Čtení ke kávě: Vánoce na mléce (Martin Patřičný)

Vánoce na mléce

29.12.2020 Martin Patřičný Bez komentáře

Nebojte se, nepeče se a vůbec nehodlám vařit.

Pamatuju, jak se kdysi mléko do prodejen vozilo ve velkých konvích a prodávalo nalévané. Taky se prodávalo ve vratných lahvích, uzavřených nahoře staniolem, hliníkovým stříbrným víčkem. V jeden čas, skoro najednou, se ta víčka naučili leckde v Evropě proklovávat ptáci a vyzobávat smetanu. Jak si to navzájem řekli?
Jak je to vlastně o Vánocích s mlékem?
Mléko je první potrava, kterou přijímáme, jako lidi i savci. Než jsme něco zjistili o slunci a zemi, naučili jsme se chovat zvířata, abychom mohli pít jejich mléko a dělat z něj ementál. Sranda je, že už dneska spousta lidí neví, že kravička například musí zabřeznout a porodit telátko, než se v jejím ochočeném těle mléko objeví.
Víte, kolik dřev má barvu mléka? Javor například, i smrk či topol. Lípa, z které tě vyřezali řezbáři, Ježíšku, panáčku.
A teď nějaké přirovnání: Víno, červené, je prý mléko starců. A kolik básnických obrazů popisuje tu zvláštní změnu, kdy ženský prs přestane být erotický objekt a stane se dárcem základních živin!
Jsou prý muži, co nesnášejí pohled na ženu kojící na veřejnosti dítě. Takovou blbost bych nechal zarámovat! Odvracet pohled od toho, co je na světě snad nejpřirozenější? Je jim líto, pánům, že jim nic takového nebylo dáno? I oni přece přispěli svou troškou do toho zázračného koloběhu života.
Mléko je moc důležitá základní potravina.
Kdybychom vzali v úvahu, co a jak slavíme, potom Vánoce (slunovrat) by byly mezi svátky mlékem. No ano. Vaječné Velikonoce, mléčné Vánoce. Vždyť i do všech krvavých dob vlála vlajka barvy mléka a znamenala příměří. Mír chléva může rozkopat jen býk strachu.
Kdo slaví, ten zpívá. Kdo zpívá, nemůže mít vztek, nenávidět, bát se. Zkoušel jsem to.
Zpíváme písně příměří o mléčných Vánocích, bílých. Naše krev se uklidňuje. Jako kouř, jako ticho. Jako když padá sníh a my za ním vítáme světlo. Tvaroh na hnědém chlebě naší země.

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.

Spisovatel vás všechny srdečně zve na výstavu Tajemství dřeva v 3. patře Národního zemědělského muzea v Praze na Letné. Výstavu můžete navštívit až do 21. 2. 2021.

Doporučení:

Share