Nakladatelství Mystery Press přišlo na sklonku září 2020 s další knihou Daniela Grise Lars útočí.

Uběhl skoro celý rok od chvíle, kdy spatřil světlo světa titul Lars láme kosti, jenž volně navázal na svého předchůdce s názvem Říkají mi Lars. Ten se na trhu objevil krátce po polovině roku 2018. Autor píšící pod pseudonymem Daniel Gris tehdy přidal do sbírky svérázných ochránců dobra ryze českého hrdinu, jemuž do vínku nadělil minulost ve službách policie a současnost v roli (více méně) úspěšného soukromého vyšetřovatele.

Jestli jsem v recenzi předchozího Larsova dobrodružství označil příběh za méně konzistentní než ten první v řadě, v případě „Útočího Larse“ došlo ke stabilizaci situace. Děj působí mnohem soudržněji, a ačkoli mívám různé kličky a odskoky od hlavní linie v oblibě, musím připustit, že tentokrát relativní jednoduchost a přímočarost knize sluší. Rovných dvě stě stran tak čtenář dokáže prolétnout téměř jedním dechem, a má-li literatura mimo jiného napomáhat k relaxaci knižních konzumentů, pak třetí titul z pera Daniela Grise svůj úkol splnil na jedničku s hvězdičkou.

Zápletka staví na vyšetřování případu zmizelého mladíka. Na Larse se obrátí jeho dávná láska a se slzami v očích ho zapřísahá, aby nalezl jejího ztraceného syna. Ke zvýšení motivace přibudou do hry i peníze, jež si mladík na cestu do neznáma přibalil přímo z firemního trezoru svého otce. Právě z toho důvodu nebyla zatím do hry přizvána policie. Náš hrdina se do zdánlivě beznadějného pátrání pustí a v šibeničním termínu v řádech dnů se postupně prokousává zprvu drobnými, později již očividnějšími indiciemi. A jak to má u správné oddechovky být, zlo musí být potrestáno, dobro oceněno. Jestli odměna odpovídá vynaloženému úsilí, to ať už každý posoudí sám.

Všechna Larsova dobrodružství jsou napsána v první osobě a jazykem vysoce hovorovým. A i když náš hrdina zpravidla nechodí pro hrubé slovo daleko, s potěšením mohu konstatovat, že tentokrát jej autor dokázal udržet na uzdě lépe než před rokem. Dokonce i padouchům v tomto případě nadělil do vínku spíše jednoduchou a nekomplikovanou povahu. Přihoďme do koše charakteristik ještě vysokou míru naivity obětí a máme před sebou čtivo, u něhož si lze příjemně odpočinout, aniž čtenář musí namáhat mysl hlubokými filozofickými úvahami.

Nejste-li přímo hudebními nadšenci, možná vás bude trochu rušit bezpočet odskoků k historii Larsových oblíbených interpretů. Chvílemi se zdá, že se jimi kniha jen hemží. Nicméně jinak tomu nebylo ani v předchozích dílech. Expertizu z oboru náramkových časoměrů z knihy Lars láme kosti tentokrát nahradila témata spojená s kategorií vozů typu supersport. Vida, a pak že v tomto žánru nelze najít poučení.

Lars útočí se čte snadno a rychle, a to jak díky autorově vypsanému stylu, tak i vhodnou volbou tématu. Trochu záhadou pro mne zůstává samotný název, pro nějž se mi nepodařilo najít dostatečně jistý původ. Na druhou stranu a vzhledem k povaze, již Daniel Gris svému hrdinovi přidělil, je možné, že jde právě o vyjádření jednoho z výrazných Larsových rysů. Tak či onak, sáhnout po třetím pokračování českého Phila Marlowa znamená jistotu příjemně stráveného času. Máte-li rádi trochu napětí, nepostrádáte cit pro spravedlnost a jste ochotni dát pomýleným druhou šanci, může být Lars přesně to, co hledáte.

Související knihy

Gris, Daniel

Mystery Press, 2020