Čtení ke kávě: Deník Barbary W., 5. část (Jiří Raichl)

Deník Barbary W., 5. část

16.3.2021 Jiří Raichl Bez komentáře

V další ukázce z deníku princezny Barbary budeme svědky nanejvýš významné státnické události: výběru jejího královského jména. Že se může i takto příslovečně seriózní činnost proměnit v bizarní kabaret, o tom netřeba pochybovat…

Přečtěte si předchozí část!

21. října 2076

dnes je mi 16 let a 25 dní

Při hodině náboženství jsme probírali Ducha svatého. Doufám, že mu to bylo příjemné.
Celou dobu jsem přemýšlela, proč se ten duch zjevuje zrovna jako holubice.
„Proč se nezjevuje třeba jako pes?“ spekulovala jsem o přestávce. „Nebo kočka?“
Eric v klidu pokuřoval (tajně, v rozporu se školním řádem). A s úsměvem odpověděl:
„Kočka? No to by vypadal pěkně blbě. Jen si to představ na těch svatých obrazech! Bůh Otec, Ježíš Kristus… a mezi nimi se vznáší chlupatá šelma. Pravděpodobně vykastrovaná. A navíc: Duch svatý se zjevuje pouze katolíkům. My jsme anglikáni. Nám se Duch svatý nezjevuje. Ani jako holub, ani nijak jinak. Musíme se obejít bez něj. Koneckonců, musíme se obejít i bez ostatních členů Svaté Trojice.“
To znělo rozumně. Přijala jsem to jako základ své privátní teologie.

* * *

Doma už na mě byli připraveni. Matka, otec, Brian.
Svatá Trojice?
Honem jsem prolistovala paměť (respektive seznam nejčerstvějších lumpáren), ale žádnou dosud neodhalenou a nepotrestanou skopičinu jsem neobjevila.
Buď mi hodlají přišít něco neprávem, nebo plánují nějakou jinou habaďůru.
Druhá možnost byla správně.
„Vaše královská Výsosti,“ spustil Brian, „je nutno přikročit k nanejvýš důležitému státnickému úkolu.“
No, to jsem se toho dověděla. Jako vždy.
Naštěstí to vzal táta za něj:
„Podívej, holčičko, nedávno ti bylo šestnáct roků. To znamená, že zvolna přicházíš do věku, kdy bys měla pomaličku dostávat rozum. Navzdory mínění své matky. A mně bude zanedlouho čtyřicet roků. To znamená, že zvolna přicházím do věku, kdy mě rozum opouští a mohu nenadále zemřít. V souladu s míněním a touhou tvé matky.“
„Ale já nechci, abys umíral! Já chci, abys žil dýl než já.“
„No jo, ale to zase nechci já. Každopádně nadešel vhodný okamžik pro nanejvýš důležitý státnický úkol, jak správně podotkl Brian.“
„Jaký úkol?“
„Musíme ti vybrat adekvátní královské jméno.“
„Cože?“
Slova se ujala máma:
„Královské jméno je jméno, pod nímž budeš vystupovat jako královna, až… až… nastane ta pravá…“
„A co je špatného na mém jménu? Jsem Barbara, tak chci být královna Barbara. Teda… já nechci být královna vůbec, ale na to se mě nikdo neptá.“
Matka si pohrdlivě odfrkla:
„Nepřichází v úvahu. Neznám královnu, co by se jmenovala Barbara.“
„A co svatá Barbara? Světice by nestačila?“
„Svatá Barbara není uznaná anglikánskou církví. Teda myslím.“
„Na anglikánskou církev zvysoka kašlu.“
„Na anglikánskou církev kašlat nemůžeš. Jako panovnice budeš její hlavou. A ochránkyní víry.“
„Jaké víry?“ uchechtla jsem se. „Je to banda namyšlených pokrytců. Nic víc než společenský klub oslavující chlípnost Jindřicha osmého. O žádné náboženství nejde, je to jen trapné divadlo! Z jakého důvodu bych měla anglikány ochraňovat? A před čím? Před jejich vlastní nudností, omezeností a zkostnatělostí? Pozdě.“
Máti zrudla a sveřepě zavřela oči (projev nejhlubšího opovržení).
Jeho Veličenstvo si odkašlalo.
„Takže to bychom měli Barbaru, ta je neprůchodná. Naštěstí máš dalších pět křestních jmen. Pojďme je vzít jedno po druhém. Anna?“
„Nepřichází v úvahu,“ zasyčela máma.
„Proč?“ vyjekla jsem.
„Proč? Anna Boleynová! Nic ti to neříká? Královna nemůže mít jméno po kurvě, co skončila na popravišti.“
„Dobře. Marie?“
„Nepřichází v úvahu.“
„Proč?“
„Krvavá Marie: vražedkyně. Marie Stewartovna: další useknutá hlava. Navíc obě katoličky.“
Chtěla jsem namítnout, že Bloody Mary nebyla vražedkyně (to za ni obstarali jiní), byla pouze mentálně retardovaná. Nicméně to by její image asi moc nevylepšilo.
„Fajn. Kleopatra?“
„Nepřichází v úvahu.“
„Proč?“
„Další kurva. Konkubína Julia Caesara a Marca Antonia. Fuj!“
„Ale ani jeden z nich nebyl britským panovníkem.“
„To je vedlejší. Navíc vůbec nevypadáš jako Egypťanka. Není na tobě nic exoticky smyslného. Nerozněcuješ erotický žár. Jsi příkladně studená ostrovní bledule. A tak je to správně. To se našim gentlemanům líbí.“
Aha…
Matka má dosti utopické představy o tom, co se našim gentlemanům líbí.
„Budiž. Diana?“
„Nepřichází v úvahu.“
„Proč?“
„Řekla bych, že tohle jméno už ztropilo Windsorům dostatečnou hanbu.“
„Hm. A máme tu poslední šanci,“ ozval se tatínek unaveně, „Godiva.“
„Snad ani nemusím nic vysvětlovat, že ne?“ povzdychla si máma. „Ještě by ta naše princeznička začala jezdit po Londýně nahá.“
Godiva nejezdila po Londýně. Jezdila po Coventry. Ale to asi nebylo podstatné.
Vypadá to, že jsem totálně nemožná.
Nedisponuji jediným použitelným jménem, ačkoli jich mám šest. Ani z takového množství nelze žádné vylosovat. Samá prostopášnice, striptérka či bezhlavá katolička.
„No,“ shrnul to otec, „chtě nechtě si musíme vystačit s Barbarou.“
Máti požádala Briana o mokrý ručník.

* * *

S těmi jmény je to pěkná šaškárna.
Mimochodem, tahle šaškárna se nevyhýbá ani našemu korunnímu příjmení (ano, máme ho, ač si to mnoho lidí neuvědomuje). Moc nescházelo a nebyli bychom Windsorové, nýbrž Mountbattenové. Stačilo, aby manžel Alžběty II. prosadil svou vůli, a bylo zkrámováno.
Jenomže vévoda z Edinburghu svou vůli (pochopitelně) neprosadil.
Proti armádě palácových tajemníků by svou vůli neprosadil ani Bůh.
Oni vládnou.
My, panovnická rodina, jsme v opozici.
V bezmocné opozici.
Bůh ochraňuj Briana.

… pokračování příště…

Jiří Raichl

Jiří Raichl je český prozaik, básník a dramatik. Je členem Divadelního spolku F. A. Šubert, v němž působí jako scénárista a režisér.
Narodil se v Praze, aktuálně žije v Dobrušce. Vyzkoušel devatero řemesel (vč. desáté bídy) a v současné době zakotvil v sociálních službách.
Literární tvorbě se věnuje jako koníčku. V roce 2018 založil butikové nakladatelství TOFANA, v němž vydal román Poblíž nebe (kniha je vyprodaná, zdarma ke stažení jako e-book) a sborníky povídek Zítra už bylo (2018), Tenčí než vlákno pavučiny (2019) a Mám se dobře, ale špatně to snáším (2020). Řídil rovněž vydání básnického sborníku 6 hlasů lásky (2019).
Více informací najdete na autorově osobním webu: http://jiriraichl.mozello.cz/.