Knižní tipy: Historická inspirace do kuchyně i do domácnosti

Historická inspirace do kuchyně i do domácnosti

16.7.2020 redakce Bez komentáře

Každé léto mnoho z nás utíká z měst a snaží se nasytit přírodou tak, aby pak po zbytek roku opět vydrželi zavření v bytech a kancelářích. Což se pokusit něco málo z ní uchovat – díky moudrosti našich rodičů a prarodičů?

Nejprve se vydáme zpět v čase do kuchyně druhé poloviny dvacátého století. Možná se to zdá nedávno, ale v 60., 70. a 80. letech vypadala domácí strava o dost jinak než dnes. Nahlédněme pod pokličku, ale třeba i do šuplíku svých maminek a babiček…

Na talíři

Jak jsme žili a co jsme jedli v 60., 70. a 80. letech

Autorka: Marie Formáčková

Počet stran: 216
Vazba: vázaná
Formát: 215×265 mm
ISBN: 978-80-8111-546-2
Doporučená cena: 459 Kč

Knihu Na talíři vydalo nakladatelství Noxi.

Více než 150 receptů z nedávné minulosti. Vzpomenete si, jak křupal chléb za dob vašeho dětství? Jak chutnala sladká hustá Jesenka přímo z tuby? Uvaříte si ještě někdy dukátové buchtičky se šodó? Vracíte se k tradici dát si na Štědrý den černého kubu? Víte, co je miliónová polévka? Nahlédněte, prolistujte – není to je kuchařka kniha plná lákavých a možná už zapomenutých receptů. Je to emotivní obrazová publikace plná vzpomínek a nostalgie,ale také reflexe, která stále chybí. Život je jako menu. Na talíři nabízíme vedle pestrých jídel také fenomény i běžné předměty naší všední minulosti, které nás v té době chtě nechtě každodenně ovlivňovali.

O autorce

Marie Formáčková je novinářka, publicistka, spisovatelka a pedagožka. Je absolventkou Petrohradské a Karlovy univerzity, pracovala dvacet let v časopise Vlasta, kde byla od roku 1989 šéfredaktorkou.

Později byla šéfredaktorkou časopisů Květy a TV Revue. Od roku 2000 se věnuje publicistice a psaní knih na volné noze. Působí také jako středoškolská učitelka a je držitelkou ocenění za pedagogickou činnost v rámci ankety Zlatý Ámos.

Zdroj: kosmas.cz

O nakladateli

Vydavatelství Noxi působí na českém a slovenském knižním trhu od roku 2004 a jeho zakladatelkou je Jana Mišíková. Zatím jsme vydali téměř 200 knih a nabídku stále rozšiřujeme. Tomu jsme přizpůsobili i naše webové stránky. Nakladatelství se zaměřuje hlavně na knihy o zdraví – zdravém životním stylu, receptech – kuchařky, smoothie, detox, ale také na self help a duchovní tématiku pro klid duše a v neposlední řadě také na beletrii. S rokem 2015 jsme po deseti letech vyměnili staré logo za nové, abychom více propojili logo s jeho významem, a to ten, že knížky se čtou hlavně v noci.

————————————————

Pokud se vrátíme ještě o kousek dál v historii, opustíme šeď komunistického města a dostaneme se do časů Rakouska-Uherska a první republiky. V té době se ještě žilo v souznění s přírodou. Alena Gajdušková provedla pečlivý průzkum archivů i dobových kuchařek a přináší již druhý díl knihy Domácnosti našich babiček zaměřený na zahrady, louky, zvířata i lesy.

Domácnosti našich babiček II.

Zahrada, louka, zvířata, les

Autorka: Alena Gajdušková

Počet stran: 342
Vazba: brožovaná
Formát: 140×200 mm
ISBN: 978-80-7272-360-7
Doporučená cena: 428 Kč

Knihu Domácnosti našich babiček II. vydalo nakladatelství Dauphin.

Domácnosti našich babiček jsou skromným návodem ke zdravému nezávislému životu, prověřenému dennodenní snahou generací žen vést důstojný a přirozený život v souladu s přírodou a svou přirozeností.

Kniha přináší ucelený soubor unikátních informací z praktického života našich předků, které sahají minimálně sto let do historie, mnohdy však ještě dále. Při sestavování Domácnosti našich babiček bylo využito historických kuchařských knih, dobových živnostenských receptářů, odborných publikací i archivu rodinných, ručně psaných receptů z konce 19. a první poloviny 20. století.

Ukázka z knihy

Nemusíme se vrátit historií na úplný začátek a znovu se stát lovci a sběrači, abychom začali využívat s nadšením i potěšením vše, co nám nabízí okolní příroda. Úroda, která se nachází kolem nás ve volném prostoru má jednu velkou a nespornou výhodu: roste hojně i bez našeho přičinění. Rostliny v průběhu věků sloužily k léčení, využívaly se v domácnosti, například k barvení látek i výrobě barviv obecně, k odpuzení a hubení obtížného hmyzu, z aromatických rostlin se vázaly voničky, rostliny se využívaly k výrobě zkrášlujících a pěstících prostředků a k bylinným koupelím. Také se z nich destilovaly aromatické oleje a používaly se k vykuřování a magickým rituálům. Ještě v první polovině 20. století lidé k pěstovaným kulturním plodinám naprosto přirozeně sbírali vše, co nabízel životní prostor všude kolem. Byly to nejen houby, ale i léčivé rostliny a plody různých keřů. To, co nabízí příroda, z valné většiny neposlouží k zasycení, ale plané rostliny i plody jsou zdrojem vitamínů, minerálů, stopových prvků i bioaktivních látek, které lidský organismus nezbytně potřebuje, aby si zachoval zdravou rovnováhu. A v neposlední řadě mohou poskytnout i neobvyklé chuťové zážitky. V průběhu válečných let bylo doporučováno nedostatečný přísun vitamínu C nahradit mnoha druhy nevařených bylin – pampeliškou, křenem, kokoškou, šťavelem či potočnicí, dále plody šípkové růže a černého rybízu, včetně pití odvarů z jejich čerstvých lístků. Na počátku 20. století byly v Americe prováděny dobrovolné pokusy jednotlivců s konzumací sušené trávy, která byla ve formě prášku přidávána do pokrmů. I toto může být způsob, jak si zajistit přísun vitamínů netradiční cestou. Chuťové experimenty se zřetelem na poživatelnost planých rostlin musí každý provést na vlastní pěst, protože se do nich nezbytně promítnou osobní chuťové preference i zvyklosti při stravování. Důležité je sbírat rostliny k jídlu pouze v čistém prostředí a vyhnout se průmyslovým nebo čistě zemědělským oblastem. Také je třeba osvojit si základní rozpoznávací znalosti, velmi ošemetný je vzhled některých rostlin především v jarním období, kdy se mladé rostliny teprve rozvíjejí do svého typického vzhledu. Příkladem budiž pryskyřník plazivý Ranunculus repens, který se snadno v časném jarním období zamění bršlicí Aegopodium podagraria. Náhodné požití pryskyřníku nemá vážné ani fatální následky, ale je lepší se konzumaci nejistých rostlin vyhnout.

O autorce

Alena Anežka Gajdušková (*1971) byla skoro dvacet let majitelkou knižního antikvariátu, po celou tuto dobu sbírala různé recepty, návody a staré kuchařské knihy, a to nejzajímavější z nich sama v praxi zkoušela, ať už se jednalo o recepty na pokrmy, různou domácí drogerii či jednoduchá léčiva. Mimo psaní knih je zahradní designérkou, dále lektoruje kurzy zabývající se léčivými bylinami nebo zpracováním a uchováváním potravin tradičními metodami. Od roku 2018 je stálým hostem pořadu České televize Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli, ve kterém představuje dávno zapomenuté recepty či metody zpracování potravin. Pravidelně přispívá do čtvrtletníku Klíč k soběstačnosti, je hlavní autorkou Encyklopedie soběstačnosti I. (2016) a Encyklopedie soběstačnosti II. (2018). Loni vyšel první díl série Domácnosti našich babiček.

O nakladateli

Dauphin ve francouzštině, jazyce básníků, znamená delfín či mladý následník trůnu. Knihy, které byly následníkovi předkládány, byly označeny latinským nápisem ad usum delphini – určeno dauphinu. V antické mytologii pak delfín převážel vyvolené na Ostrov Blaženosti. Nakladatelství Dauphin by chtělo na tyto tradice navázat – domnívají se, že i kvalitní četbou je možno ostrovů Blaženosti dosíci.