Ukázka z knihy Dívka beze jména (Lisa Reganová)

divka-beze-jmena-perex
Je záhadná žena beze jména svědkyně, podezřelá, nebo budoucí oběť nelítostného vraha? Vyšetřovatelka Josie Quinnová pátrá po odpovědi v thrilleru Dívka beze jména, druhém díle populární krimi série od Lisy Reganové.

Přinášíme vám ukázku z knihy Dívka beze jména,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

 

Neuvědomovala si, jak silné napětí v mezilopatkových svalech má, dokud nebyla víc než kilometr od domova a její tělo se konečně nezačalo uvolňovat. Věděla, že by se neměla schovávat za práci, ale šlo o jediné místo, kde cítila, že má věci pod kontrolou. Jenže úleva se rázem rozplynula, jakmile dorazila na adresu, kterou ze sebe Noah tak rychle vyklopil. Najednou si uvědomila, proč jí připadala známá.
Noah stál před velkým viktoriánským domem se zachmuřeným a strnulým výrazem ve tváři. A hlídkující důstojník dentonského policejního oddělení, který v ruce držel psací podložku s klipsem, hlídal vchodové dveře po Noahově boku. „Máme místo činu?“ zeptala se Josie.
Noah přikývl.
„Okolí jste už zajistili?“
„Ano. Taky máme jednoho člověka u zadních dveří. Všechny vstupy jsou kryté.“
„Je… je mrtvá?“
Josie zcela upřímně netušila, jak by se cítila, kdyby jí Noah oznámil, že je Misty Derossiová opravdu mrtvá. Nebylo žádným tajemstvím, že ji Josie nenáviděla od chvíle, kdy přistihla svého zesnulého manžela Raye, že s ní, notoricky promiskuitní striptérkou, spí. Pro Josii to bylo těžké. Ale když se Ray přiznal, že se do Misty zamiloval, no… všechno se tím změnilo.
„Ne,“ odpověděl Noah. „Aspoň zatím ne. Záchranáři už ji odvezli do nemocnice. Poslal jsem za nimi jednoho muže, aby nás informoval o jejím stavu. Sousedka ji našla v bezvědomí. Starší žena, která bydlí ve vedlejším domě, neviděla Misty vcházet ani vycházet už několik dní, takže to šla prověřit. Klepala, ale nikdo neotevřel. Takže dům obešla a říká, že našla zadní dveře pootevřené. Vešla dovnitř a na podlaze v obývacím pokoji ležela Misty v bezvědomí. Pak zavolala 911. Misty byla dost ošklivě zřízená. Většina domu je nedotčená, ale v obývacím pokoji je nepořádek. Uvidíš sama.“
Josie se chviličku soustředila a vnitřně se přenastavila, aby odsunula osobní pocity stranou a k případu se postavila jako ke každému jinému. Prošla kolem Noaha, který ji následoval. Kývla na hlídkujícího policistu a sledovala, jak zapisuje její jméno do protokolu z místa činu. Hned za vstupními dveřmi zřídil jeden z kolegů zajišťujících místo činu malou technickou stanici.
Město Denton má rozlohu přibližně 65 kilometrů čtverečních, přičemž mnoho kilometrů zabírají nezkrocené hory centrální Pensylvánie, kde jsou široko daleko jen klikaté úzké silnice, husté lesy a venkovské domy. S populací něco málo přes třicet tisíc obyvatel nebylo město dost velké na to, aby mělo vlastní jednotku zajištující místo činu, ale měli malý kontingent policistů speciálně vyškolených, jak shromažďovat důkazy a zabezpečit místo činu – důkazní zásahový tým neboli DZT.
V technické stanici si Josie a Noah oblékli jednorázové ochranné kombinézy, návleky na boty, přiléhavé čapky a latexové rukavice. „Poslal jsi někoho, aby se poptal u sousedů?“ zeptala se Josie. „Jestli někdo něco viděl?“
„Ano,“ přikývl Noah. „Venku mám dva muže.“
Josie následovala Noaha hlouběji do Mistyina domu a viděla, že měl pravdu – luxusně vybavené a pečlivě upravené pokoje působily nedotčeně. Oni dva už spolu domem jednou procházeli, před rokem a půl, když po Rayově smrti Misty zmizela. Dům byl plný zdobného starožitného nábytku, který vypadal stejně nepohodlně jako přepychově. Tančit v místním striptýzovém klubu je zřejmě extrémně lukrativní.
„Jak jsem říkal, téměř všechno zůstalo na svém místě,“ zopakoval Noah, když se přesunuli do haly v přízemí.
„Říkal jsi, že ta sousedka našla zadní dveře pootevřené. Nějaké známky násilného vniknutí?“
Noah zakroutil hlavou. „Ne. Buď Misty zadní dveře nezamkla, nebo pustila útočníka dovnitř.“
„Rozbitá okna?“
„Žádné.“
„Mistyino auto?“
„Zaparkované v garáži za domem.“
Noah se zastavil u vchodu do obývacího pokoje, situovaného v zadní části domu. Gestem ruky naznačil, že by měla vstoupit jako první.
„Jsi připravená? Dávej pozor, kam šlapeš.“
Když Josie vstoupila do pokoje, potlačila vzdech. Kdysi dokonalý pokoj vypadal, jako by se jím prohnalo tornádo. Podlahu z tvrdého dřeva pokrývalo sklo, třísky a kusy rozbitého nábytku a světle modrý koberec s květinovým vzorem byl potřísněný krví. O pár desítek centimetrů dál ležel dřevěný konferenční stolek v polovině rozlomený a z rozštípnutého dřeva visel chomáč blonďatých vlasů. Josie kolem sebe napočítala tři převržené velké lampy a střepy z ručně malovaných skleněných stínidel se rozlétly po celém pokoji. Část stěny krémové barvy po její levici byla promáčknutá v místě, kam byl někdo odhozen tak prudce, že prolomil sádrokartonové desky. Josie udělala několik opatrných kroků dál do místnosti a její pozornost upoutal malý bílý předmět vedle tabulky s číslem označující důkaz. Klekla si a na předmět ukázala.
„Bože můj,“ hlesla. „To je zub?“
Slyšela, jak se Noah nadechl. „Ano,“ přitakal. „Záchranáři říkali, že Misty chybí jeden horní přední zub.“
Odtrhla od zubu oči, aby prozkoumala místnost. Napočítala tři policisty v plné práci. Jeden oprašoval stěny a nábytek, aby našel otisky prstů, další vysával vlákna z kruhového koberečku uprostřed místnosti. Třetí přecházel od jedné žluté plastové tabulky, které byly rozmístěné po celém pokoji, ke druhé a fotografoval každý detail důkazu. Všichni chodili velmi pomalu a opatrně, jako by našlapovali na tenký led, oblečení v bílých oblecích, stejně jako Josie a Noah. Když cítili, že se na ně Josie dívá, zvedli k ní pohled.
„Šéfko,“ pozdravil ji kolega s malým ručním vysavačem.
Přikývla a muž se přesunul z koberečku k tlusté bílé flísové dece, odhozené na podlahu. Ukázal na deku a policistka, která fotografovala důkazy, k ní opatrně přešla a několikrát stiskla spoušť. Poté deku roztáhli a vysáli všechny vlasy, chlupy nebo vlákna, které na ní zůstaly. Čistý bílý povrch kazil krvavý otisk ruky. Mistyiny ruky, soudě podle velikosti.
Pak Josiin pohled upoutalo něco jiného. Ukázala na předmět vedle pohovky.
„Sakra, Noahu, co to je?“

————————

Prolistujte si celou ukázku.

Do 17. května 2021 také můžete o knihu soutěžit.

————————

O autorce

Lisa Reganová je kromě bestsellerové série s detektivem Josie Quinnovou autorkou i dalších krimi thrillerů. Je členkou spisovatelských skupin Sisters in Crime, International Thriller Writers a Mystery Writers of America. Žije ve Philadelphii se svým manželem, dcerou a bostonským teriérem, který se jmenuje Mr. Phillip. Celosvětovou pozornost si získala právě prvním dílem ze série s vyšetřovatelkou Josie Quinnovou s názvem Mizející dívky. V angličtině již vyšlo deset případů a další ještě Lisa Reganová chystá, v češtině vyjde třetí případ pod názvem Matčin hrob na podzim 2021.

Zdroj informací: nakladatelství Cosmopolis


Nakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeDívka beze jména

Reganová, Lisa

Cosmopolis, 2021

Napsat komentář