Přinášíme vám ukázku z knihy Nevlastní sestra,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

UKÁZKA 1:

Kate si všimne známé jmenovky na dveřích ordinace doktora Williamse a ucítí, jak se jí stáhne žaludek. Neví, proč na ni i po takové době působí pořád stejně – už by měla být zvyklá. Jenomže pokaždé když projde těmito dveřmi, je plná naděje, a pokaždé když z nich zase vyjde, cítí naprosté zoufalství a smutek, neschopná uvěřit, že osud může být tak krutý.
Sedí v čekárně na klinice a Matt, jako by vytušil, co si myslí, ji chytne za ruku a stiskne ji, jako kdyby měl nějakou moc přenést na ni svůj bezmezný optimismus.
Když se k němu přitulí, políbí ji do vlasů. „Myslím, že tentokrát to bude ono,“ prohlásí s přehnaným nadšením, jako by pouhá skutečnost, že tomu usilovně věří, dokazovala, že má pravdu.
„Každopádně je to naposledy,“ odtuší Kate unaveně.
„Uvidíme,“ opáčí Matt s nuceným veselím.
„Kate!“ zvolá doktor Williams, když otevře dveře.
Měla by mu říkat Ben, jak ji asi stokrát žádal. Ale používat jeho křestní jméno by znamenalo, že ho dobře zná, a pokud připustí, že ho zná dobře, připustí také, jak dlouho už to celé trvá.
„Doktore,“ řekne, když vstane, a zamíří k němu s napřaženou rukou.
„Rád vás vidím,“ vítá je doktor Williams. „Matte, jak se máte?“
Oba muži se pozdraví jako staří přátelé, kteří se potkali na fotbalovém zápase. Kate se přistihne při myšlence, v jakém okamžiku asi žoviálnost nahradí obchod. Má podezření, že k tomu dojde, až zvedne nohy nahoru a doktor si na zmiňovanou ruku natáhne rukavici.
„Tak, všichni připraveni?“ zeptá se doktor Williams, nyní usazený před nimi za svým stolem. Nevzhlédne však od obrazovky počítače, aby viděl Mattovo odhodlané přikývnutí.
„Prima, všechna vaše čísla vypadají dobře,“ poznamená lékař spíš sám pro sebe. „Musím vám s potěšením oznámit, že jsme identifikovali embryo nejvyšší kvality.“
Kate na sobě cítí Mattův pohled a ví, že se zářivě usmívá od ucha k uchu, ale nemá dostatek energie, aby jeho dychtivost opětovala. Tohle všechno už slyšela. „Nejvyšší kvalita“, „4AAA blastocysta“, „o moc lepší už to být nemůže“ – všechno to přišlo na přetřes během posledních tří pokusů, a přece čárky na těhotenském testu nezmodraly.
Mattovo nadšení Kate zpočátku pomáhalo, když se každý další test ukázal jako negativní. Spoléhala na to, že ji jeho optimismus přivede zpět na správnou cestu, poté co jim bylo řečeno, že důvodem, proč nemůže otěhotnět, je „nevysvětlitelná neplodnost“.
„To znamená, že nic není špatně,“ prohlásil, když před třemi lety prakticky vyhopsal z ordinace doktora Williamse.
Kate neměla to srdce říct mu, že to ovšem taky znamená, že „nic není správně“.
Místo toho přizpůsobila svoji stravu, přestala pít alkohol a po sexu stála na hlavě. Jenomže nic z toho nevedlo k početí, a tak se teď ocitli na klinice. Zase.
Jak tam tak Kate ležela na zádech s nohama ve vzduchu, začala si v duchu zpívat „Bohemian Rhapsody“ od Queen, aby nemyslela na skutečnost, že kolem ní stojí doktor, embryolog, zdravotní sestra a medik a všichni si pozorně prohlížejí její intimní partie. Galileo Galileo, broukala si ve snaze přenést se na jiné místo.
„Jakmile se ti narodí dítě, nebude ti stěr děložního čípku připadat o nic horší než návštěva kadeřnice,“ nechala se slyšet její sestra Lauren, když na sebe nečekaně narazily u doktora. Kate se nechtěla o svém boji s neplodností moc šířit, a tak ji sestra zastihla nepřipravenou. Ze všech možných důvodů, proč tam je, ji jako první napadl právě stěr děložního čípku. Nejraději by si za to nakopala.
Člověk by si myslel, že starší sestra se třemi dětmi by měla být ideálním protijedem na situaci, v níž se Kate nachází. Někým, kdo s ní soucítí, nabídne jí nezaujaté rady a rameno, na kterém se může vyplakat. Ale Lauren taková není. Nebo by možná bylo výstižnější říct, že Kate v ní takovou osobu nevidí. Místo toho vidí ženu, která žije život, jaký si pro sebe vždycky představovala ona. A sestry, nebo ne, Laurenina malá dokonalá rodinka není to, co kolem sebe Kate právě teď potřebuje. A vůbec, pomyslí si, jak by mohla rozumět tomu, čím si procházím, když jí stačí se na svého manžela podívat, a hned je těhotná?

UKÁZKA 2:

„Cože?“ zalapá Kate po dechu a svět se s ní roztočí. Podívá se na matku, která zůstane stát s otevřenou pusou, jako by zamrzla v čase. „Ale… to není možné,“ zakoktá. Její hlas zní, jako když jí hrdlo svírá něčí ruka.
„Myslím, že byste měla radši odejít,“ zní Rosina první slova. „Nevím, kdo jste ani co chcete, ale nemáte právo sem takhle vpadnout.“
„Jmenuju se Jess a chci jen vidět svého otce – to je všechno.“
„Jenže tady nikdo takový není,“ prohlásí Kate, která jako by se najednou vrátila do přítomnosti. „Přišla jste na špatné místo. Hledáte špatného muže.“
„Omlouvám se – já jsem jenom chtěla –“ spustí Jess.
„Odejděte odsud – okamžitě!“ vyštěkne Rose tónem, jaký u ní Kate nikdy předtím neslyšela.
„Nemůžeme si o tom alespoň promluvit?“
„Není o čem mluvit,“ zasyčí Rose. „Jak říká moje dcera, přišla jste na špatné místo.“
Jess sáhne do kabelky, která jí visí na rameni, vytáhne zmačkaný kus papíru a začte se do něj. „Vy jste Rose, že ano?“ řekne, natáhne ruku, ale Rose se ani nehne.
„A vy musíte být Kate. Nebo jste Lauren?“ Pokusí se o úsměv.
Kate zůstává neoblomná. Se zatnutou čelistí zírá na ženu, která právě vrhla do jejího světa granát.
„Poslyšte, vidím, že je to pro vás obrovský šok,“ pokračuje Jess. „A omlouvám se – neměla jsem tušení, že o tom nevíte. Jinak bych nikdy…“
Rose se roztřese, Lauren se k ní přitočí a pevně ji obejme kolem ramen.
„Musíte odejít,“ řekne Kate hlasem neprozrazujícím paniku, která v ní zuří.
„Ale kdybyste mohli jen –“
„Proboha, vždyť on ne–“ ozve se Rose, ale Kate popadne matku za zápěstí dřív, než stihne dopovědět.
„… není ten muž, kterého hledáte,“ dokončí Kate. Má pocit, jako by měla dýchací cesty ve svěráku.
„Chci jen, aby věděl –“ spustí Jess.
„Vypadněte!“ zaječí Rose, až Emmy nadskočí a vyděšeně se rozpláče.
„Podívejte, je mi to líto, ale musíte odejít,“ vloží se mezi ně Simon a ukáže rukou na dveře.
„Omlouvám se,“ řekne Jess se slzami v očích, když ji Simon odvádí do předsíně. „Myslela jsem si, že víte…“
„Ven!“ zařve Rose znovu.
O chvíli později se hlavní dveře zavřou a všichni se prudce nadechnou. Nikdo nechce být ten, kdo promluví jako první.
Když se Simon vrátí do místnosti, prolomí to téměř hypnotické kouzlo, které jako by na ně někdo seslal.
„Co to sakra…?“ Zakření se a dusí v sobě smích. Jedině on dokáže celou situaci ještě zhoršit.
Kate se zhroutí zpátky na židli. Cítí se, jako by jí z těla vyprchal veškerý vzduch. Vzpomene si na embryo ve svém břiše a přinutí se dýchat klidně a zhluboka. Na tři nádech, na čtyři výdech. Ale hrudník se jí sevře, takže má pocit, že v sobě uvězní i to malé množství vzduchu, které jí zbývá. Představuje si, jak dýchá do papírového sáčku, zavře oči a vidí ho před sebou, jak se nafukuje a zase vyfukuje.
„Ma-mami?“ zajíkne se Lauren. „Jsi v pořádku?“
Jestliže je Kate po oznámení nezvaného hosta v naprostém šoku, nemůže ani pomyslet na to, jak se musí cítit její matka. Rose má skelné oči. „Ano, ano, jsem v pořádku,“ řekne nakonec hlasem jen o málo silnějším než šepot. Odkašle si.
„Takže nevíš, kdo to je?“ zeptá se Lauren.
Rose strnule zakroutí hlavou.

———————–

Prolistujte si celou ukázku.

Soutěžte o knihu do 31. května 2021.

———————–

O autorce

Sandie Jones je novinářka na volné noze píšící mimo jiné pro Sunday Times, Daily Mail, Woman‘s Weekly a časopis Hello. Kdyby nebyla spisovatelkou, stala by se návrhářkou interiérů, protože je až nezdravě posedlá tapetami a polštářky. Žije v Londýně s manželem a třemi dětmi. Přečtěte si také ukázku z její knížky Matčina hra.

Zdroj informací: nakladatelství Cosmopolis

Nakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.

Související knihy

Jonesová, Sandie

Cosmopolis, 2021