Čtení ke kávě: Učit (s) láskou (Ludmila Bakonyi Selingerová)

Učit (s) láskou

21.8.2020 Ludmila Bakonyi Selingerová Bez komentáře

Miluji v dětech tu živelnou sílu a touhu pochopit, objevit, vymyslet… Poznají, kdy mluvíme pravdu, kdy skutečně děláme to, co říkáme, a kdy je to jen omílání frází. Když to s nimi myslíme dobře, jdou nám naproti a udělají půlku práce.

Učení je hnací síla života, která z nás dělá to, čím jsme. Niterná potřeba rovnající se potřebě vzduchu a potravy. Když není uspokojena, strádáme jako kytka bez vody.
Často se ale stává z velkého dobrodružství otravná povinnost a základ mindráku na celý život. Pamatuji si, jak jsem v dětství zblízka sledovala brouky v houštině trávníku, jak jsem studovala strukturu vloček, vášnivě hltala příběhy v knihách… Stejně živě si pamatuji, jak se mi cestou do školy kroutil žaludek a kolikrát jsem slyšela řeči o tom, jak jsem chytrá, ale líná. Jak bych mohla mít samé jedničky, kdybych se aspoň trochu snažila. Máma cestou z třídních schůzek brečela a já si další den stejně nemohla pomoct a místo „dávání pozor“ jsem čmárala do notesu a čučela z okna. Dlouho jsem si myslela, že jsem byla dítě se specifickými vzdělávacími potřebami. Ale víte co? Prostě byla NUDA. Přehlcení učitelé, jejichž zájem o látku vydoutnal už před lety, strohé a nepřátelské prostředí a nekončící nátlak… Proč by tohle mělo někoho bavit? Rozumějte, nechci hanit státní školství a věřím, že se leccos změnilo k dobrému, ale vemte to podle sebe. Co vás přiměje se o něco zajímat? Jiskrná šťavnatost tématu, nebo nuda? Zážitky a zkušenosti, nebo tabulky a fráze? Zábava a respekt, nebo ponižování a nemožnost pracovat s vlastním rozumem a názorem, ba jej ani vyslovit?
Myslím, že odpověď netřeba dlouho hledat, moji drazí. Chceme se bavit a cítit se jako partneři. A tuto touhu jsme si neosvojili jako dospělí, ba ne. Tu máme odjakživa.

Tím se elegantně dostáváme od teorie k praxi. Jak tedy dětem předávat to, co potřebujeme? Jak z nich vychovat citlivé a vzdělané bytosti? Hlavně upřímným zájmem, vlastním příkladem a láskou. Dát jim důvod, proč by měly téma přijmout za své, vysvětlit souvislosti, aby samy usoudily, že je to důležité. Nikoho nemůžete k upřímnému zájmu donutit násilím, ale můžete ho motivovat a zaujmout. Výchova a učení totiž není válka! Je to spíš tanec.
Při práci s dětmi jsem často narážela právě na tento přístup: Musíš si čistit zuby, nebo ti uhnije pusa. Musíš si mýt uši, nebo ti z nich vyrostou houby. Musíš mě poslechnout, nebo dostaneš na zadek. S tímto vylučovacím principem se hodně pracuje i v pohádkách a výukových materiálech. Strohý popis a fakt, vyšperkovaný výhrůžkou. Začala jsem si proto hrát a vymýšlet vlastní písničky, pohádky, besídky a jiné hrátky. Bavilo nás to všechny a já jsem pochopila, že to nedělám jen kvůli dětem, ale že se moje bytost uvnitř raduje a kvete, když se nořím do pohádkových světů a tahám je z fantazie na papír, nechávám je ožívat skrze ruce ilustrátora a vypouštím ta semínka pampelišky do světa. Jsem nefalšovaný milovník fantazírování a pohádek.
Když mi vyšla první trilogie pohádek, nemohla jsem si nechat ujít příležitost ztvárnit příběhy i divadelně. Ono zaskákat si na veřejnosti v žabím převleku je velmi osvěžující zážitek. I u toho se moje bytost radovala, společně s dětským publikem. Protože oživlé pohádky jsou lepší než na papíře. Po několika pokusech jsme se ustálili v rodinné formaci s názvem Divadlo Pampeliška na přírodních a enviromentálních tématech. Ani byste nevěřili, jak oblíbená je naše taškařice o suchu a nedostatku vody…
Když jsem se tedy odvázala s pohádkami a divadlem, nezbylo než se vrhnout na mou třetí vášeň, a to hudbu. Je úžasné, když se člověk odváží, přestane se stydět a pustí ven toho draka, co v sobě má. K poslední knize jsme nahráli ve studiu s The Mole’s Wing Orchestra moje autorské skladby a vůbec se nechystáme přestat, ba naopak. Kvalitní zábavy totiž nikdy není dost a u dětí to platí dvojnásob! Já totiž věřím, že když se to semínko zasadí správně, tak kvete celý život, a že se dá učit (s) láskou.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Autorka Ludmila Selingerová (provdaná Bakonyi) je matka a učitelka v mateřské škole s desetiletou praxí. Během své činnosti v MŠ se naučila vnímat zájmy, potřeby, a zejména způsob jednání a hovoru s dětmi. Autorsky se podílela na několika dobročinných projektech (Do Afriky nejen za pohádkou, Do Sýrie nejen za pohádkou) a její texty byly odvysílány v rozhlase a v pořadu Malovaná čítanka na ČT:D. Knižně vydala v roce 2014 pohádkovou sérii V trávníku, Pod vodní hladinou a V korunách stromů (nakladatelství Grada) a v roce 2017 knihu Drabčíkova pouť (nakladatelství Dybbuk).