Kniha přináší ucelený soubor unikátních informací z praktického života našich předků, které sahají minimálně sto let do historie, mnohdy však ještě dále. Při sestavování bylo využito historických kuchařských knih, dobových živnostenských receptářů, odborných publikací i archivu rodinných, ručně psaných receptů z konce 19. a první poloviny 20. století.
Domácnosti našich babiček jsou knihou o paměti, o paměti maminek, našich maminek, které svým dcerám pečlivě sdělovaly tajemství vedení domácnosti, umění, které bylo základem zachování rodu.
Domácnosti našich babiček Aleny Anežky Gajduškové nám umožní cestovat časem, a oživit si tak umění zanikající nebo téměř zaniklá.
Domácnosti našich babiček a prababiček, které působily zdánlivou jednoduchostí a prostotou, byly výsledkem tradic a zkušeností mnoha generací. K běžnému „hospodaření“ potřebovali naši předkové málo, které čerpali ze svého okolí, z věcí blízkých a dostupných. Čas prověřil recepty a postupy, mnoho z nich nebylo dosud překonáno a ku mnoha z nich bychom se rádi vraceli.
V Domácnostech našich babiček můžeme nahlédnout do starobylé kuchyně, ošatky či spíže, oživit si tradiční způsoby zpracování a uchovávání obilí, brambor, luštěnin a olejnin, domácí zpracování mléka, konzervování vajec či úpravu zeleniny i hub, a to vše bez umělých konzervantů, ledniček, mrazáků, vakuovaček. Každá kapitola je doplněna autorkou prověřenými recepty.
Součástí knihy je i „výlet“ do běžného všedního dne našich prarodičů. Můžeme si tak udělat představu jakým způsobem naše babičky a prababičky vařily, kde a jak nakupovaly či jaké bylo tehdejší základní vybavení kuchyně..
V prvním díle, nazvaném Kuchyně, ošatka, spíž se čtenář dozví, jak zpracovávat obilné produkty, luštěniny, mléko, maso, vejce, zeleninu, ovoce i plané rostliny a houby, a uchovávat je bez elektrické energie. Neméně zajímavé jsou pak receptury pro výrobu ovocných a vinných octů, ochucených olejů, kvašených i nekvašených nápojů a mnohého dalšího.

Ukázka z knihy

Jak poznat čerstvá vejce
Stane-li se, že nám slepice zanášejí, a nečekaně objevíme hnízdo s vejci, snadno zjistíme, jak jsou vejce stará a zda jsou ještě použitelná. Čerstvé vajíčko má malou vzduchovou komoru, takže když ho ponoříme do sklenice s vodou, klesne ke dnu a zaujme podélnou polohu. Zhruba týden staré vejce také klesne ke dnu sklenice, ale postaví se na špičku. Staré vejce se neponoří. Další způsob zjišťování čerstvosti vajec je tento: v jednom litru vody rozpustíme 145 g soli. Zcela čerstvé vajíčko se v solném roztoku ihned potopí a klesne ke dnu, tři dny staré vajíčko plave pod hladinou a vejce starší pěti dnů má tendenci se vynořovat. Stejně dobře poznáme stáří vejce po rozklepnutí. Čerstvé vajíčko drží pěkně pohromadě, žloutek je vypouklý a bílek se neroztéká. Starší vejce se rozteče více a to staré úplně. Ani žloutek, ani bílek nedrží tvar, vejce je řídké. Každopádně je třeba nalezená vejce rozbíjet jedno po druhém do zvláštní nádoby, abychom předešli rozbití pukavce, tj. páchnoucího, zkaženého vejce, do celého obsahu pokrmu.
(str. 199)

Domácnosti našich babiček I

Kuchyně, ošatka, spíž
Autorka: Alena Anežka Gajdušková

Počet stran: 320
Vazba: vázaná
Formát: 145×212 mm
ISBN: 978-80-7272-309-6
Doporučená cena: 528 Kč

Knihu Domácnosti našich babiček I vydalo nakladatelství Dauphin.

Alena Gajdušková

Alena Anežka Gajdušková (1971) byla skoro dvacet let majitelkou knižního antikvariátu, po celou tuto dobu sbírala různé recepty, návody a staré kuchařské knihy, a to nejzajímavější z nich sama v praxi zkoušela, ať už se jednalo o recepty na pokrmy, různou domácí drogerii či jednoduchá léčiva. Mimo psaní knih je zahradní designérkou, dále lektoruje kurzy zabývající se léčivými bylinami nebo zpracováním a uchováváním potravin tradičními metodami.
Od roku 2018 je stálým hostem pořadu České televize Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli, ve kterém představuje dávno zapomenuté recepty či metody zpracování potravin. Pravidelně přispívá do čtvrtletníku Klíč k soběstačnosti, je spoluautorkou Encyklopedie soběstačnosti I. (2016) a Encyklopedie soběstačnosti II. (2018).
Více zde: https://pozemskazahrada.webnode.cz/o-nas/

Zdroj informací a ukázky: TZ

Dauphin ve francouzštině, jazyce básníků, znamená delfín či mladý následník trůnu. Knihy, které byly následníkovi předkládány, byly označeny latinským nápisem ad usum delphini – určeno dauphinu. V antické mytologii pak delfín převážel vyvolené na Ostrov Blaženosti. Nakladatelství Dauphin by chtělo na tyto tradice navázat – domnívají se, že i kvalitní četbou je možno ostrovů Blaženosti dosíci.

Související knihy

Gajdušková, Alena Anežka

Dauphin, 2019