Čtení ke kávě: Černá hora (Hana Militká)

Černá hora

13.10.2020 Hana Militká Bez komentáře

Nad Janskými Lázněmi se tyčí Černá hora. Nevím, proč je černá. Možná se za ní občas srocují tmavé mračouny, které pak dělají rotiku. Měla jsem štěstí – nic takového se nekonalo. Jen škoda, že dopravci na Černou horu nepočítají s postiženými. Snad od pradávna se v Janských Lázních léčí lidé po obrně a s různými pohybovými neduhy. Není pro ně možné dostat se nahoru. Není počítáno s marody. Měly by tam být cedule: Pozor, jen pro zdravé.

Ještě jsem v Janských Lázních. Místní říkají, že jedou do Jánek. Moc se mi to líbí.
Chci se podívat lanovkou na Černou horu. Původně měli přijet kamarádi a jeli bychom společně. Nějak to nevyšlo.
Rozhoduji se, že pojedu sama. Žiju sama, na výlet můžu taky sama.
Helenka, s kterou sedím u stolu, mi nabídla, že mě odveze k lanovce. Cesta je rozkopaná, nedošla bych tam.
Určitě chci jet kabinkou, v žádném případě bych si netroufla na sedačkovou lanovku.
Helenka splnila slovo, zavezla mě tam.
Koupím lístek a jdu do kopce, abych se dostala k lanovce. Do kopce se mi stále těžko chodí. Nikde není zábradlí. Přece jen dojdu.
Zjišťuji, že kabinka jen zpomalí, musí se do ní naskočit. To je pro mne snad neproveditelné. Nakonec se však podaří a klesnu vítězně na sedadlo. Chci fotit, jak se vzdalujeme, tak fotím jako divá. Sluníčko mě oslňuje, nevidím ani pořádně, co fotím. Ale fotek bude spousta.
Dojedu nahoru, skutečně nádherný výhled, stojí za cestu a nějaké drobné trable.
Chci fotit dál, ale fotoaparát píše, že potřebuje naformátovat. Koukám jako blázen a nechápu.
„Pokud ho teď naformátuju, všechno, co jsem dosud nafotila, zmizí.“
Zoufám si. Pak si odskočím, zase po schodech, bojuju s každým schodem. V restauraci si chci koupit něco dobrého na zub. Mají jen pivo a nanuky. Odmítám obojí a sednu si venku na sluníčko. Troška opálení by se hodilo, mám bledou barvu, vypadám jak smrtka.
Chvíli posedím, pak jdu na odjezd. Je sice kam se projít, třeba k rozhledně. Čekalo by mě sto schodů nahoru a totéž dolů. Tuto variantu odmítám vzhledem k problémům s chůzí.
Čekám na kabinku, až zase přibrzdí, a zkouším naskočit. Opět se povedlo, mám štěstí. Klesám na sedadlo, tentokrát jsem správně, dívám se dolů. Rozhoduji se fotit aspoň mobilem. Fotím jako divá, podařilo se mi asi devadesát fotek. Jsem zvědavá, jak to s tím focením vlastně dopadne.
Dole byli dva hoši, jeden podržel kabinku a já elegantně vystoupila.
„Ono to jde, když se chce!“
Volám Helenku, že jsem připravená k odjezdu. Je to o půl hodiny dřív, než jsme počítaly.
Jede pro mne, i když je po všech svých procedurách hodně unavená. Jsem jí velmi vděčná. Sama bych se asi do Jánek nedopotácela.
Na pokoji vložím kartu z foťáku do počítače. Píše, že potřebuje naformátovat a není na ní žádný dokument, žádná fotka. Vložím kartu zpátky do foťáku a souhlasím, aby ji zformátoval. Trvalo to pár sekund. Udělat to před výletem, byla bych v pohodě. Jenže jsem si myslela, že je foťák připravený. Asi minule bylo smazáno víc, než se mělo, když bylo potřeba uvolnit místo na kartě. Inu, chybami se člověk učí. Myslí si, že je připravený, a není.
Pak zkouším mobil.
Fotky na něm jsou. Ale na mobilu je vidím malé, nepoznám, jestli mají dost velkou kvalitu.
Snažím se dva dny dostat fotky z mobilu do počítače. Mám asi devadesát fotek, nechce se mi všechny posílat mailem.
„To budu dělat měsíc!“ vzdychám.
Nakonec se mi podařilo přes účet Google nějak dostat fotky do pc. Neuvěřitelné. Teď je ještě v tom počítači najít. Většinou mi fotky samy nabídnou, abych vylepšila světlo. Činím tak a ukládám.
Časem mě osvítí Duch svatý nebo někdo a najdu fotky v počítači. Ještě se mi podaří z nich udělat samostatnou složku a vytvořit odkaz, kde je moji přátelé najdou.
Jen moje sveřepost zase slavila vítězství ducha nad hmotou.
Tak se na fotky podívala rodina i přátelé.
Jedna z nich je jako hlavní foto u této povídky.
Musím říct, že všechny trable zmizely a výlet se mi moc líbil. Fotky to dokazují. Měla jsem velké štěstí na počasí – sluníčko svítilo jak o závod.
Skutečná nádhera.
Každému doporučuji dělat výlety, dokud to jde. Naše vlast je tak krásná, velká škoda, že ji moc neznáme.
Přeji každému takový zážitek, jaký mám já.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.