Na počátku března 2020 představilo nakladatelství Argo další knihu Davida Walliamse Ledová obluda (The Ice Monster, 2018). Překlad je dílem Veroniky Volhejnové.

S Davidem Walliamsem se rozhodně nesetkáváme poprvé. Tento britský herec, scénárista a v neposlední řadě i autor začal publikovat v roce 2008 a od té doby si dokázal zvláště na poli literatury pro děti a mládež vybudovat velice silnou pozici. Za všechny tituly připomeňme třeba Nejhorší děti na světě (The World´s Worst Children, 2016–2018), o jejichž třetím pokračování jsme si povídali zhruba před rokem. Na počátku roku 2019 jsme se zastavili u knihy Táta za všechny prachy (Bad Dad, 2017, česky 2018) a ve druhé polovině roku 2017 nás nakladatelství Argo potěšilo dotiskem  Babičky drsňačky (Gangsta Granny, 2011, česky prvně 2012).

Už samotné názvy Walliamsových děl dávají tušit, že rošťáctví, nezbednost a dětská dobrodružství budou tvořit stěžejní část jeho díla. Je tomu skutečně tak a výjimkou není ani Ledová obluda. Děj čtenáře zavede do roku 1899 a celý staví na předpokladu, že do londýnského Přírodovědného muzea byla dopravena obrovská kostka ledu se zamrzlým mamutem uvnitř. Odborníci té doby odhadují, že zvíře mráz uvěznil před deseti tisíci lety. Exponát je vystaven za přítomnosti samotné královny Victorie, a jako vše nalezené pod britskou vlajkou se stává jejím majetkem. Problémy nastanou ve chvíli, kdy se do mamutích očí zahledí malá Elsie. Jsouc sama bezdomovkyně, dokáže se velice dobře vcítit do pocitů nalezence – a co jiného mamutí mládě je než právě sirotek? Elsie se rozhodne mamuta oživit a zachránit. Na scénu přichází vlídná, byť trochu pomalá Nanny, která dítěti pomáhá, zatímco ostatní se všemožně snaží získat nějaké výhody hlavně sami pro sebe. Potrhlý a po slávě toužící profesor, jenž rozhodně nepatří mezi lidumily, šílená lovkyně lady Treffová, ale i mnozí další se vehementně snaží záchrannou misi zmařit. Naštěstí pomohou vojenští veteráni a jedna vysloužilá loď. A pak že staré věci (lidé) patří do šrotu!

Ledovou obludu, stejně jako všechny Walliamsovy knihy, bohatě ilustroval Tony Ross. Hned na první stránce čtenáři navíc naleznou k vystřižení svého vlastního MATUMA (ano, nejedná se o překlep). Ostatně podobně se vlastníci Táty za všechny prachy mohli stát majiteli vlastního Mini Coopera. Hned několikrát se ilustrátor s autorem uchylují ke grafické podpoře děje třeba tím, že děj odehrávající se v temnotě zdůraznili bílým textem na černočerných stránkách. Nezřídka se také v obrázcích objevují pro vlastní děj důležité informace.

Ledová obluda se od dosavadních autorových knih trochu liší. Ačkoli se její příběh táhne přes celých čtyři sta osmdesát čtyři stran (plus pár desítek stránek na Doslov o mamutech a Poznámky o skutečné viktoriánské době), není tak dlouhý, jak by se mohlo zdát. Nejenom velký font, ale hlavně často až úsečné a krátké věty jen posilují dojem, že kniha cílí hlavně na začínající čtenáře. Pro dvorní Walliamsovu překladatelku Veroniku Volhejnovou musel právě tento titul představovat velice specifickou výzvu, s níž si, dle mého soudu, poradila skvěle. Ačkoli se to tak možná na první pohled nezdá, je mnohem náročnější převést do plynulé češtiny anglický text sestávající z holých vět než příběh zdobený květnatým jazykem.

Publikace je rozčleněna do čtyř částí. Výrazně nejdelší s názvem Londýn 1899 tvoří padesát sedm pojmenovaných kapitol, jež zabírají tři sta sedmdesát stran (tedy více než tři čtvrtiny celé knihy). Druhou část Na moři zaplňuje na pětačtyřiceti stranách dalších deset kapitol. Pět kapitol a pouhých dvacet pět stránek připadá na část třetí s názvem Severní pól. Posledních šest kapitol rozprostřených na pětatřiceti stranách zaplňuje čtvrtou část Doma.

Ačkoli jsem před okamžikem vyjádřil přesvědčení, že Ledová obluda má být primárně zaměřena na ty nejmladší čtenáře, ani náhodou to neznamená, že by se u ní dospělí jedinci nudili. Právě naopak. Zkušení konzumenti všeho psaného a v našem případě i kresleného si zde také přijdou na své. Nebojím se přiznat, že David Walliams mne ani tentokrát nezklamal, byť většinu z jeho předchozích titulů považuji za zdařilejší. A málem bych zapomněl: ani v Ledové obludě nepřijdete o svého oblíbeného prodavače indického původu Rádže. Pro nečleny virtuálního klubu fanoušků Davida Walliamse jen upřesnění: Rádž se objevuje prakticky ve všech příbězích, jež z pera tohoto britského autora zatím vzešly. Nepředstavuje jedinou postavu, která se objevuje ve více než jednom titulu, ale rozhodně je tou nejčastěji zmiňovanou. Ano, ano, zvědavost i pocit sounáležitosti mohou být velkým lákadlem.

Související knihy

Walliams, David

Argo, 2020