Na sklonku března 2021, dva dny před autorovými pětaosmdesátinami, vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis útlou knihu Zdeňka Svěráka Povídky a jedna báseň.

Zcela netradičně začněme zmínkou o obálce. Ta je koncipována tak, aby spojka „a“, vyvedená pouze v obrysu, prakticky zanikla v jinak tučném okolním písmu. Název tedy zdánlivě zní: „Povídky jedna báseň“. Ačkoli trochu předbíhám, řekl bych, že i takto formulován by název ve své funkci klidně obstál.

Zdeněk Svěrák letos oslavil významné jubileum. Zdá se to jako včera, ačkoli ve skutečnosti uběhly více než dva roky, kdy jsme se spolu dívali na titul Strážce nádrže. Tehdy jsem přiznal, že nejspíš jako většina populace znám spíše filmovou tvorbu této kulturní ikony současnosti. Nedávno jsem ovšem získal audioknihu s příznačným názvem Skoro všechno. Při jejím poslechu jsem se neskutečně bavil, a uvážíme-li, že její přehrávkový čas útočí na dobu čtyřiadvaceti hodin, je zřejmé, že obsahuje pár set povídek a písní. A to v ní dokonce nenalezneme ani jeden z příběhů obsažených v Povídkách a jedné básni, což svědčí o faktu, že Zdeněk Svěrák je plodným autorem nejen ve světě divadla a filmu. Pojďme se teď podívat, co nového můžeme očekávat od jeho nejnovější sbírky.

V rámci necelé stovky stran na čtenáře čeká osm povídek a ona slibovaná jedna báseň. Zhruba čtvrtinu tohoto rozsahu si přivlastnilo úvodní „Okénko“. Milostný příběh velmi vtipně a hlavně výstižně nastavuje zrcadlo hned několika typickým výstřelkům současné společnosti. Čtyřstránková „Noční obloha“ vyznívá jako drobný hold několika litomyšlským rodákům. O úskalí soužití nejenom se čtyřnohým miláčkem, ale i s faktem, že je hlavní hrdina obdařen podobou s Karlem Gottem, povypráví třetí příspěvek s názvem „Pes“.  Všichni víme, že historie často svádí k účelovému výkladu. O tom ví své hrdinové povídky „Ruina“. Velice emotivně působí příběh stařičkého vysloužilce „Generál“. „Tramvajáček“ povypráví o době, kdy v pražských tramvajích jezdili průvodčí a názvy stanic se čas od času měnily. Hrdinství může mít mnoho podob, stejně jako touha. Smutně detektivní „Řeky“ zavedou čtenáře do dvou časových rámců, aby pomohly odkrýt dávno pohřbený zločin. A konečně „Krása“ vypoví historii dávné lásky. Slíbená báseň sídlí na samém konci knihy, pyšní se drsně znějícím názvem „Vylíčení popravy“ a ztělesňuje autorovy pocity těsně před příchodem sametové revoluce.

Příběhy z pera Zdeňka Svěráka disponují nejen příjemným stylem, ale i zajímavým výběrem témat. Autor totiž dokáže uchopit na první pohled zdánlivě všední a banálně působící momenty každodenního života a obrátit je v napínavou hru se slovy. Jakkoli tedy školství jeho odchodem z učitelské kariéry utrpělo, česká kultura na něm jednoznačně vydělala.

Zdeněk Svěrák se ve své spisovatelské roli často inspiruje dobou svého mládí. Nejedná se samozřejmě o pravidlo, ale i tak faktem zůstává, že sondy do české minulosti jednoznačně převládají. A to je dobře. Nedávno jsem se zúčastnil běhu Pro paměť národa, což je projekt archivující příběhy pamětníků. Žádná učebnice dějepisu totiž nemůže nahradit očitá svědectví. Věřím, že právě tvorba našeho jubilanta může směle stát nahrávkám tohoto projektu po boku.

Jedna perlička na závěr: Povídky a jedna báseň Zdeňka Svěráka se staly osmi tisící publikací nakladatelství Grada.

Související knihy

Svěrák, Zdeněk

Cosmopolis, 2021