Knihu Čim, Čára a zahrada od autorky Radany Dungelové
vydalo nakladatelství Portál.

Z rozčepýřeného hnízda v budce zavěšené vysoko v koruně vzrostlého platanu se vyklání malý vrabčák: „Čim čim, mami, co se to děje tam venku?“

Maminka vrabčice si povzdechne, nastává těžké období, kdy už nebude snadné mláďata udržet v bezpečí hnízda, než budou dost velká, aby se rozletěla sama do světa.

Vrabčák Čim a jeho sestřička Čára začínají být pěkně neposední. A ona je toho musí ještě tolik naučit! Ale jako každá správná máma ví, jak na ně: „Čime, pozor, nenakláněj se tolik! Když se pěkně posadíš, a ty, Čáro, taky, tak vám to všechno povím, co to tam venku je. Tak se přestaňte strkat a poslouchejte.

Tam venku je svět. Dříve, to už je moc dávno, jsme v něm byli jen my. Teď se o něj dělíme s různými tvory. Nejvíc místa zabírají ti, které jsi slyšel, to jsou lidé. Pán a paní, co tu bydlí, se jmenují Honza a Rady. Honza je malíř, často si nás prohlíží

takovou divnou černou věcí a ukazuje nás té paní i dětem, to jsou jejich vnoučata. Asi nám rozumějí, dávají nám vodu a v zimě, když nikde nic není, i jídlo. Té části světa, kde bydlíme, říkají zahrada. Oni sami jsou velcí, ale nejsou nebezpeční, neumějí létat a ani sem k nám nedosáhnou. Moc blízko k nim nechoďte, vrabec nikdy neví, co se může stát. My jsme ptáci, máme křídla, a když se nám něco nelíbí, tak uletíme, jako když do nás střelí.“

„Co to je střelí?“ špitla Čára.

„Já to sama nezažila,“ pokračuje vážným hlasem maminka, „ale moje babička ano, a muselo to být něco strašného. Od těch dob ale vím, že si musím dávat pořád pozor.“ Když ale vidí vyděšená očka svých ptáčat, hned je chlácholí: „Nemějte strach, lidí se nemusíte bát, někteří jiní ptáci se jich nebojí skoro vůbec a klidně chodí až úplně blízko, jeden kos třeba tady od vedle…“

„Jaký kos, jací jiní ptáci, mami?“ vrtí se Čim netrpělivě.

„Vrabci nejsou jediní ptáci na světě. Sám brzy potkáš ty, kteří bydlí tady na zahradě s námi. A další sem přiletí jen na skok, třeba pro jídlo. Někteří jsou opravdu hodně zvláštní, uvidíš.“

„A mami, proč mají ti lidé na hlavě naše hnízda, víš, jak říkala ta paní,“ osměluje se i Čára.
Maminka, která je ráda, že už nejsou děti vyděšené, se směje: „Oni žádné hnízdo na hlavě nemají, podívejte se kolem sebe, máme to svoje tady uvnitř hezky udělané z trávy a vyspravené i tady těmi peříčky, vidíte, a tady jsou dokonce

nějaké barevné tkaničky, ty donesl tatínek a tuhle větvičku zase já, máme to parádní na všechny strany, kampak se na nás hrabou lidé,“ pochvaluje si vrabčí příbytek maminka.

„Ty jejich děti mají na hlavě jen vlásky, ale zato pěkně heboučké. Vlasy si do hnízda také připlétáme.“

„A co ten kos?“ naléhá Čim.

Ale maminka už nepovolí: „Ne ne, až zítra, teď už hajdy na kutě, čimačára, dobrou noc.“

——————-

Na stránkách nakladatele najdete i další ukázky.

——————-

O autorce

Radana Dungelová se vedle své práce v brněnské zoo věnuje publikování v populárně naučných časopisech, fotografování a cestování.

Zdroj informací: nakladatelství Portál

Portál byl založen v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti aj. Vydává také čtyři periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá též odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Dungelová, Radana

Portál, 2020