Knižní tipy: Pohádkové příběhy pro děti

Pohádkově pro děti

24.2.2021 redakce Bez komentáře

Pohádky představují ten nejlepší způsob, jak dětským čtenářům příjemnou formou přiblížit důležitá témata, která se jich často osobně dotýkají. Mohou se dozvědět mnoho informací o životě kolem sebe, ať už jde o rodinu či svět zvířat.

Začtěte se do tzv. skutečných pohádek, které kromě zajímavého děje a pohádkového stylu obsahují i úvahy o smyslu života. Autorka je věnovala své mladší sestře.

Pohádky v této knize jsou součástí fondu Ellen Key ve stockholmské Královské knihovně a dosud nebyly nikdy publikovány, ani ve švédštině. V letech 1868 až 1873 je napsala tehdy mladičká Ellen Key pro svou mladší sestru Adu. Nazvala je „skutečné pohádky“ (tj. na rozdíl od klasických pohádek se zabývají hlubšími úvahami o smyslu života) a jejich obsah je fascinující předzvěstí myšlenek, kterými se Ellen proslavila v pozdějších letech ve svých významnějších dílech. Zejména pohádka o Příboji a Růžence, v originálu nazvaná „Příběh vlny“, je hlubokou úvahou o rolích muže a ženy ve světě a o smysluplném životě obecně.

Ukázka z knihy

Pohádky z šípkového keře

Autorka: Ellen Key
Přeložila: Viola Somogyi
Ilustrovala: Sofie Helfert

Počet stran: 68
Vazba: vázaná
Formát: 185×185 mm
ISBN: 978-80-7553-849-9
Doporučená cena: 199 Kč

Knihu Pohádky z šípkového keře vydalo nakladatelství Triton. Nezapomeňte si prolistovat ukázku.

O autorce

Ellen Key (1849–1926) byla švédská pedagožka, myslitelka a spisovatelka, která se po celý svůj plodný život zasazovala nejen o lepší postavení žen ve společnosti, ale i o větší smysluplnost vyučování dětí s důrazem na rozvíjení jejich jedinečného talentu a na odstranění tehdy rozšířeného způsobu výchovy spojeného s tělesnými tresty. V druhé polovině 19. století byla díky svým pojednáním a přednáškám a zejména knize Století dítěte (1900) velmi známá zejména v západní Evropě. Vzhledem ke svým četným kontaktům a důvěrnému písemnému styku s významnými osobnostmi evropského kulturního života, jako byli například Stefan Zweig nebo Rainer Maria Rilke, si později vysloužila přízvisko „babička Evropy“. Dvakrát navštívila i Prahu, v roce 1873 jako mladá dívka se svým otcem, a později v roce 1905, kdy tu i přednášela.
V dnešní době je dílo Ellen Key z velké části zapomenuto, přestože její myšlenky měly přímý vliv na dílo takových velikánů pedagogiky, jako byl například Rudolf Steiner nebo Maria Montessori. Zejména s Marií Montessori byla v dlouholetém písemném styku.

Zdroj informací: nakladatelství Triton

————————————————

Rodina může mít mnoho podob a k jejímu vzniku vede několik cest. Jednou z nich je i adopce a právě o ní vypráví následující příběh. Nechybí v něm jak pravda, tak i naděje.

Zázrak jménem adopce. Osobní vyznání i vzkaz plný naděje. Příběh, který nejen dětem poví, jak také může vzniknout rodina.
Žádná tajemství.
O šťastném setkání je pohádka tak pravdivá, že všechny hvězdy na noční obloze vám odpřisáhnou, že právě tak to bylo. Právě tak jsme se stali rodinou. Neobyčejně. Vzácně. Opravdově. Navždycky.

O šťastném setkání

Autorka: Kateřina Boháčová
Ilustrovala: Sofie Helfert

Počet stran: 40
Vazba: vázaná
Formát: 165×207 mm
ISBN: 978-80-88104-69-8
Doporučená cena: 168 Kč

Knihu O šťastném setkání vydalo nakladatelství Agentura KRIGL.

————————————————

Kati-e a Ti-bot, kterého vyrobila, se vrací v dalším dobrodružství zpět na scénu. Tentokrát musí odhalit, kdo nebo co stojí za zmizením různých věcí z domovů. Podaří se detektivům záhadu rozlousknout?

Kati-e nadevše miluje zvířátka. Ti-bot je létající robot, kterého si sama vyrobila. Společně tvoří tým Zvířecích agentů a pomáhají mazlíčkům v nouzi.
Jednoho dne se v jejich okolí začnou dít podivné události a lidem mizí z domovů nejrůznější věci. Kati-e s Ti-botem se pustí do detektivního pátrání a snaží se záhadu rychle vyřešit. Vysvětlení je velmi překvapivé!
Napínavý příběh děti seznámí se spoustou zajímavostí a užitečných informací o zvířátkách a přírodě.

Ukázka z knihy

Na monitoru seděl a horlivě přikyvoval kakadu Bob.
„Doufám, že neztratím schopnost řeči jako tenkrát. Pamatuješ?“ nadhodil robot.
„Ano. To jsem byla úplná začátečnice,“ přiznala Kati-e. Přiložila si na oko lupu a pinzetou uchopila mrňavou paměťovou kartu. (str. 10)