Při vymýšlení díla si autor vždycky – alespoň částečně – nějakým způsobem připraví pevnou půdu pod nohama, aby se měl při tvoření jednak o co opřít on a jednak mělo jeho dílo samotné pevné základy a neskácelo se ihned k zemi.
Může se vytvořit graf, tabulka nebo jakýkoliv jiný zápis, ať už do dokumentu na studené obrazovce počítače, nebo na osobitější a sentimentálnější papír. Může to být myšlenková mapa, rozvrh toho, co se v díle stane, jména postav a jejich následný popis vzhledu, chování a nějakých hezkých libůstek, které jim vdechnou skutečný život. Na všechno se dá připravit a všechno se dá předvídat důkladným rozpisem do celé dějové kostry, následných zápletek, všech názvů kapitol, a dokonce i jednotlivých myšlenek, které by postavy měly mít. Autor ví, že se nesmí nechat nachytat něčím, co mu celé jeho pečlivě plánované dílo nějakým způsobem zničí, a proto chce být připravený na všechno. Přesto se obvykle stane, že se něco změní, aniž by to bylo v plánu.
První změny nastanou, když se nehmotným myšlenkám dá tvar a převádějí se na skutečná slova. Zmizí z nich ten podivný závoj něčeho, co teprve visí ve vzduchu a co je zabalené nekonečným počtem možností zosobnění. Z myšlenky se stane slovo a je až děsivě konkrétní. Z nekonečna možností zůstane nakonec jen jeden význam, který jasně určí, co se bude dít dál. Zamýšlel to autor ve všech těch grafech a rozkresech? Měl to poznamenané v myšlenkové mapě nebo v rozpisu děje? Možná chtěl něco podobného, ale při vlastním zápisu se to stočilo úplně jinam – a najednou je před ním obraz nebo scéna, o které na začátku ani netušil, že se stane.
Někdy stačí jen první slovo nebo překlep (představa postavy stojící na balóně – přece jsem zamýšlel napsat na balkóně!) a vyznění původní myšlenky se změní nepředvídatelným způsobem, který může navíc autora navést na úplně jinou cestu, než kterou si na začátku psaní zvolil. Jako kdyby si text sám říkal, jakým směrem se chce vydat, a upozorňoval autora na fakt, že nic není jasně dané a neměnné. Dávej si pozor, umělče, tohle je pro můj příběh lepší cesta!
Může si ale dílo samo diktovat podmínky, za kterých vznikne? Není snad všechno, co se má stát – celá jeho výsledná podoba –, v rukou autora, protože on je tím, kdo mu dává konečnou podobu? Autor dobře ví, že je to nepředvídatelná proměnná. Že se vždycky samo od sebe objeví něco, co v díle předtím nebylo a ani tam být nikdy nemělo. Že tvorba není matematický proces, při kterém se nedá jedno nahradit druhým, aniž by celý systém fungoval naprosto stejně a generoval stejné výsledky. Je to chyba? Je to něčí záměr? Ta nová myšlenka nebo nové slovo můžou dílo zavést nikdy nečekaným směrem. Náhodou.
Nakonec je každá umělecká tvorba dílem náhody, minimálně částečně tomu tak vždycky bude. Tento článek měl původně pojednávat o psaní v autorské dvojici, na kterém jsme se dohodli. Stačilo ale první slovo převedené z myšlenky do určité podoby, aby se všechno změnilo, a text byl úplně jiný, než jaký být měl. Ale to je přece krásná podstata tvoření!

Vojtěch Záleský

Autor vystudoval filozofii na Univerzitě Pardubice a v současné době působí jako literární redaktor. Věnuje se teorii tvůrčího psaní a hudbě. Jeho oblíbení spisovatelé jsou Daphne du Maurier a Maj Sjöwallová a Per Wahlöö.

Lukáš Štěrovský

Autor se narodil se roku 1992 v Hradci Králové, ve stejném městě vystudoval střední automobilovou školu, později studoval filozofii na pardubické univerzitě. V současnosti pracuje jako novinář. Mezi jeho oblíbené autory patří Mario Puzo, Stephen King nebo J. K. Rowlingová.

Oba autoři začali spolupracovat právě na pardubické univerzitě, jejich prvním publikovaným románem je gangsterka Ďáblovo zlato, kterou vydalo v říjnu tohoto roku nakladatelství MOBA.

Související knihy

Záleský, Vojtěch - Štěrovský, Lukáš

Moravská Bastei MOBA, 2020