Na sklonku května 2020 představilo nakladatelství Argo svým příznivcům objemný svazek autorské dvojice Rob Grant a Doug Naylor Červený trpaslík: Omnibus. Překlad je dílem Ladislava Šenkyříka.

Omnibus se nyní na knižních pultech objevil poprvé jako ucelený svazek původně čtyř samostatných románů na téma Červeného trpaslíka. Jakkoli nepravděpodobné se mi to zdá, přesto musím předpokládat, že mezi ctěnými čtenáře existují i jedinci, kteří se s fenoménem britského seriálu ještě nesetkali. Proto mi tedy dovolte pár slov, abych nováčkům pomohl trochu se zorientovat. Červený trpaslík nemá nic společného s ozdobou českých zahrádek, dokonce ani s vyhledávaným artiklem příhraničních obchodů našich západních krajů. Jedná se totiž o ohromnou vesmírnou loď těžařské společnosti Jupiterská důlní. Až potud asi nic vzrušujícího, že? Specifický tvar celému projektu dává až ona prvotní zápletka: tři milióny let poté, co byl Dave Lister, třetí technik na Červeném trpaslíku, umístěn za propašování březí kočky na palubu lodi za trest do stáze (pro nezkušené: do místa, v němž se čas zastaví a trestanec nepobírá žádný plat), se hodně věcí změnilo. Hlavní změnu představuje fakt, že Lister je palubním počítačem probuzen do světa, v němž se zdá být posledním žijícím zástupcem lidské rasy. Aby se nezbláznil, stvoří mu palubní počítač jako společníka holografickou formu jeho přímého nadřízeného Arnolda Rimmera. Třetím členem posádky se ukáže být Kocour – potomek oné prapůvodní kočky, jež se nelegálně na palubě Listerovým přičiněním ocitla. Po třech milionech let se kočky vyvinuly do humanoidní formy, ale kočičí povaha mu zůstala. A protože i v polském tanku jezdívali hned čtyři členové (a pes), přidali autoři námětu ještě postavu androida Krytona. Nebudu se pouštět do dalších detailů, protože bych snadno popsal když ne stovky, pak jistě desítky stránek. Kdo ví, ten ví. Kdo ne, ten si informace snadno vyhledá, anebo ještě lépe, přečte si Omnibus.

Jak už jsem se zmínil, Omnibus tvoří hned čtyři knihy, které se původně objevily samostatně. V českých překladech Ladislava Šenkyříka vyšly pod názvy Nekonečno vítá ohleduplné řidiče (Infinity Welcomes Careful Drivers, 1989, česky 2002), Lepší než život (Better Than Life, 1991, česky 2003), Poslední člověk (Last Human, 1995, česky 2003) a konečně Pozpátku (Backwards, 1996, česky 2005). První dva tituly vznikly během spolupráce Roba Granta a Douga Naylora, která ale po odvysílání prvních šesti sérií televizního seriálu skončila. Z důvodů, jež jsou sice zajímavé, ale pro tuto recenzi nepodstatné, pak na přípravě scénářů dalších šesti sérií (a k dnešnímu dni jedné epizody potenciálně třinácté série odvysílané letos na jaře) pracoval už jen Doug Naylor, zatímco Rob Grant se vydal vlastní cestou. Možná i proto se Naylorova publikační činnost omezila už jen na Posledního člověka, zatímco Grant kromě Pozpátku vydal ještě další romány, z nichž tři se dočkaly i českých překladů.

Knihy Omnibusu nejsou v žádném případě prostým přepisem scénářů. Právě naopak. Nabízejí mnoho často pikantních detailů ze zákulisí celé myšlenky Červeného trpaslíka, a v některých ohledech se od své seriálové podoby dokonce přímo liší (kupříkladu zatímco v televizi velí původní posádce lodi obtloustý kapitán, v tištěné verzi se jedná o ženskou postavu). I vzhledem ke svému rozsahu si oba autoři společně a posléze každý sám za sebe nenechali ujít příležitost přibarvit osobnosti svých hrdinů (a to i těch, které jsme na televizních obrazovkách nikdy neviděli) do detailů, jež z nich dělají jedince s hluboce propracovanou psychologií i charakterem. Zvláště dobře z této zkoušky vychází zrovna postava holografického Arnolda Rimmera, jenž ve své filmové variantě mnoho sympatií nevzbuzuje. Nezaměňujme s popularitou – té se představiteli této role dostalo požehnaně. Získal například svou vlastní, Rimmerovi povahově velice podobnou roli v seriálu The Brittas Empire. V té dokonale zazářil a z už tak skvělého postavení vystřelila jeho kariéra přímo do oblak. Knižní podoba Červeného trpaslíka poskytla autorům prostor pro vysvětlení, jak se vůbec hlavní postavy na palubu těžařské lodi dostaly – mluvím teď hlavně o Listerovi a Rimmerovi. Tímto tématem se televizní zpracování třeba nikdy nezabývalo.

Nejzajímavější mně osobně připadá nápad, aby každý z obou autorů napsal samostatné pokračování druhé ze společných knih Lepší než život. Doug Naylor přišel s vysoce lidským zpracováním Posledního člověka, které mě oslovilo víc než Grantova verze Pozpátku, v níž jsem shledával svět s časem běžícím obráceně jako poněkud náročným k uchopení. Nicméně pozoruhodné je, že v závěru se oba spisovatelé v zásadě neliší v tom, jaké osudy svým postavám nadělili, ač obsahově jde jinak o zcela odlišné příběhy. Takový výsledek bezesporu svědčí o tom, že se jim oběma jimi stvoření hrdinové neodmyslitelně dostali pod kůži. Natolik, že se v odlišných situacích chovají prakticky shodně. Vnímám takový soulad jako velice příjemný výsledek.

Stylově se pochopitelně první dvě knihy trochu liší od svých samostatných pokračování. Ve všech čtyřech případech se ale jedná o ukázkové zpracování typicky britského humoru, pro který příběhy pocházející z ostrovního království tak milujeme. Ostatně od země, jež vyprodukovala P. G. Wodehouse, Jeromeho Klapku Jeromeho, Cressidu Cowellovou nebo třeba Mistra Beana v podání Rowana Atkinsona, bychom ani nic menšího neočekávali.

Na téměř jedenácti stech stranách si teď můžete užívat bezbřehá vesmírná dobrodružství (a nejen ta). Přesto se nenechte mýlit – vesmír je jen berličkou, jež poskytuje prostor špičkovému humoru, stejně jako zamyšlení nad principy lidskosti, přátelství a odpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Nakonec, ve výčtu výše nesmí chybět ani sir Terry Pratchett, který přesně tohle dělal – vzal skutečný svět a vsadil jej do kulis zdánlivě smyšlených a často až absurdních. A jemu to fungovalo dokonale. Není tedy velkým překvapením, že Dougu Naylorovi i Robu Grantovi také.

Omnibus představuje pro milovníky Červeného trpaslíka něco jako nezbytnost. A pro ty, kdo se s posádkou těžařské lodi ještě nesetkali, nabízí ideální příležitost situaci zvrátit ve svůj prospěch. Vždyť čím bychom byli, kdybychom nehleděli za hranice všedních dnů? Kdybychom nesnili a nepromýšleli různé aspekty lidské přirozenosti?

Související knihy

Grant, Rob – Naylor, Doug

Argo, 2020