Čtení ke kávě: Čas je relativní (Hana Militká)

Čas je relativní

10.8.2021 Hana Militká Bez komentáře

Dnes je uspěchaná doba. Každý se někam řítí, všichni sledujeme, co jsme nestihli, co ještě prošvihnout můžeme a naopak.
Občas stojí za to se na chvíli zastavit, promluvit se svým blízkým. Uvědomit si důležité a nedůležité věci v našem životě. Nenechme se zmítat stresem. Převážně ho vytváříme sami. Dopřejme si tiché zastavení. Aspoň občas.

„Ahoj, Jarčo, jak to dnes vidíš? Půjdeme na skleničku?“
„Já ti nevím, Denčo, nějak nemám náladu.“
„Co je s tebou?“
„Ani nevím. Vlastně nic, jen se cítím unavená. Asi stárnu.“
„Prosím tě, Jarčo, neblázni! Vždyť je nám teprve jednadvacet. Nejlepší léta před sebou. Až vyjdeme tuhle bláznivou akádu, budeme slavné!“
„Vylezeme za dva roky a budeme staré. Naivky už si nezahrajeme.“
„Kdo by stál o naivky. Líp se tvoří potvory, čarodějnice. Můžeš tam předvést celou škálu svého talentu.“
„Vždycky jsem snila o princeznách,“ vzdychne Jarča.
„S tebou je dneska řeč… Víš co, to chce vážně posedět a trošku si popovídat o životě. Nemůžu tě takhle nechat na pospas,“ rozhodla Denča a vtáhla ji do nejbližší vinárny. „Chceš své oblíbené bílé, nebo radši něco tvrdého?“
„Jo, něco tvrdého bych si dala, ale ne k pití.“
„Prosím tě, neříkej, že máš o nápadníky nouzi… Spíš je jich moc.“
„Myslíš? Ani jeden z nich nestojí za nic. Myslím pořádného chlapa, parťáka do života.“
„Rozumím. Ale na životního partnera máme ještě čas. Chceš přece dostudovat, nebo je ti to fuk?“
„Jo, lepší bude dodělat školu… Jenže to dlouho trvá. A pak bude člověk chtít rozjet kariéru, další čekání než tohle a než tamto.“
„Jarčo, ty jsi nějaká netrpělivá.“
„Nediv se, neviděla jsem Lojzíka ani nepamatuju.“
„Tak vida, přece je v tvé blízkosti nějaký důležitý muž,“ zamrkala Denča.
„Máš pravdu, je významný a vždycky bude na prvním místě.“
„Proč tedy chceš hledat ještě někoho jiného?“
„Potřebuju ochránce, mít se o koho opřít a s kým si zadovádět.“
„S Lojzíkem to nejde?“
„Je moc malý…“
„Jak malý?“
Jarča se chvíli ošívala, uvědomila si, že prozradila víc, než chtěla. „Dobře, řeknu ti to, ale nikomu ani slovo.“
„Prosím tě, hrob je proti mně drbna, znáš mě.“
„Právě…“
„Co tím chceš říct?“ vystartovala Denča.
„Nic, uklidni se,“ konejšila kamarádku Jarča. „Právě jsem si chtěla připít na…“
„Na život, na lásku a krásu,“ navrhla Denča.
„Tak jo.“
Začaly popíjet a chroupaly pražené mandličky.
„Povídej, čekám…“ dychtivě se ozvala Denča.
„No, ono toho moc k vyprávění není,“ začala zvolna Jarča.
„Něco snad jo, nebo ne?“
„Mám syna,“ zašeptala.
Denča se zakuckala a nemohla se utišit. Pak se zeptala přiškrceným hlasem: „Vážně? A kolik mu je?“
„Pět.“
„To říkáš jen tak? Proč ho nevezmeš s sebou do školy? Určitě bys měla u kantorů protekci…“
„Nemyslím si. Kromě toho není u mne.“
„A kde tedy je?“
„U mojí babičky.“
„U tvojí babičky?“ opakovala monotónně Jarča. „To by mi asi taky hrabalo. Hlavně nevím, co bych si s ním počala.“
„No právě. Mamku už nemám, zemřela krátce po jeho narození. Ještě ho držela v náručí. Celá roztála, viděla, že je podobný do našeho rodu. Měla z něj radost,“ slzy jí kanuly z očí.
„Neplač, připijeme si na tvou mamku. Určitě je jí líp než poslední léta tady. Měla rakovinu, viď?“
„Jo,“ plakala.
Denča jí nabídla kapesníčky.
Po chvíli pláč ustal. Usmála se a znovu si připily.
„Nedávno jsem za nimi byla. Lojzík je k sežrání. Víš, co prohlásil?“
„Ne, opravdu nevím, nebyla jsem tam s tebou.“
„Zeptal se své prababičky: ,Aničko, jak dlouho tady ještě budeš?´“
„Cože? Jak to myslel? A komu říká Aničko?“
„No, moje bábinka nechce, aby ji oslovoval babičko. Prý ještě není tak stará.“
„Kolik jí je?“
„Sedmdesát jedna.“
„Toho se v životě nedožiju,“ toužebně prohodila Denča.
„To není všechno. Zeptala se ho, proč to chce vědět. On prohlásil, že tak dobré lívance, jako dělá ona, mamka neumí. Chápeš to?“
„No, tomu říkám vyznání lásky,“ smála se Denča.
„A víš, co mi pak tajně šeptla?“
„Netuším.“
„Prý nebude mít tolik času.“
„Něco se děje? Snad není marod?“
„Ne, prý má nějakého mladšího milence! Chápeš to?“
„Cože? Děláš si srandu?“
„Naprosto ne. Tohle mi důvěrně sdělila. Nikomu to neříkej.“
„Za co mě máš?“ dušovala se Denča.
„To je hrůza. Vůbec si je neumím představit. Asi chrastí kostmi o sebe. Jinak mě nenapadá, co by mohli podnikat.“
„Blázníš? To je pro nás vynikající vyhlídka!“ zajásala Denča.
„Prosím tě, v čem?“
„No přece, že ani v důchodu život nekončí. Nemusíme na nic spěchat! Na milence, na děti…!“ najednou se zarazila. „Promiň, nemyslela jsem to na Lojzíka. Je moc fajn, že ho máš. Pokud budeš potřebovat, určitě ti s chlapečkem pomůžu, když budu moct.“
Seděly spolu dlouho do noci a radovaly se ze života.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.