Čtení ke kávě: Dětství jako studnice nápadů (Jana Burešová)

Dětství jako studnice nápadů

10.7.2020 Jana Burešová Bez komentáře

Radost, smích, veselé a někdy neveselé příhody. Dětství určuje další vývoj člověka a jeho životní cíle. Je to startovací dráha pro další život. Pro mnoho spisovatelů je to studnice nápadů, které promítají do svých knih.

Dětství na vesnici je skvělá věc – hodně volnosti, pohybu a spousta dobrodružství. Moji rodiče byli poměrně benevolentní a dopřávali mi dost volnosti, většinou se neptali, co jsem venku dělala, a když tak se spokojili jen se strohou odpovědí. Myslím, že to bylo jediné štěstí, protože kdyby měli tušení, jaké dobrodružné výpravy s kamarádkami provádíme, v klidu by rozhodně nebyli.
Vzpomínám, jaký jsem se svojí nejlepší kamarádkou dostala skvělý nápad – že si vezmeme plavky a půjdeme se vykoupat do potoka na konci vesnice. No, ještě že nás napadlo jít se koupat do mělkého potoka, a ne do rybníka o kus dál, protože jsem v té době ještě neuměla plavat. Když jsem tehdy přišla domů, měla jsem plavky důmyslně schované pod vrchním oblečením. Nebýt toho, že jsem oblékla svršky ještě na mokré plavky, máminu pozornost by neupoutalo mokré oblečení. No, škoda, musela jsem slíbit, že bez rodičů se chodit koupat nikam nebudu. Když padnul desátý rok, zatoužila jsem se oblékat líbivě a svůj styl jsem si hledala sama a rozhodně jsem nehodlala konzultovat to s mámou. Dodnes si vzpomínám, jak se na mě nechápavě dívá babička mé tehdy nejlepší kamarádky a ptá se: „A maminka ví, co máš na sobě?“ Když si to zpětně vybavuji, tak se musím smát.
Nejraději jsem svůj čas trávila na zahradě u domu, kde jsem měla takový koutek, kde mě nikdo neviděl. Rostla tam líska a já jsem si tam vytvořila svůj zámek. Jo, opravdu to byl zámek a tak jsem tomu říkala, brzy i rodiče tomu místu neřekli jinak. Jednou jsem si všimla, že má máma doma až moc velkou zásobu kypřících prášků, sody a pektogelů na přípravu marmelád. Usoudila jsem, že by se s tím dělaly skvělé pokusy, a tak jsem vyráběla za pomoci těchto přísad plno zajímavých šumějících kelímků. Kamarádkám se tohle vždycky líbilo a nadšeně vyráběly se mnou. Jednoho dne mi na to máma přišla, objevila ukořistěnou zásobu surovin u mě v zámku. No, nedivím se, že ji to tehdy rozčílilo, spotřebovala jsem toho opravdu hodně.
Vyšší věk lákal k většímu dobrodružství, a tak jsme se jednoho dne rozhodly, že prozkoumáme tajné dveře do podzemí u místního zámku. Byla to akce pečlivě připravená a naplánovaná. Jedinou překážkou bylo, že dveře se nám nedařilo otevřít. Zpětně to hodnotím tak, že to vlastně bylo štěstí.
Některé nápady opravdu nebyly nejlepší – vymknutý kotník byl jen slabý následek toho, co se mohlo stát horšího.
V dětství jsem toho zažila spoustu a dodnes si ho téměř celé pamatuji. Stejně tak jako své pocity a myšlenkové pochody. Jo, zážitků z dětství, těch je hodně. Když jsem byla malá, vzpomínám si, jak stojím na dvoře před domem a přemýšlím, jaké to bude, až budu dospělá…

Sama sobě tak odpovídám: Svět se nezmění, bude to stále to stejné místo. Jediné, co se změní, bude to, jak ho budeš vnímat. Přibude spousta věcí a mnoho věcí bude jinak. Posbíráš za život hodně zkušeností, které ti pomohou být lepším a silnějším člověkem. A víš, jak ti jednou jako hodně malinké na pár vteřin blesklo hlavou, že budeš spisovatelkou? Tak to se ti opravdu vyplní. Než však zjistíš, že je to to, co tě maximálně baví, projdeš docela dlouhou cestou hledání a objevování.

Jana Burešová

Máma, manželka, ale především člověk plný energie. Když odpočívá, tak s knihou, časopisem nebo alespoň s promýšlením svých knih. Její aktivita ji přiměla vyzkoušet v životě mnohé, a tak prošla například kurzem grafologie, numerologie, kreslení pravou mozkovou hemisférou. Rekvalifikovala se na kosmetičku, vizážistku a manikérku. Před mateřskou dovolenou se věnovala práci kosmetičky. Nyní žije v Kladně a má tři děti. Mezi její zájmy patří léčivé rostliny, příroda a svět kolem.
V roce 2018 vyšla její prvotina Zajíček a tchoř, roku 2019 Bylinkové pohádky a 2020 Stromové pohádky. Její nejnovější knihou je Ovečka Nina a jiné pohádky.
Psaní je pro ni nejpřirozenější způsob komunikace. Náměty knih čerpá ze svých znalostí a koníčků.