Ať šlo o majetek, vědomosti či zkušenosti… Staří předávali mladým výsledky svého života a ti si toho cenili. Dnes je situace jiná. Mladí jakoby tyto dary a informace nepotřebovali. Ba právě naopak. Mínění společnosti se vůči stáří chová téměř nepřátelsky. A to navzdory veškeré pomoci penzistů ve výchově dětí a jejich dobrovolným působením zdarma ve všeobecných problémech denního života. Staří zavinili současné zamoření světa ve vodě, vzduchu a půdě. Spotřebovali příliš mnoho zdrojů Země a na další generace zbývá málo. Státy jsou zadlužené a nejasné je i finanční zabezpečení mladých ve stáří. Takové líčení situace je celkem pravdivé, ale tak jednoduché to není.

Obyvatel Země přibývá a ještě nikdy se jim nevedlo stejně dobře a blahobytně jako v současnosti. Mělo to a má i svou cenu. Vinu nese všeobecně platná filozofie vyrábět a prodávat globálně a ve stále větším množství. Vyspělá medicína dovoluje a umožňuje prodlužování lidského věku. O těchto možnostech se ještě před padesáti lety nikomu ani nesnilo.

Stáří má své půvaby. Nedisponuje pouze klidem a dostatkem volného času. Staří si neváží povrchnosti a rychlosti. Mohou se věnovat tomu, co je baví. Automaticky pěstují mezilidské vztahy, které je uspokojují a povznášejí. Nemají žádného nadřízeného. Finanční zajištění jim dovoluje cestovat a poznávat nové. Pokud jsou zdrávi. Dobré zdraví bez bolestí je důležitým předpokladem pro penzijní věk. Také se mu věnuje z jejich strany značná péče a pozornost. Nikdy nekácí strom, který jim dělá stín.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).