Přinášíme vám ukázku z knihy Černé zlato,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

„Tak tady je, Johne.“
Muž na pohovce pohlédl do Obludiných žlutých očí a z brunátné tváře mu vyprchala barva. „Kristova noho.“
Jack se zakřenil. Byl to velký chlap s ještě větším úsměvem. „O ní jsem nemluvil.“ Ukázal palcem za rameno. „Myslel jsem ji.“
Kate, která se svými sto padesáti centimetry nebyla za Jackovým metrem devadesát skoro ani vidět, zavřela dveře a shodila na zem tašku.
Muž na pohovce od Obludy neodtrhl zrak. „Krucinál, Morgane, vždyť to je zatracenej vlk!“
„Není,“ odfrkl si Jack lhostejně. „Jen z půlky. Obludo, to je John King.“ Kate Jacka obešla. „Kate Shugaková, John King,“ představil je Jack. „John je generální ředitel aljašské divize RPetCo, která provozuje západní polovinu ropného pole v Prudhoe Bay.“ Druhého muže, stojícího vedle pohovky, Jack odbyl jen mávnutím ruky. „Lou Childress, šéf bezpečnosti v RPetCo. Kate vám představovat nemusím, pánové.“
King těkal pohledem mezi Kate a Obludou. Obvykle ho jen tak něco nevykolejilo, a ten pocit se mu vůbec nezamlouval. „Že jste se taky konečně uráčila,“ vyštěkl. Obluda jeho tón okomentovala ohrnutými pysky, ale King ji ignoroval – pokud někdo dokáže ignorovat upřený pohled padesátikilového křížence vlka a huskyho. Soustředil se na její paničku.
Působila vyšší, snad proto, že se držela tak zpříma, snad kvůli vyrovnanému, nekompromisnímu pohledu. Měla rovná záda a štíhlý pas, k němuž jí sahal vodopád rovných černých vlasů. Vysoké lícní kosti v široké tváři se svažovaly k plným rtům, které však bez úsměvu dodávaly jejímu vzezření na přísnosti a nepřístupnosti. Zpod víček s náznakem epikantu zářily oříškové oči, překvapivě světlé vzhledem k jejím černým vlasům a snědé kůži. V chladném, hodnotícím pohledu se ukrýval netečný zájem. Pokožku měla sytě zlatavě hnědou a hladkou, bez jediné vrásky. Jim Chopin tvrdil, že je jí dvaatřicet, ale vypadala na míň.
Zato oči jako by patřily ženě mnohem, mnohem starší.
„Kate Shugaková, John King,“ zopakoval Jack.
Kate si svlékla bundu a King sklouzl očima k rozhalenému límečku košile, z něhož vykukovala bledá, tlustá jizva napínající jinak bezchybnou pokožku. Znal ten příběh, ovšemže ho znal. Vrtulník Jim mu ho stručně, ale docela přesně popsal, jako projev vděčnosti za to, že RPetCo pravidelně skupovala lístky do charitativní loterie pořádané aljašskou policií a že k tomu pobízela i svých tisíc pět set zaměstnanců a tři tisíce dodavatelů.
Kate stála s pažemi volně podél těla a čekala. „Těší mě,“ prohodil King úsečně a podal jí ruku.
Beze slova si potřásli pravicí a Kate si ho změřila stejně okatě jako on ji. Byl o patnáct centimetrů vyšší než ona, měl hřmotnou postavu připomínající hydrant a kulatou tvář se světlou, pihovatou pletí, na níž byl vidět sebemenší ruměnec. Hlava mu seděla na téměř neviditelném krku a hrubé, rovné prameny plavých vlasů mu spadaly do očí a na límec. Brýle s drátěnými obroučkami a tlustými skly jen zvýrazňovaly hrozivý pohled, jenž, jak se zdálo, nikdy neodkládal. Pro každého, kdo s ním seděl u vyjednávacího stolu, nebo byl k němu předvolaný na kobereček, to muselo být docela zastrašující. Kate napadlo, jestli King ty brýle nenosí naschvál, aby naháněl ostatním hrůzu. Nad hořčicově žlutými kovbojskými botami měl dvakrát ohrnuté roztřepené, ošoupané nohavice džínů a knoflíky flanelové košile se mu rozjížděly na sudovitém břichu.
Kate se posadila naproti němu a Jack zmizel v kuchyni. Otevřel ledničku a nahlédl do ní, jako by se tam ukrývaly odpovědi na nejpalčivější záhady vesmíru. „Ještě pivo, Johne? A co ty, Kate? Dáš si něco?“
„Máš 7UP bez cukru?“
„Ne. Pepsi, kořenové pivo a Coors, nic víc.“
„Tak sklenici vody s ledem, prosím.“
John King si odfrkl tak hlasitě, že ho slyšel i Jack o dvě místnosti vedle. „Já si dám to pivo.“
„Já taky,“ vyhrkl Childress a posadil se vedle Johna Kinga. Na rozdíl od Kinga Childresse Kate prokoukla hned, ačkoli ji to nijak zvlášť netěšilo. Krátký sestřih, nažehlené kalhoty, černé boty vyleštěné tak, že se v nich viděla na deset kroků daleko. Kravatu měl uvázanou s vojenskou precizností, košili naškrobenou a tvářil se jako kakabus. Bývalý voják, bezpochyby, a bůh jí pomoz, nejspíš přímo mariňák. Pátrala po chybičkách v té jinak dokonalé vojenské fasádě a konečně jednu objevila. Když Childress seděl, bylo vidět, že se mu nad nablýskaným koženým opaskem začíná rýsovat bříško, se kterým stoprocentně bojoval celý život. Ve všem ostatním byl zářnou ukázkou amerického patriotismu – upjaté rty a ještě upjatější povaha. Už teď se k smrti nudila.
Childress ji taky odhadl, ale natolik ho popudilo, že ona byla ve svém úsudku rychlejší, že si ji prohlédl jen zběžně. Kate nevzrušeně čekala, dokud konečně nevyhledal její pohled. „Child ressi,“ pokývla mu.
„Shugaková,“ opáčil stroze a pak s plesknutím zavřel složku, kterou držel v rukách, a zasunul ji do kožené aktovky na stolku. „Johne, rád bych znovu zdůraznil, že jsem proti. Moje oddělení si s tím dokáže poradit interně.“
„Tvou námitku beru na vědomí,“ zabručel King.
Kate si položila nohy na stolek a mlčela.
Ticho dolehlo až do kuchyně, kde Jack naplnil sklenici kostkami ledu, nalil do ní vodu z kohoutku, stejně jako do velké misky, dvě piva vzal za hrdla mezi prsty a všechno to odnesl do obývacího pokoje. Kate seděla na lenošce naproti Kingovi a oba očividně soupeřili o to, kdo mrkne jako první, zatímco Childress si procvičoval mračení a Obluda to celé sledovala se znuděným nezájmem profesionála, který se účastní amatérského klání. Jack potlačil úsměv, položil před fenu misku s vodou a Kate podal sklenici. John King na jeden zátah vypil polovinu piva a Jack se uvolněně posadil do polohovacího křesla a zvedl si podnožku. Křeslo nepatrně zasténalo, ale vydrželo.
John King si odkrknul a znechuceně se zadíval na etiketu lahve. „To už je snad lepší zvětralá limonáda.“ Dalším lokem pivo dopil a s prásknutím postavil prázdnou lahev na stůl. Childress ho napodobil, ačkoli on ze svého piva stěží usrkl. King přesunul svůj znechucený pohled na Kate. „Jaká je vaše sazba?“
Byl to spíš útok než obyčejná otázka. „Sedm set padesát na den, plus výdaje,“ odpověděla klidně.
King si odfrkl. Childress se o to pokusil taky, ale jeho rovný, úzký aristokratický nos na to nebyl stavěný. Kingovi ten zvuk seděl víc, byl to způsob, jak vyjádřit nevíru, opovržení i pobavení, vše v jednom. „Berete čtyři stovky denně a podle Vrtulníka Jima zas tak vytížená nejste.“
Kate nehnula ani brvou. „Pro Royal Petroleum Company, která je většinovým podílníkem ropného pole v Prudhoe Bay a zastupuje čtrnáct procent celostátní produkce ropy, je moje cena sedm set padesát na den. Plus výdaje.“
King si znovu odfrkl a Childress zrovna tak. „Žádné výdaje mít nebudete,“ oznámil jí šéf bezpečnosti. „Staráme se o jídlo, ubytování i vybavení a na pole a zpátky vypravujeme vlastní letadla. Vaším jediným úkolem bude vyšetřování.“
Poslední slovo napůl zavrčel a napůl procedil mezi zuby. Kate si ho zamyšleně změřila. Jack sledoval, jak se Lou Childress pod tím chladným pohledem zuby nehty drží, aby se ne ošíval, a musel mu dát jedničku za snahu.

———————–

Přečtěte si celou ukázku.

———————–

O autorce

Dana Stabenow se narodila v roce 1952 v aljašském Anchorage a vyrostla na rybářské lodi, kde mezi návaly mořské nemoci psala příběhy o „normálních“ dětech, které vyrůstají na pevnině, a nutila matku, aby je četla. Vystudovala žurnalistiku na Aljašské univerzitě a pak vyrazila s batohem na zádech na čtyřměsíční výlet po Evropě. Po návratu pracovala pro společnosti Alyeska Pipeline a British Petroleum a po třicítce se rozhodla, že v područí ropných magnátů život strávit nechce a stane se raději chudou spisovatelkou. Slíbila si, že první knihu vydá dřív, než se ocitne úplně na mizině, a povedlo se jí to jen tak tak. V roce 1991 vyšla její prvotina Druhá hvězda a rok nato první díl populární série o Kate Shugakové nazvaný Chladný den pro vraždu, který v roce 1993 získal cenu Edgar. Následovaly pak romány Devátá oběť a Pod hladinou.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Stabenow, Dana

Mystery Press, 2021