Na sklonku listopadu 2020 vydalo nakladatelství Beta Dobrovský již podruhé povídkovou sbírku Stephena Kinga Pátá čtvrtina. Překlady pocházejí od Davida Petrů a Anny Vrbové.

Na tomto místě zpravidla představuji autora a jeho dílo. V případě Stephena Kinga mi ale takový počin připadá poněkud zbytečný. Pojďme se raději rovnou podívat na druhé a rozšířené vydání Páté  čtvrtiny. První, co bychom si měli uvědomit, je skutečnost, že tato sbírka vychází z obsáhlého originálu Nightmares & Dreamscapes (1993). Ačkoli česká verze Páté čtvrtiny reprezentuje jen polovinu původní knihy, i tak si alespoň v podtitulu zachovává označení „Noční můry a snové výjevy“. Na rozdíl od prvního vydání z roku 2004 přichází nová verze s jedním příspěvkem navíc, čímž navyšuje původních jedenáct textů na rovný tucet. Pro úplnost ještě dodejme, že originály vznikly na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století (s výjimkami). Abychom si je tak zasadili do celkového obrazu Kingova portfolia, oficiálnímu datu vydání v roce 1993 předcházely romány jako Temná věž: Pustiny (The Dark Tower: The Waste Lands, 1991, česky 2000), Nezbytné věci (Needful Things, 1992, česky prvně 1993), Geraldova hra (Gerald’s Game, 1992, česky prvně 1996) a konečně Dolores Claiborneová (1992, česky 1996).

Pátá čtvrtina jako celek vůbec nepůsobí jako „typický“ King. Ano, je pravda, že několik povídek by se takovému označení mohlo přiblížit, ale spíš převládají takové, u nichž bychom ani při nejlepší vůli autorství králi hororu nepřiřkli. Vezměme to ale popořadě a mějme stále na paměti, že preference jsou silně subjektivní záležitostí, takže co se líbí mně, nemusí nutně schválit někdo jiný. A naopak. „Porod“ (Home Delivery) je klasický příběh hemžící se oživlými mrtvými. Než jej Stephen King zařadil do Nočních můr, vyšla tato povídka už v roce 1989 v jiné antologii (Book of the Dead). Přes velice slibný rozjezd bych ji ale do „top ten“ prací o zombie nezařadil. Zato druhou povídku „Období dešťů“ (Rainy Season), jež měla svou premiéru také v roce 1989, lze do pomyslného vrcholu žebříčku hororových výtvorů umístit bez rozpaků. Jde o titul, jenž si své místo v Nočních můrách bez diskuze zaslouží. „Můj hezký poník“ (My Pretty Pony) vznikl ve stejné době jako Porod i Období dešťů. Do Nočních můr se navíc dostala jeho rozšířená verze. Toto příjemně filozofické povídání starého muže s jeho vnukem se zaměřuje na otázku rozdílných pohledů na vnímání času. Zarputilí milovníci hororů mohou být zklamáni, ty ostatní však čeká příjemné pohlazení po duši. Čtvrtý text s podivným názvem „Lituji, voláte správně“ (Sorry, Right Number) vznikl původně jako scénář jedné z epizod televizní série Tales from the Darkside (Příběhy z temné strany) vysílané už v roce 1987. V Páté čtvrtině si svou scénářovou formu zachovává. Vyděšený hlas ve sluchátku a pátrání po jeho majitelce vytvářejí dobrý základ pro napínavou a tajemnou zápletku hodnou svého tvůrce. Za jednu z typických „kingovin“ lze beze sporu označit povídku „Desátníci“ (The Ten O’Clock People). Invaze bytostí nejasného původu do vyšších struktur lidské společnosti a vtipný nápad, jak je odhalit, ukazují naprostou klasiku na rozhraní hororu a science fiction. „Crouch End“ pocházející původně z roku 1980 také pomáhá přehoupnout jazýček vah napětí a strachu na tu „správnou“ stranu. Temná londýnská zákoutí, ztracený manžel a nezkušený policista v ulici, která vlastně neexistuje – to vše vás může donutit k tomu, abyste si k noční cestě na toaletu rozsvítili světlo. I „Dům v Javorové ulici“ (The House on Maple Street) nabízí vše, co je pro autora typické: záhadu, dětské hrdiny a příjemně osvěžující zápletku. V pořadí osmé místo připadlo titulní povídce „Pátá čtvrtina“ (The Fifth Quarter), jejíž původ sahá až do dávných dob roku 1972. Svým gangsterským přístupem připomíná spíš práce Lairda Barrona. Devátý příspěvek nazvaný „Doktorův případ“ (The Doctor’s Case) z roku 1987 rozšířil počty pokusů o „nedoyleovské“ uchopení Sherlocka Holmese a jeho věrného asistenta doktora Watsona. Popravdě působí trochu nuceně a nepříliš originálně. Desátý „Umneyho poslední případ“ (Umney’s Last Case) reprezentuje ty příběhy, jež dlouho vyznívají velice zajímavě, ale jejichž závěr může přinést jisté zklamání. I tak si u této repliky Phila Marlowa lze příjemně odpočinout. O důvodech, proč Stephen King do sbírky zařadil i jedenáctý příspěvek „Udrž hlavu“ (Head Down) z roku 1990, deklarovaný jako esej, jsem přemýšlel od první věty. A musím se přiznat, že jsem během těch pětapadesáti stran (jež z jedenáctky činí nejdelší práci sbírky) nepřišel ani na jeden. Věřím, že milovníky baseballu může tato novinka, jež v prvním českém vydání chyběla, nadchnout, leč s deklarovaným zaměřením Nočních můr a snových výjevů nemá naprosto nic společného. Pro zarputilé fanoušky Stephena Kinga může jít o velké zklamání. Stejný osud by mohl čekat i poslední baseballovou báseň „Majestátní Brooklyn“ (Brooklyn August).

K rozpakům kolem zařazení zvláště posledních dvou příspěvků do jinak vcelku příjemné Páté čtvrtiny nepříjemně přispívají i přehlédnuté překlepy, jež se do výtisku vloudily. Není jich sice mnoho, ale i tak dokážou při četbě vytrhnout ze soustředění. Ostatně trochu úsměvně v této souvislosti pak může působit i informace v tiráži, jež datuje druhé vydání až do roku 2021.

Pátou čtvrtinu vřele doporučuji všem „kingomilům“ k doplnění jejich jistě obsáhlé sbírky. Stejně tak jí mohou být nadšení i ti, kdo nemají někde v rohu své čítárny zbudovaný modlitební koutek věnovaný Stephenu Kingovi. Bezmezní uctívači se pak musí připravit na fakt, že jejich milovaný autor nepíše jen příběhy plné tmy, napětí a neštěstí. A to by vlastně mohla být zároveň dobrá zpráva, ne? Co říkáte, dáte této nesourodé sbírce šanci?

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2020