Co prožívali Češi během minulého režimu? Co se honilo hlavou těm, kteří se rozhodli emigrovat? A jaký měli život, když se jim útěk podařil? Všechny otázky a ještě mnohem více nám zodpovídá naše dnešní první kniha.

Poslední útěk Adama Drechslera

Autor: Jiří Pehe

Počet stran: 264
Vazba: brožovaná
Formát: 120×195 mm
ISBN: 978-80-7260-488-3
Doporučená cena: 297 Kč

Knihu Poslední útěk Adama Drechslera vydalo nakladatelství Prostor.

Veřejně známý intelektuál a spisovatel Adam Drechsler tuší, že brzy podlehne vážné nemoci, a vypraví se na svou poslední cestu přes oceán. V letadle se však seznámí s dívkou, která by snad jeho odcházení mohla dát ještě nový směr. V lehce mystifikačním „autobiografickém“ románu Jiřího Pehe nás vypravěč skrze rozhovor dvou lidí stojících na opačném konci životní cesty provede osobní historií českého emigranta, v níž se odrážejí dějiny naší země posledního více než půlstoletí. Sledujeme jeho dramatický útěk přes tehdejší Jugoslávii, život v New Yorku, práci pro Svobodnou Evropu v Mnichově, a nakonec pendlování mezi rodnou zemí a Amerikou. Ke klasickému motivu vykořenění exulanta, který přišel o původní domov a nový už vlastně nikdy nenašel, se tu přidává bolestná ztráta životní lásky, s níž se hlavní hrdina nikdy nesmířil.
To je však pouze jedna linie vyprávění. Zatímco mladá doktorandka Natálie dychtí po podrobnostech z Adamova života, protože by o něm ráda napsala knihu, on se ji marně snaží přesvědčit, že nejen jeho život, ale i dílo se brzy propadne do nicoty. Skepticky uvažuje nad marností lidského konání a nemožností vnější svět poznat a pochopit. Ironicky se staví i k těm, kteří se o to v dobré víře snaží. K intelektuálům, spisovatelům, tedy i sám k sobě. Neméně atraktivní jsou pasáže, kde Adam nechá Natálii a spolu s ní i čtenáře nahlédnout pod pokličku spisovatelského řemesla. Před očima nám tak vzniká – nikdy nedokončený – román o historii jednoho domu v Pařížské ulici v Praze, jehož příběh se autorovi brzy vymkne z rukou. Prostřednictvím dvou originálních vypravěčů, papouška Žaka a golema Josilleho, se postupně propadneme do fascinujících dějin pražského Židovského Města. A spolu s Adamem Drechslerem se můžeme ptát, kdo je vlastně vypravěčem onoho románového i jeho vlastního příběhu.

Ukázka z knihy

Když dorazili s ostatními účastníky do malého chorvatského městečka v Istrii, jehož jméno Adam zapomněl, rozhodli se, že se pokusí o útěk hned příštího rána. Oficiálně netvořili pár, byli tedy ubytovaní každý zvlášť: Adam s jedním starším mužem z Prahy, Kateřina s asi třicetiletou ženou z Moravy.
Druhého dne ráno, kdy už všichni ostatní seděli u společné snídaně, se každý s vlastním zavazadlem vykradli ze svých bungalovů a počkali na nedaleké zastávce na autobus do Rijeky. Neměli přesný plán, byli nervózní, skoro nemluvili.
Adam si i teď vzpomíná, jak ostře všechno vnímal. Pachy, ostrost ranního slunce, krajinu za okny autobusu. Blízkost Kateřiny. Byla teď jeho jedinou spojnicí s minulostí, od níž se oba rozhodli odříznout. Intenzivně prožívaná přítomnost je unášela do neznáma. (str. 105)

***

V duchu vidí, jak se od nich pohraničníci zase pomalu vzdalují a oni ve tmě, zředěné jen slabými pouličními světly, studují zeď, která tu nezúčastněně stojí mezi nimi a svobodo. Na její horní hraně si všimnou výstupků, zřejmě skleněných střepů zalitých do betonu, a zrezivělého, místy potrhaného ostnatého drátu. nechají pohraničníky ještě jednou projít okolo nádraží. Ti se za nimi zdánlivě bez zájmu ohlédnou a pokračují v pochůzce.
Když dojdou na konec své trasy, vyrazí Kateřina s Adamem ke zdi. Svoboda se zdá být na dosah. Stačí hodit kufry přes zeď, vyšplhat nahoru, skočit. Jenže těsně u zdi, na kterou si teď mohou i sáhnout, zjistí, že je vyšší, než vypadala z dálky – a že ji bez pomoci toho druhého nepřelezou. Anebo jen za cenu obětování jednoho ze svých kufrů, nejspíš toho většího, na nějž by si Adam stoupnul, až pomůže Kateřině nahoru. Snad by tak dosáhl až na horní okraj zdi, kam by se potom mohl vytáhnout. Nemohou se rozhodnout a čas rychle utíká. A pak je najednou jasné, že si útěk přes zeď dobře nerozmysleli. Pohraničníci je zahlédnou a začnou se rychle přibližovat. Utíkat nemá smysl. (str. 112)

O autorovi

Jiří Pehe (nar. 1955) je známý český politolog, novinář a spisovatel. V roce 1981 emigroval z Československa a usadil se v New Yorku, v letech 1988 až 1994 žil v Mnichově a do České republiky se vrátil v roce 1995. Studoval práva, filozofii a politologii na univerzitách v Praze a v New Yorku. Pracoval jako nakladatelský i časopisecký redaktor, číšník, hotelový vrátný, analytik, poradce prezidenta, ředitel a univerzitní učitel, avšak české veřejnosti je znám především jako politický komentátor. Píše články a analytické studie pro americká, německá a česká periodika, spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa nebo deníkem The New York Times, u nás pravidelně přispívá např. do Deníku N, do Českého rozhlasu Plus nebo na Novinky.cz. V současnosti je ředitelem New York University v Praze a přednáší též na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Publikoval poezii a krátké povídky, později především odborné statě a texty zabývající se politikou. Je mimo jiné spoluautorem knihy The Prague Spring. A Mixed Legacy (1988) a autorem sborníku textů Vytunelovaná demokracie (2002). V nakladatelství PROSTOR vydal monografii Klaus. Portrét politika ve dvaceti obrazech (2010), soubory esejů Demokracie bez demokratů (2010) a Na konci světa (2015), a rovněž edičně připravil sborník esejů Krize, nebo konec kapitalismu? (2012). V témže nakladatelství vyšly i Peheho romány Na okraji zmizelého (2006), Tři tváře anděla (2009, 2016), Mimořádná událost (2013) a Průsečík (2017).

Zdroj informací: Kosmas

————————————————

Muž-romantik nám vypráví příběh svého dospívání a života obecně. Považuje sám sebe za dobrého otce? A jak to bylo se seznámením s Markétou?

Myškinův problém

Zápisky zrání
Autor: Petr Novak

Počet stran: 200
Vazba: brožovaná
Formát: 130×200 mm
ISBN: 978-80-7650-322-9
Doporučená cena: 269 Kč

Knihu Myškinův problém vydalo nakladatelství Pointa.

Postava romantika zastává paradoxní pozici. Pro jedny je idiotem, pro druhé osobností s ideály, které tak rádi následujeme. Takže když se Markéta s Petrem na stránkách knihy potkají, vypadá to banálně, na přímočarou love story. Romantika v pravý čas, chtělo by se říct, na prahu dospělosti. Jenže z toho vznikne román o otcovství, které autor chápe jako univerzální fenomén. Nedostatek nebo naopak přebytek otcovských figur rozhýbe děj svižně napsané příběhové mozaiky, která se dá číst jako pocta jednomu náhodnému setkání, nebo jako pokání plynoucí z nedostatku citové výchovy.

Ukázka z knihy

 Abych to všechno až sem mohl ve zkratce vyložit, musím se vrátit do doby, kdy mi bylo dvacet. Kontinuita mého života se přervala už v zimě, když mě vyhodili ze školy kvůli nepovedené zkoušce, a od té doby se snažím chytit jeho povlávající konec. Pracoval jsem, nebo si spíš přivydělával jako kustod, postával jako obvykle u otevřeného okna a koukal do zámecké zahrady, kde se srocoval hlouček skandinávských turistů. Byl jsem unavený z předešlého večera (to ostatně tak dvakrát týdně) a pozoroval je s mírným zklamáním, že mají po ránu tolik chuti do života. Familiárně se mezi sebou baví, svetry přehozené přes ramena, jako by si dali sraz před tenisovým utkáním. (str. 10)

***

Holka otevře pusu ještě víc, jako by chtěla něco říct, ale pak si to raději rozmyslí. Snažím se nastalou situaci zamluvit, a tak plácnu něco o tom, že se ve zdech muzea furt drží zima, přestože venku už je prakticky jaro. – No, je krásně, řekne nejistě. Pokývám hlavou. – Skoro jako na procházku. Konverzace tím ale zdaleka nekončí: představí se mi jako Markéta. Chvíli stojíme každý z jedné strany masivních dveří a snažíme se uhýbat kolemjdoucím návštěvníkům. Povídáme si, jako bychom společně otevřeli kufřík vzpomínek. Ke svému překvapení zjišťuju, že se s ní dokážu bavit o všem, co ji právě zajímá (a že toho není málo: učila se na klavír Goldbergovy variace, chodila na Znouzectnost, když se přihlásila na gympl do Prahy…), dokud nás nepřijde vyzvednout služebně nejstarší kustod, že bychom měli jít odevzdat klíčenky, protože muzeum už opravdu zavírá. (str. 11)

Přečtěte si celou ukázku.

O autorovi

Petr Novák studoval češtinu a humanitní studia, ale nikoliv výhradně. Pracoval externě pro různá nakladatelství a v médiích. Pár let redigoval rubriku o české literatuře a pokoušel se psát knižní recenze. Mezitím střádal stránky do šuplíku nebo publikoval na serverech autorské tvorby. Spoustu času také proklábosil v kavárnách a na čteních.

Zdroj informací: Pointa

————————————————

Alena Wagnerová nabízí zpověď zahrnující dětství, dospívání, ale i dramata v rodině. Prožijte s námi život jedné mladé ženy. Co se jí honí hlavou? Jak vnímá své rodiče?

Dvojitá kaple

Autorka: Alena Wagnerová

Počet stran: 176
Vazba: brožovaná
Formát: 120×195 mm
ISBN: 978-80-907771-7-0
Doporučená cena: 198 Kč

Knihu Dvojitá kaple vydalo nakladatelství Maraton.

Alena Wagnerová je známá jako orální historička a publicistka, jako autorka biografií kulturních osobností a povídek. Výjimečné místo v její tvorbě představuje novela Dvojitá kaple, neboť je intimní zpovědí o dětství, dospívání a zrání mladé ženy, přičemž osu vyprávění tvoří vztah rodičů a dětí.
Novela vyniká především svou intenzitou. Přestože jde o introspektivní prózu, o proud vnitřních promluv, dialogů a vzpomínek hlavní hrdinky, odehrává se před očima čtenáře skutečné drama jednoho života, nebo spíše jedné rodiny. Je o to působivější, že většina z nás ho v určité podobě a míře sama zažila. Rodina je pro děti místem bezpečí a lásky, ale také vzdoru, odporu a někdy odcizení. Nároky a měřítka, které kladou rodiče na děti, bývají často v nesouladu s těmi, které uplatňují na sebe; to ovšem platí i pro děti.
Působivá próza Wagnerové ústí v katarzi, kterou je pochopení, odpuštění a nalezení cesty k sobě. A to nikoli jako fráze, ale jako do poslední věty a slova prožité hledání. Zdánlivě i tak banální zjištění, že rodiče jsou v prvé řadě muž a žena, lidé se všemi slabostmi, osloví díky umělecké a lidské pravdivosti čtenáře s neobyčejnou silou.

Ukázka z knihy

A na stěně u okna visel obraz. Jeho temná plocha uzavřená v těžkém zlatém rámu se rozžívala, jak Anna přicházela blíž. Uprostřed hlubokých lesů na křižovatce cest tu stála malá kaplička. Koruny stromů kolem ní se už ohýbaly v divokých poryvech větru přinášejícího bouři, ale poutník ponořený v modlitbu tam dole u kříže jako by ještě nevěděl nic o rozběsněném živlu. Zato skupina jezdců na koních přijíždějící zprava byla už na útěku. Ale zatímco se koně i jezdci báli blížící se bouře, zdálo se naopak, že malíři, který obraz maloval, přišla právě vhod, ba dokonce, že přišla snad jen proto, aby mohl svým štětcem, ne nepodobným hromobití, zachytit bouření stromových korun, divoký úprk jezdců, neklid jejich koní i ztemnělé světlo, jen s námahou se prodírající mračny. A Anna přistupovala blíž a blíž, až se málem dotkla plátna prstem – přečin, před kterým ji strýc nikdy neopomněl varovat – vždy znovu přitahována pohybem, který se tu tak nepochopitelně přímo před jejíma očima náhle proměňoval v cosi trvalého. (str. 46–47)

Pokračujte v ukázce dál.

O autorovi

Alena Wagnerová (*1936), spisovatelka, orální historička a editorka, se narodila v Brně a od roku 1969 žije v Německu. Publikuje od šedesátých let, zejména sociologické studie, eseje a prózu. Píše česky i německy. Je autorkou biografie Sidonie Nádherné (2010), české a evropské osobnosti, jejíž život se odehrával na pozadí první poloviny 20. století, jejího bratra Johannese (2014) pohybujícího se v okruhu Franze Kafky a české novinářky Mileny Jesenské (1996). Kniha V ohnisku nepokoje (2003) obohacuje kafkovskou literaturu o pohled na spisovatelovu rodinu. V textu Co by dělal Čech v Alsasku? (2011) sleduje alsaskou stopu Jiřího Weila. Žena za socialismu (2017) je překladem sociologické monografie vydané původně v Německu. Dlouhodobě a systematicky se zabývá česko-německými vztahy. Připomeňme rozhovory s Němci a Čechy ze Sudet – Odsunuté vzpomínky (1993) a Neodsunuté vzpomínky (2001) nebo publikaci o německých odpůrcích nacismu v Československu A zapomenuti vejdeme do dějin (2010). Vedle novely Dvojitá kaple (1991) vydala v roce 2019 cyklus povídek Cestou životem.

Zdroj informací: Maraton

————————————————

Jaké komplikace přináší přesun z města na vesnici, navíc s postiženým synem? Jak se hlavní postavy aklimatizují na nové podmínky? Co si o nich myslí okolí? A může být na pohádkách kousek pravdy?

Cestou špendlíků nebo jehel

Autorka: Zuzana Říhová

Počet stran: 248
Vazba: vázaná
Formát: 148×207 mm
ISBN: 978-80-257-3415-5
Doporučená cena: 248 Kč

Knihu Cestou špendlíků nebo jehel vydalo nakladatelství Argo.

Manželský pár, Bohumil a Bohumila, se společně s mentálně postiženým synem přestěhuje z Prahy do malé vesnice v pohraničí, aby vyřešil svou manželskou krizi. V horkém létě se pokoušejí zapadnout mezi místní, drobná nedorozumění přisuzují nejprve své odlišnosti a neschopnosti pochopit venkovské prostředí. Avšak malých i velkých lží, podivných náhod a nepříjemných incidentů přibývá a pocit ohrožení sílí. Tušení, že jejich chalupu na dně rokle každou noc obchází velké zvíře, podivně koresponduje se záhadnými letáky s pohádkou o vlkovi, které nacházejí v místní nálevně. Jedné noci se Bohumil a Bohumila vracejí do prázdné chalupy – kluk zmizel.
Podivné události vyvrcholí třetí den po chlapcově zmizení, kdy se před chalupou manželů shromáždí všichni vesničané ve slavnostních úborech. Převrátila se bizarní hra místních vidláků v jakousi zvrácenou podobu moderního folkloru? Jde jim o život? A co se stalo s klukem? Vesnický román, který chcete číst v bezpečí města.

Ukázka z knihy

Pepa se čepýřil. Ukáže tomu holomkovi, jak to tady chodí. Drsná vesnice, drsný lidi. Odfrkl si. Městskej floutek, béžová bundička, béžový polobotky, takhle si vyrazí do kravína. Kouká na to tele, jako by nikdy neviděl telecí. Určitě vegetarián. Určitě debil. Kdyby k němu přistoupil blíž, cítil by jemnou vůni parfému. Jenže stojí u zadku krávy a tahá z ní tele. Kráva se po něm trochu ohnala pravou nohou, tak ji řádně kopnul. Ohlídl se po Bohoušovi. Představil se sice jako Bohumil, ale takhle se představuje jenom kretén, věděl Pepa. Vždyť já jsem vlastně taky Josef, podrbal se v rozkroku. Bylo mu vedro.
„Sem zpocenej jak vrata od chlíva,“ kouknul zas na něj. Chachá, zděšeně čumí, žádný to patlání s citečkama. Znovu do krávy kopnul, bolestně sebou škubla.
„Ale tak pr prrrr, stará, dyk už to znáš.“
Pepa zase ručkoval po provaze až hluboko do pochvy. Natáčel ruku, tápal v husté tmě vulvy. Rodil rád.
Bohumil nemohl odtrhnout zrak. Zíral, jak ruka mizí v krávě až po zápěstí, až po loket. Proboha, kam až jí to chce strčit? Žaludek se mu trochu zhoupl. Pootevřel v údivu rty, ale vůbec si toho nebyl vědom. Bože můj, jak tam loví, jak tam šátrá! Pepovi kolem lokte odtékal tenký pramínek krve. Má ho, táák, tady je. Obtočil kolem druhého kopyta připravený provaz, neznatelně se usmál, teď už to půjde dobře. Zabral, ale nic se nestalo. (str. 10)

Podařilo se tele vytáhnout? Čtěte dál.

O autorovi

Zuzana Říhová (*1981) vystudovala bohemistiku a komparatistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2007 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. V letech 2014–2017 vedla katedru bohemistiky v Oxfordu. Dlouhodobě se věnuje české avantgardě, publikovala monografii Vprostřed davu. Česká avantgarda mezi individualismem a kolektivismem (Academia, 2016) a antologii avantgardní prózy Neplač, vstaň a střílej (Akropolis, 2016). Debutovala básnickou sbírkou Pustím si tě do domu (Dauphin, 2016), prozaicky novelou Evička (Dauphin, 2018). Novela se dočkala velmi kladného kritického ohlasu – na serveru iliteratura.cz získala 80 % a byla zařazena mezi Knihy roku 2018.

Zdroj informací: Argo

---

Zapojte se do našich aukcí, v nichž najdete tyto knihy a mnoho dalších za skvělé ceny.

S kým z představených byste se chtěli seznámit? Napište nám svůj názor v komentářích.

Související knihy

Poslední útěk Adama Drechslera

Pehe, Jiří

Prostor, 2021

Myškinův problém
Zápisky zrání

Novak, Petr

Pointa, 2021

Dvojitá kaple

Wagnerová, Alena

Maraton, 2021

Cestou špendlíků nebo jehel

Říhová, Zuzana

Argo, 2021