Čtení ke kávě: Protimorové čtení aneb knihy a zase knihy! (Martin Patřičný)

Protimorové čtení aneb knihy a zase knihy!

6.10.2020 Martin Patřičný Bez komentáře

V téhle „coronární“ době budou jistě vzpomínána a citována díla, která se tím pro lidstvo mimořádným obdobím zabývají.

Jistě přijde na přetřes Mor, kniha od Alberta Camuse (dostal Nobelovu cenu za literaturu). Budou o ní mluvit i ti, co ji nikdy nečetli. A já se jim nedivím, není to lehké čtení a dle mínění kritiků to ani není o moru – nemoci –, ale spíše o touze po moci, což je jiná lidská choroba, ne – moc, nemoc možná horší než…
Kdybych byl pověřen ocenit dílo A. Camuse já, dal bych cenu knize Cizinec, tu jsem i s ukázkou dal do své Čítanky (patřičné).
Hromadným onemocněním lidí se zaobírá i strašidelná a fantastická povídka od E. A. Poea Maska červené smrti.
„Červená smrt už dlouho pustošila zemi.“ To je začátek té povídky a už to je v ní první zmýlená – nemoc přece nepustoší zemi, ale lidi.
Země sama možná od lidstva už trochu pročistit potřebovala.
Červená… Když jsme u těch barev, nemůžu nevzpomenout na Bílou nemoc Karla Čapka, divadelní hru – ta začíná jak? První obraz: tři malomocní ve fáčích. První malomocný říká: „Mor je to, mor. U nás v ulici…“ Taky ta hra není o té nemoci. Najdete tu i varování, předpověď toho, co se později stalo. Nacisti u moci a strašná válka. Nikdo si nedal říct. A na co vlastně Čapek umřel, se podobalo…
Taky se vám nezdá to srovnávání covidu s morem? Z moru se prý moc nemocných nevyléčilo…
Pojďme jinam:
Báječný Jan ze Sioraku jako jeden z prvních ve svém okolí používá za epidemie dezinfekci, praní v horké vodě, kouř, horko ohně (Robert Merle: Dědictví otců). Pro mě je tenhle první díl nejlepší knihou pana Merla.
Ale já se – co se týče knih – vrátím v čase ještě víc zpátky. Až do časů humanismu a renesance v Itálii, protože jedna kniha z „časů moru“ přežila do našich dnů a je stále čtená, jejím příběhům se smějeme, máme z nich radost, pořád je vyprávíme, filmujeme je, citujeme.
Já vím, že vy už víte, že myslím na D e k a m e r o n, který napsal Giovanni Boccaccio. Obsah je plný příběhů: deset lidí na „útěku“ z Říma před morem si – aby přišli na jiné myšlenky – po deset dnů vypráví příběhy… Takže 10 x 10. Králem večera je pokaždé někdo jiný(á), a určuje téma. A některá ta krásná témata jsme si zvykli označovat přímo za šťavnatá či lechtivá.
Jsem moc rád, že nemusím rozhodovat o druhých a za druhé. Mimo jiné i proto, že mi připadá, že ta obrana před virem je někdy možná horší než virus sám. Ale moc rád bych byl „králem“ jednoho takového večera, který popisuje Boccaccio, a moc rád bych zadal téma vyprávění. A poslouchal devět vyprávění, každé jiné a jinak podané. Jaké téma by to bylo?
Co myslíte?

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.