Recenze knih: Malé ženy, Plavý kůň, Čáslavská, Klubko zmijí, Sára, Drak spí

Nestíhám – první letošní Očima i ušima šéfredaktorky

19.4.2021 Alena Badinová Bez komentáře

Už více než rok neustále čelíme nějakým omezením. Nejvíce to odnáší kultura, včetně knižního trhu. Nové tituly však stále vycházejí a ty starší dostávají audio podobu. Šíření audioknih totiž není tolik zasažené zavřením knihkupectví – stahování z platform jako Audioteka nebo Audiolibrix totiž jde snadno i z domova…

Oblíbený román z pera Louisy May Alcottové Malé ženy o radostech a starostech dospívání a dospělosti čtyř sester v době války Severu proti Jihu se dočkal několika filmových podob a pravidelně se vrací i v nových vydáních po celém světě. Já se s titulem prvně setkala až ve filmovém zpracování a to mě inspirovalo k lepšímu seznámení s předlohou. Proto jsem se zaposlouchala do audio zpracování nakladatelství OneHotBook (staženého z Audiotéka.cz) v podání Andrey Elsnerové. A musím říct, že to bylo velice příjemně strávených takřka dvacet hodin poslechu.

Po zhlédnutí filmu jsem ani netušila, že Malé ženy jsou vhodným doplňkem pro dívky vstupující do manželství – rady matky Marchové jsou totiž k upotřebení i dnes! Ale nejsou to jen mravokárné pasáže, co posluchače zaujme. Když si uvědomí, jaký rok se psal, když se děj odehrává, narazí na až neuvěřitelnou podobnost s dnešní dobou, co se týče autorčiných myšlenek. Možná, že by se Louis May Alcottová cítila docela dobře i dnes. Kdo ví. Každopádně bych Malé ženy v moderním překladu Jany Kunové doporučila všem náctiletým dívkám a jejich maminkám, třeba jim pomůže najít k sobě cestu v těžkém období dospívání.

————————————————

Ač detektivka Plavý kůň z pera královny krimi Agathy Christie vyšla již v roce 1961, řekla bych, že je v jejím rozsáhlém díle trošku opomíjena a určité satisfakce se jí dostalo až v u nás letos odvysílaném dvoudílném filmovém zpracování. Bude to nejspíš tím, že v roli detektiva zde není Hercule Poirot, ani jiná známá postava, ale celé dílo vypráví Mark Easterbrook, známý spisovatelky Ariadny Oliverové, která tu tak trochu slavného detektiva supluje…

Ani já jsem příběh neznala. Nejprve jsem viděla dvoudílnou sérii (přišla mi hodně „psycho“), a pak jsem si děj nechala vyprávět Petrem Jeništou, který načetl stejnojmennou audioknihu pro OneHotBook. Byla jsem zvědavá, nakolik se filmaři drželi předlohy – a srovnání dopadlo jako obvykle: takřka vůbec. Pokud jste tedy zvědaví, stejně jako jsem byla já, jak to vlastně ta Agatha skutečně napsala, určitě sáhněte po knize, nebo si stáhněte něco přes sedm hodin dlouhou audioverzi z webu Audioteka.cz. Děj je protkán duchařinou, tajemnem, chvílemi je rozvláčný (to u Agathy bývá), aby pak překvapivě vygradoval. Na Jeništův přednes si lze snadno zvyknout a hudební předěly kapitol působí na dokreslení tajemné atmosféry. Celek rozhodně stojí za poslech!

————————————————

Komiksově zpracované biografie tandemu Jan Novák – Jaromír 99 vydávané v nakladatelství Argo již mají svoji tradici. První byla v roce 2016 biografie Zátopek, druhá Zatím dobrý (na motivy skutečných osudů bratří Mašínů) v roce 2018 a vloni před Vánoci přibyla do série kniha s názvem Čáslavská, která se zabývá osudem gymnastky Věry Čáslavské.

Pokrývá časový úsek od roku 1964 (kdy se konala olympiáda v Tokiu) až po rok 2000 a stručně zmiňuje úplný závěr života sedminásobné olympijské medailistky. Pokud její osudy neznáte, tak komiks může být vhodným prostředníkem k seznámení s touto osobností. A jestli zákruty jejího života znáte dobře, možná vám kniha pomůže předat informace o této ženě mladé generaci či dětem, které o ní nic nevědí. Kniha zachycuje totiž nejen medailové úspěchy, ale současně její politické postoje a velkou rodinnou tragédii, z níž je obecně známo jen to, co bylo v černé kronice…

Ilustrace Jaromíra Švejdíka alias Jaromíra 99 jsou charakteristické svojí úsporností, jak co do propracovanosti detailů (takřka žádné), tak i barev (šetří jimi, využívá jen ty základní, používá je navzdory skutečnosti), ale přesto jsou sdělné, dobře čitelné a vystihující. Dokáží převyprávět i těžko sdělitelné pocity a vystihnout pohyb…

Kniha Čáslavská je pro mne důležitou součástí naší knihovny – zachovává život velké bojovnice, na jejíž úspěchy a boje by se nemělo zapomenout.

————————————————

Knihy Dominika Dána jsou oblíbené – na Slovensku je asi nejčtenějším autorem a i v Čechách má velký čtenářský fan klub. Možná nenajdete žádného milovníka detektivky, který by nečetl alespoň jednu jeho knihu (ročně vychází v češtině asi 4 nové tituly). Přispělo k tomu určitě i zfilmování Rudého kapitána… Všechny Dánovy knihy vychází v nakladatelství Slovart v překlad Jana Hanzlíka.

Loňskou Dánovu sezónu v Čechách ukončil titul Klubko zmijí. Proč byl zastřelen okresní prokurátor a kdo provedl totéž kandidátovi na starostu jednoho z obvodů Našeho Města? Souvisí to snad spolu? Proč byl prokurátor odstavený ze své funkce – byl skutečně zkorumpovaný? Jaké propletené klubko zla to leží před detektivy z oddělení vražd? A při četbě jednoho ze závěrečných rozhovorů až zamrazí:

„… Kdo by si troufnul na novináře? Novináři sou chráněný všude na světě, i u nás. Útok na novináře? Nesmysl, to by byla pro každýho politická nebo společenská sebevražda. Neboj se, nikdo mu nezkřiví ani vlásek na hlavě, nikomu z nich, nikdy!“

První letošní „dánovkou“ je příběh s názvem Sára. Musím říct, že mě tentokrát trošku zklamal dlouhý úvod, v němž Dominik Dán seznamuje čtenáře s osudem rodiny vlivného ředitele konsorcia bank, který se stane (jak chytrý čtenář zajisté rychle pochopí) obětí vraždy. Dokonce jsem měla chuť přeskočit celou první třetinu knihy, abych se dostala k činnosti mojí oblíbené partičky z oddělení vražd. Nicméně jsem vydržela, a pak si už jen vychutnávala ten koncert, na který jsem v Dánových knihách zvyklá. Závěr však odhalí, že světská spravedlnost někdy nestačí…

Stručné detektivky inspirované skutečnými případy psané člověkem, který je zřejmě vyšetřoval (svoji pravou identitu autor stále tají), jsou výborným společníkem na cesty, do čekárny či jen tak do pohodlného křesla. Nezaberou dlouhý čas, pobaví, přinutí k zamyšlení a vůbec přibližují svět detektivů, kteří se zřejmě opravdu snaží dostat všechny padouchy pod zámek a platí za to mnohdy svým osobním životem…

————————————————

Detektivky české autorky Michaely Klevisové určitě patří k tomu nejlepšímu, co zdejší autoři krimi žánru nabízí. Po dvou románech, v nichž se její kapitán Bergman pustil do soukromého vyšetřování zločinů v zahraničí (Zmizela v mlze, Ostrov šedých mnichů), jej autorka v románu Sněžný měsíc a posledním příběhu s názvem Drak spí poslala pro změnu objevovat krásy českých luhů a hájů. Po Beskydech (Sněžný měsíc) se v novince vypraví řešit vraždu do opuštěného pohraničí, navždy poznamenaného odsunem Němců, hospodařením přistěhovalců z různých koutů země i pohraničníků, kteří zde strážili neprůchodnost „železné opony“. Možná ani není divu, že lidé zde žijící, nesoucí stigmata minulosti, ukrývají mnohá tajemství.

Detektivka, v níž se Bergman s kolegyní Sylvií vypraví pátrat po vrahovi do malé příhraniční vísky, je více než jen odkrýváním stop a výslechem svědků. Je to malá psychologická sonda do života uzavřené skupinky lidí, z nichž si každý nese nějaké své šrámy. Dlouhý rozjezd příběhu líčící život na vsi trošku připomíná začátky knih Agathy Christie a někoho by mohl odradit. Proplétání různých příběhů působí poněkud roztříštěně, ale v závěru se vše spojí v kompletní obrázek jako puzzle. Samozřejmě i s odhalením pachatele.

Knihu jsem si vyslechla v podání Kristýny Kociánové jako nahrávku od nakladatelství Voxi. Dvanáct hodin poslechu mi uplynulo jako nic. Příběh mě pohltil a po skončení jsem měla chuť pokračovat a sledovat osudy načrtnutých postav dále… Pokud vám unikla tištěná kniha, pak si stáhněte audio podobu z webu Audiotéka.cz – stojí to za to!

Čemu dáváte přednost vy? Vedou u vás papírové knihy, či audioknihy? Který titul upoutal vaši pozornost? Podělte se s námi o své tipy v komentářích!

Doporučení:

Share