Knižní tipy: povídky | Klub knihomolů

Povídky – krátké čtení na dlouhé chvíle

20.4.2020 redakce Bez komentáře

Ceske-jednohubky-kratke-cteni-pro-dlouhe-chvile

Přivítejte nový týden ve společnosti povídkových souborů českých autorů! Nabízíme vám příběhy z dob minulých, časů hojnosti, ale také strachu, povídky oslavující přírodní krásy, i témata odkazující na absurdnost, ironii či komičnost reálného a smyšleného života.

O lásce k přírodě a úctě, kterou bychom k ní měli chovat, píše Štěpán Neuwirth. V první části své nové knihy vzpomíná na dětství, lovení ryb a krásnou českou krajinu, zatímco v té druhé se vydává k Baltu a upozorňuje na současné škodlivé ovlivňování přírody.

V proudu řeky Odry

Štěpán Neuwirth, spisovatel nejenom přírodních próz, spojil své dvě knihy, vonící vodou a „rybinou“, v jednu.
V první části, nazvané Ostroretky v proudu, se vrací do svého dětství. Popisuje vše nejenom kolem klukovského lovu ryb, ale i krásný vztah s rodinou, především s otcem.
Druhá část této knihy, nazvané Dříve než zemřou řeky, je tematicky trochu odlišná. Nejenom tím, že mimo tradičních přírodních námětů z domoviny si zde autor odskočil k Baltu, ale především varováním před vším dnešním děním, drancujícím přírodu.

Více o knize

Vážení čtenáři,
Štěpán Neuwirth, známý spisovatel nejenom přírodních próz, spojil svoje dvě knihy vonící vodou a „rybinou“, v jednu. V první části, nazvané Ostroretky v proudu, se vrací do svého dětství. Skutečně mistrovsky i citlivě popisuje vše nejenom kolem klukovského lovu ryb, ale i krásný vztah s rodinou, především s otcem. Z dokonalé znalosti krajiny a lásce k ní, probouzí ve čtenáři představy obrazů oderské říční nivy, meandrů řeky Odry a jejích přítoků, třeba říčky Mlýnky, ale i dalších. Jeho úžasně pevný vztah, nadosmrti propojený s Poodřím, vystihují jeho vlastní slova: „Krajina Poodří je pro mne symbolem života. Od jara do zimy sleduji jeho proměny. Nacházím zde tolik symbolů síly, krásy majestátnosti, ušlechtilosti i harmonie, že mi to stačí k naplnění vlastního života!“
Ano, já tomu rozumím, neboť šťastný je ten, kdo umí vidět krásu.
Druhá část této knihy, nazvaná Dříve než zemřou řeky, je tematicky trochu odlišná. Nejenom tím, že mimo tradičních přírodních námětů z domoviny si zde autor odskočil k Baltu, ale především varováním před vším dnešním děním, drancujícím přírodu. Upozorňuje na drastické proměny kdysi tak kouzelného Poodří. Burcuje lidi zdravého rozumu proti lidské nerozvážnosti, necitlivosti a hamižnosti. Poukazuje na to, jak se hrubým zasahováním do přírody mění krajina, řeky, ale i společnost! I těmito tématy a napínavým popisem děje nedává autor čtenáři vydechnout a v tom nejlepším slova smyslu mu vsugerovává nutnou, vlastně existenční, ovšem citlivou semknutost člověka s přírodou. Samozřejmě s upřímnou úctou k ní!
Vážení čtenáři, přeji vám příjemné chvíle s touto knihou Štěpána Neuwirtha.

Ota Bouzek

Autor: Štěpán Neuwirth

Počet stran: 146
Vazba: brožovaná
Formát: A5
ISBN: 978-80-85819-96-0
Doporučená cena: 150 Kč

Knihu V proudu řeky Odry vydalo nakladatelství OPTYS.

O autorovi

Štěpán Neuwirth je novinář, publicista, spisovatel. Do literatury vstoupil románem Pazderna, který publikoval v Ostravském večerníku (1977/78) pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Na přelomu let 2002/2003 napsal řadu esejů, v nichž zaujímá kritický postoj k vývoji naší země po roce 1989. Soubor esejů, který nazval Zastavení uprostřed života, nebyl oficiálně nikdy vydán, protože nakladatelé se obávali reakce tehdejší politické garnitury. Eseje byly tedy šířeny jednak po internetu, jednak samizdatovou formou. Další část tvorby věnoval dětem: Pohádky s vůní luk a lesů, Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů. Z přírodních námětů čerpají knihy pro dospělé: Povídky od loveckého krbu, Dříve než zemřou řeky, Toulky nejen s kulovnicí, Ostroretky v proudu, Lovci v krajině divokých sviní, Vyznání krajině, Nejkrásnější ze vzpomínek.
Z jedenáctiletého působení ve funkci tiskového mluvčího ostravské fakultní nemocnice vytěžil knihu Tep nemocnice, která získala v roce 2003 prestižní literární cenu E. E. Kische. Toto téma později rozšířil knihou Puls nemocnice. Jako spoluautor se podílel na monografii Zemědělské družstvo v Polance nad Odrou. Spoluautorsky rovněž přispěl do antologie mysliveckých povídek v knihách Myslivecká vyznání a Z lesů, luk a strání. Rovněž přispíval do časopisu Myslivost a jeho příloh Myslivecké zábavy. Autorovy povídky se pravidelně objevují v Magazínu myslivosti.
Dlouholetá spolupráce s Českým rozhlasem Ostrava a Olomouc zvlášť vynikala v pořadech Dagmar Misařové – Apetýt – a Petra Breitkopfa – Větrník. Byl protagonistou a někdy i spoluautorem pořadů České televize (např. Krásná neznámá, Jak se máte, sousede, Náš venkov a další). A pravidelně přispívá i do naší rubriky Čtení ke kávě.
K posledním autorovým dílům patří kniha povídek Když myslivci vyprávějí, přepracovaný román Pazderna a výběr z díla Zelené dědictví.

————————————————

Obrazy Prahy vykresluje v první části svého souborného literárního díla židovský spisovatel František Kraus. Ztvárňuje v nich střípky hlavního města nevšedně i realisticky, vzpomíná na známé osobnosti, s nimiž se znal, holokaust, který sám zažil, a mnoho dalšího.

Povídky ze Svrabové čtvrti

Texty uveřejněné v této knize jsou první částí projektu vydání souborného literárního díla židovského česky píšícího spisovatele Františka R. Krause (1903–1967). V povídkách tohoto svazku (zčásti i autobiografických) vyniká jeho osobitý popis „pražských typů“ a mimořádná citlivost k reáliím. Vyrůstá před námi obraz Prahy nevšední (díky umění dívat se z nečekaných úhlů) a zároveň realistický (jde o Prahu starou, zasutou, leč skutečnou). Některé z povídek se týkají osobností, s nimiž se znal (Franz Kafka, Egon Ervín Kisch) či příběhů dob minulých (Mozart, Cassanova), jiné jsou příběhově usazeny do období Mnichova a protektorátu a zčásti i do období holokaustu, který sám zažil (Terezín, Osvětim) a jehož se bude týkat další povídkový svazek.
Do této doby jen některé z uvedených autorových povídek vyšly alespoň časopisecky (místy deformovány cenzorem), další zůstaly až dosud pouze ve strojopisu. Knižně tyto povídky vycházejí poprvé.
Soubor povídek Františka R. Krause je bezesporu literárním objevem. Objevem nečekaným, neboť v rámci dnes již dobře prozkoumaného literárního „Pražského kruhu“ meziválečných židovských, německých a českých spisovatelů, se pro čtenáře najednou objevil nový silný hlas. Představuje se nám spisovatel s mimořádně bohatým jazykem, s osobitě pojatými tématy, s věrně vykreslenými charaktery i popisy genia loci Prahy – té vznosné i té chudé, rozpadající se. Spisovatel, který popisuje život v uličkách právě asanovaného pražského ghetta i v ulicích a třídách poasanačních, spisovatel, který si všímá osudů „malých lidí“ i pražské bohémy, který tento život sám žil a prožil a dokázal jej věrohodně, s okouzlením, a přitom nesentimentálně popsat.
Krausův literární žák a dlouholetý přítel Arnošt Lustig o něm mimo jiné napsal: „František Robert Kraus, který není v literárním slovníku. Člověk ze stejného fládru jako Jack London, Albert Londres a Curzio Malaparte a Egon Erwin Kisch a Isaak Babel nebo Adolf Rudnicky. Jeden z mých předčasně zemřelých kamarádů.“
Kniha je opatřena doslovem od Františka Cingra, slovníčkem a krátkými edičními poznámkami. S citem ji ilustroval rodinný přítel, malíř Ivan Bukovský.

Zmizelý svět židovské Prahy
Autor: František Kraus

Počet stran: 344
Vazba: vázaná
Formát: 148×190 mm
ISBN: 978-80-88349-08-2
Doporučená cena: 349 Kč

Knihu Povídky ze Svrabové čtvrti vydalo nakladatelství Cattacan.

Ukázka z knihy

Byl podzim, bylo po dešti, tak asi k šesté hodině. Ještě slabě mrholilo, dole v uličce byly kočičí hlavy mokré, lesklé, i ta zeď zahrady pod okny, kde byla namalována velkými písmeny reklama známého židovského hotelu Flusser, byla mokrá, lesklá. Polda seděl u okna a díval se dolů. Naproti, na rohu Kostečné uličky směrem k Maiselově, svítila již bílá koule s červeným nápisem „Hotel“ a vedle lampy četl Polda, který si toho dosud nikdy nevšímal, na tmavozelené dřevěné tabulce nápis hebrejskými písmeny „Kóšer“. A pod tím opět „Hotel Flusser, majitel – Inhaber: Tritsch“. Polda se díval dále, až přes tu zeď velké zahrady, která patřila k hotelu, kde se v létě pěkně sedělo u kafíčka s rohlíčky ve stínu vysokých stromů; on však, Polda, a jeho mamka tam nikdy nevysedávali, to bylo jen pro „lepší lidi“… (str. 24)

Pokračujte ve čtení ukázky.

O autorovi

František R. Kraus se narodil v roce 1903 v Praze v židovské rodině. Vyrůstal na pražském Josefově, sám s maminkou. Jeho rodiče se – na tu dobu velmi neobvykle – totiž rozvedli. Po maturitě na gymnáziu si Františkova matka nemohla dovolit poslat syna na vysokou školu a ten tedy zamířil do novin. Psal pro Prager Tagblatt a později i Prager Presse, Tribunu, Národní politiku, byl dopisovatelem Zürcher Zeitung nebo Paris Soir.

Přečtěte si více o autorově životě.

————————————————

Na závěr nám Aleš Kaňka nabídne soubor povídek ze života. Některé jsou krátké, jiné delší, některé absurdní a ironické, další komické. Co je realita a která z povídek představuje pouhou fabulaci? Začtěte se a zkuste hádat…

Ježíškův ježíšek

Ježíškův ježíšek je souborem krátkých a ještě kratších povídek, někdy humorných, někdy méně. Tón knihy vystihuje dost dobře obrázek na obálce, který by ideálně mohl být ještě animovaný a mrkat levým okem, jako by do něj spadlo nějaké smetí.

Autor: Aleš Kaňka

Počet stran: 156
Vazba: brožovaná
Formát: 116×200 mm
ISBN: 978-80-7272-268-6
Doporučená cena: 248 Kč

Knihu Ježíškův ježíšek vydalo nakladatelství Dauphin.

Ukázka z knihy

„Nevím, proč zrovna my musíme mít takového raubíře, maminko. Už mi skoro dochází invence. A pořád ho mlátit, to mi nepřipadá ani výchovné, ani účelné. Nezdá se totiž, že by mu to nějak vadilo. Pokaždé nastaví druhou tvář. Někdy si říkám, že snad ani není normální. Nařežu mu a on jde ke kredenci a krájí, chléb podává. Vánoce na krku a doma takovejhle magor. Mám vždycky na konci prosince tak oteklé ruce, že ani nemůžu pořádně podpisovat ty jeho věčný poznámky. Každý podpis originál. Ani se nedivím, že jim ve škole nevěří.“
„Měl by mít více každodenních povinností. Je to citlivý chlapec a citlivé děti je potřeba zaměstnat. Četla jsem to v Ženě a módě. Počkej – ne, v Praktické ženě to bylo. Líbilo se mi, jak jsi ho tuhle poslal pro ty ryby, to byl takový výchovný úkol.“
„No ano, to byl. Ani ne tak výchovný jako poučný. Prosím tebe, dvě hodiny chodil po Mrtvém moři. Dvě hodiny. Způsobil srocení lidu. Až policie mu musela poradit, aby šel do rybárny. Von jako by vůbec nebyl z tohoto světa. V rybárně vybral čudlu a nechal tam pro jistotu hned celou peněženku, prej co je císařovo, císaři. Čudlu odnesl do Mrtvého moře. Druhý den byla samozřejmě břichem vzhůru. Šrajtofli už mu teda nesvěřím. To ho radši,“ Josef se podívá smutně na svoje ruce, „zase zmlátím.“

O autorovi

Aleš Kaňka měl odmalička potíže s psaním, především s jeho rychlostí. Písmenka velice pečlivě obmalovával, a tak pravidelně opouštěl školu dlouho po svých spolužácích. Základku ještě jakžtakž zvládl, studia bohemistiky a anglistiky ale z časových důvodů nedokončil. Vrhl se tedy na volnou tvorbu a po pětadvaceti letech kaligrafie vydává svou už první knihu.