Snad jen že ony předěly bývají častěji koncipovány tak, aby oba tituly mohly stát více méně samostatně, což není dojem, jaký bych získal v tomto případě.

Není tedy pravidlem, aby seriálové tituly neměly díl od dílu své vlastní zakončení. V tomto případě ale právě takový přístup přispěje ke zvýšení poptávky po pokračování, jakmile se v češtině objeví. Já na ně rozhodně zvědavý jsem. A protože jsem nejenom fanouškem audioknih jako takových, ale i interpretací Martina Preisse, asi si spíš počkám právě na zvukovou verzi.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeDívej se, jak padám

Kallentoft, Mons

Host, 2021

zobrazit info o knizeDívej se, jak padám

Kallentoft, Mons

Host, 2021

Napsat komentář