S důvěrou sobě vlastní jsem přišla jako desetiletá dívenka večer do kuchyně, v době, kdy otec předpokládal, že již spím. Zmínila jsem se, že mám hlad. Ochotně vyskočil ze svého televizního křesla, ukrojil mi krajíc chleba a namazal ho sýrem, mojí oblíbenou Babetkou. Hledím zaraženě na krajíc, zdá se mi to plesnivé. Protestuji, že to jíst nebudu. Ubíhají minuty. (Chápej, televizní program běží, a děcko otravuje). A ještě protestuje, že to nebude jíst?! Rozčílený otec koná: jednou rukou uchopí moji hlavu za krkem, do druhé lapne krajíc chleba a pln spravedlivého hněvu mi narve sýr, hrající zelenou barvou, přímo do krku!
Maminka po návratu domů vyvrací jeho hypotézu, že ten syr bol zrajúci, tedy plesnivý, a bolo to v poriadku. Nu, v poriadku to nebolo, ale čo už sa dalo robiť? Rozhodla jsem se postupovat takto: Chodím do páté třídy a učím se vařit. Babetku jsem vyřadila z jídelníčku. Pravidelně kontroluji v lednici záruční lhůtu potravin. Kdykoliv matka vytáhne paty z domu, vyklidím vše z lednice a z kredence a důkladně uklidím. Spoustu potravin vyhodím, některé oprávněně, jiné neoprávněně. Sděluji, že kredencový systém mé matky, který je reprezentovaný panelákovou skříní s údajným větráním, ve které nacházím rozbalené pytlíky a krabice, maximálně sepnuté kolíčkem na prádlo, případně otevřené krabice a pytlíky s moukou, se mi vůbec nelíbí. Je tam tolik věcí, že nikdo nemá tušení, že tam jsou. Já jako správný objevitel je vždy vypátrám. Vyloupané vlašské ořechy najdu v době, kdy jsou všichni přesvědčeni, že již žádné nemáme. A hle, máme! Navíc ožily a hezky se nám hýbou. Ve skleněné dóze, kterou někdo chytře umístil na dno větrací skříně, to srší životem. Červíci mají pré. Kráčím s tím rovnou do popelnice. Vše úhledně srovnám, vyčistím, zabalím a za týden či za dva si to celé zopakuji. Odborně se tomu říká OCHRANA SPOTŘEBITELE.
Pokud se nyní domníváte, že budu popisovat také úklid mrazicího boxu, odhadujete správně. Nebyla jsem to ovšem výjimečně já, kdo se staral o dobrý a bezproblémový chod našeho mrazáku. Tatínek měl rád zásoby, které představovaly jistotu, že budeme mít dostatek a přežijeme. Zřejmě nějaký pozůstatek z 2. světové války, neboť se narodil rok po jejím začátku a prvních pět let života v ní prožil. Poválečná léta nebyla asi také nic moc. Rodiče a prarodiče nám občas vyprávěli o přídělovém systému potravin. Mrazicí box byl vždy plný. Mrazicí box byl vždy malý. Tatínek pořídil další, větší mrazicí box. Větší mrazicí box, který přivezl, se nám ovšem nevešel do kuchyně. Operativně rozhodl, že bude stát v předsíni. Mrazák byl umístěn na chodbu a dán do zásuvky. Shledávám, že to má zelené a červené světýlko. V tom mrazák hrkne, škytne, chvíli funí, pak zase hrkne, zatřepe se, chrčí jak v posledním tažení, pak hrk, škyt, brnk a ticho. Po pár minutách se chroptění a úpění s funěním a brněním ozývá znovu. Hlasitost neregulovatelná, k mému neštěstí! Říkáte si, že na chodbě si mrazák může vyvádět, jak chce? Jenže já mám pokoj s prosklenými dveřmi hned vedle, takže mrazák mi hučí, jako bych ho měla u hlavy. Snažím se usnout. Situace na chodbě: duní to, vrčí to, chvěje se to, chroptí to. Slyším proudy protékající vody a začínám se děsit. Nemít na chodbě koberec, určitě by mrazák stepoval po kachličkách. Po několika minutách škytne, hrkne, zatřepe se a je klid. Statečně se snažím usnout. Ráno reklamuji hlasitost té bílé odporné skříně. Není mi to bohužel nic platné, rodinné zásoby mají přednost. V kuchyni na lednici máme mrazák menší, velký trůní a žije si svým životem v předsíni. O mrazáky se stará náš táta. „Podaj zúzú!“ zazní rázně a čeká, až mu do rukou vložíme fén. Usazen na židli, v ruce zúzú, chvíli počká, než mu přístroj zapneme do zásuvky. Zmáčkne tlačítko a míří fénem (jako revolverem) přímo do otevřeného mrazicího boxu. Šňůra od fénu tvoří překážku z kuchyně do koupelny, z kuchyně do lednice i z kuchyně do kredence. Máme tyto možnosti: a) podlézání šňůry, anebo b) opuštění prostoru. Matka, která vaří, má smůlu a pouze 2 možnosti: a) chce-li do kredence, musí ohnout hřbet a projít pod šňůrou, totéž cestou nazpět, b) chce-li do lednice, má smůlu i tak, protože tatínek v téže zóně operuje horkým vzduchem.
Vlivem dříve napsaného, ve svém dalším životě potraviny skladuji tak, jak je doporučeno. Stává se ze mne perfekcionista, který i poslepu najde v kuchyni, co potřebuje, a přesně ví, že věc A se nachází ve druhé zásuvce vlevo. Asi tak nějak se rozvíjí pořádkumilovnost dítěte. Hysterie se mne zmocňuje v okamžiku, kdy někdo položí TU věc (jakoukoliv), kterou předtím vzal z místa A, na místo B nebo C, prostě jinam, než kde ji vzal. Tehdy se má býčí povaha projeví v plné parádě, neboť skloním šíji a zaujmu útočný postoj, rozšíří se mi nozdry a mám pěnu u pusy. Tak pozor na to! Přestože to s mojí pozdní večeří nedopadlo zrovna podle mých představ, musím přiznat otci, že kuchař byl jinak dobrý. Grilování kuřete, které rád a často prováděl, byl obřad. Kromě vaření měl tatínek obrovskou zálibu v zásobování naší domácnosti. Budeme nakládat zelí! Za tímto bohulibým účelem zakoupil dva vysoké kameninové hrnce. Doma se taktéž objevilo obrovské struhadlo, s jehož pomocí zvládáme jednu hlávku za druhou. Otec pěchuje superpotravinu do kameninového hrnce, kde bude kvasit. Nádoby neváhá umístit do našeho panelákového sklepa. Fermentace potravin v přímém přenosu. Kdykoliv otec jede do sklepa, bere s sebou odstátou vodu, zelí je potřeba dolévat. Kdykoliv jede tatínek do sklepa, nabere do kastrolu zelí a hrdě vyjíždí výtahem do čtvrtého patra. Kdykoliv jede tatínek do sklepa, rozrazí se celým panelákem vůně kvasného procesu. Obávám se vystěhování, kdykoliv jede tatínek do sklepa. Budeme dělat čalamády! Po krátké pauze se pustil do výroby čalamád. Kdo má ruce, krájí papriky, feferonky, cibuli a roní nad tím krokodýlí slzy. Tatíček „sa rozhodol“, a tak bolo, ako povedal.
Díky jeho tréninku jsem ve svých vysokoškolských letech přežila i brigádu ve firmě SLOKO Bzenec. Přiblížím ve zkratce: Postaví vás ke kruhovému pásu, na který z jiného pásu byla shazována čerstvě pokrájená cibule. My, brigádníci, jsme pěchovali čpící cibuli do skleněných lahví vlastníma rukama, uvězněnýma v odporných gumových rukavicích, oblečeni do gumáků, gumových zástěr a s šátky na hlavách. Zkuste to vydržet 8 hodin po dobu 14 dní! Ve výrobní hale jsem omdlévala jako poslední, neboť otcův výcvik ve výdrži pálení a štípání očí z cibule se projevil jako pozitivní. Léta letoucí bylo u nás naloženo kde co a zavařeno snad vše, co existovalo. Áno, aj huby!
Když nastal čas, vyrazili jsme na borůvky. Maminka z nich dělala šťávu a pekla skvělé moučníky. Dětské ručičky jsou při sbírání čučoriedek úspěšnější než velké dospělácké ruce. Vstupem na základní školu se dovídám, že černice jsou ostružiny. Slovo ostružiny se mi nelíbí. Trvám na černicích. Náš tatínek nosí okuliare, je smadný a hladný, používá šnuptichl, féšé, hamutartó a bolí ho chrbát. Svůj rodný jazyk, kterým je slovenština, léty modifikovaná pobytem na Moravě, přikrášluje maďarskými výrazy. U maďarských většinou nevíme, co to je. U dalších se domnívám, že minimálně ze 70 % jde o výrazy, které si vymyslel, anebo alespoň modifikoval. Nedá se mu upřít nemalý přínos etymologii. „Pretých, čo nechápu, o čom je reč.“ Etymologie je nauka o zákonitostech vývoje slov a změnách jejich významu. S námi dětmi to nikdy na žádné dlouhé diskuze nebylo, spíše předložil krátké RESUMÉ a to mělo platnost JUDIKÁTU. Podobně jako je pohyb atributem živé hmoty, byla jeho atributem tvorba a přetváření slov, dle aktuální potřeby. V tomto projevoval velkou diverzitu. Disponoval bohatou slovní zásobou a ovládal několik jazyků. Nejvíce ty naše, neboť nás dokázal umlčet jediným pohledem. Ve společnosti byl velmi oblíbený, vtipný, zhovorčivý, zkrátka sršel humorem a bývalo s ním veselo. Hovořil s grácií sobě vlastní. V komunikaci všedního dne neváhal užívat cizí slova, která činila jeho řeč v mých dětských očích ještě důležitější, než ve skutečnosti byla. Pochopím, že je důležité, nejen co říkáš, ale jak to říkáš. Bystrý posluchač tak záhy pochytil nejen obrovské množství cizích slov, ale i jejich význam. Ve svých sděleních šel tatínek vždy přímo k „meritu veci“. Staral se tak o náš stálý „kognitivní“ trénink. Aniž bychom si to uvědomovaly, byly jsme ve stavu permanentního RAPID ASSESMENT. Podíváme se, co o tom praví psychologie: Prostřednictvím kognitivních funkcí člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly. Myšlenkové procesy dávají člověku možnost učení, zapamatování, přizpůsobování se neustále se měnícím podmínkám okolního prostředí. Kognitivní funkce rovněž zahrnují kromě paměti i koncentraci, pozornost, řečové funkce, rychlost myšlení, schopnost pochopení informací. K funkcím exekutivním patří schopnost posuzování a řešení problémů, plánování, organizování. Kognitivní trénink se skládá z různých cvičení, která pomáhají zlepšit fungování jednotlivých úrovní poznávacích, tedy kognitivních funkcí.
Nebylo třeba jiných cvičení než dávat pozor, co dělá a říká náš tatíček. Kognitivní funkce mají svá centra v různých oblastech mozku. Tatínek tato centra nazýval gódy a dbal na to, aby ty naše fungovaly co nejlépe. Z toho titulu jsme my tři holky seděly věčně doma a musely se učit.
Matka někdy požadovala, aby se s námi učil i otec, protože zkrátka všechno nestíhala. „Nemám české školy,“ odpověděl tatínek pohotově. „Na matiku české školy nepotřebuješ,“ reaguje matka a odesílá otce směr dětský pokoj, kde je zoufalá mladší sestra, která se snaží nadřít něco z matematiky, ale vůbec tomu nerozumí.
No klid, děvče, tatínek je už na cestě, vysvětlí ti to jedna dvě. Otec se nakloní nad jejími zády, koukne do učebnice a důrazným hlasem pronese: „Dvakrát prvý člen krát druhý člen na druhú! Čomu nerozumieš? Hlúpe, tak hlúpe!“ Ségra se rozbulí a situaci jde zachraňovat máma.

Marika Korcová

Autorka vystudovala psychologii, pedagogiku a speciální pedagogiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Deset let působila jako šéfredaktorka vydavatelství odborných medicínských časopisů v Praze, poté se vrátila do rodného Brna, kde se opět věnuje práci redaktorky v oblasti medicíny. Píše poezii i prózu. Věnuje se také tvorbě pro děti. Její veršované pohádky můžete najít na webových stránkách dětského magazínu Permoníček Krápníček. Dále vede virtuální kavárnu pro ženy Café Push-Up, kam si zve zajímavé hosty a provádí čtenáře zajímavými místy, která stojí za zhlédnutí a návštěvu.

Související knihy

Korcová, Marika

Tofana, 2019