Dalo by se říci, že Zuzana Pospíšilová vydává knížky jak na běžícím pásu. Pravdou je, že knížky nijak neoplývají tloušťkou, s dětmi je budete mít přečtené za chvilku. Na druhou stranu jsou vydávané v edici pro prvňáčky a tam je právě žádoucí, aby děti nebyly odrazovány silou knihy. Pokud její knihy čtou prvňáčkové sami, pak přece jen bude chvíli trvat, než se doberou na konec.

Další z jejích knížek dostala název Lumpíček a Rošťanda a jak už z názvu vyplývá, vše se bude točit kolem dvou malých darebáčků. Jsou to lesní skřítkové, kteří zlobí až tak moc, že je ostatní už v lese nechtějí. Naštěstí se do celé věci vloží pan učitel a nabídne jim pomoc, aby nezlobili. A protože oba skřítkové nemají příliš na výběr, z lesa se jim odejít nechce, tak přistoupí na podmínky ostatních s tím, že se budou učit, poznávat les a především zlepší své chování.

Jenže to bychom po nich chtěli hned ze začátku moc. Zlobení mají v krvi a tak jim bude trvat hodně dlouho, než pochopí, že jsou i jiné a důležitější věci než ubližovat, škádlit a pošťuchovat. Jak to zvládnou, se děti dočtou v této útlé knížečce, kterou vydalo nakladatelství Grada v letošním roce.

Ukázka z knihy Lumpíček a Rošťanda

   Byl čas uložit se ke spánku, ale Lumpíček s Rošťandou měli naspěch. Vypadalo to, že spí, ale nespali. Čekali, až si Strombula lehne do postele a tvrdě usne. Netrvalo dlouho a v chaloupce se ozývalo pravidelné oddychování. Důkaz, že Strombula spí.

Lumpíček vytáhl Rošťandu z postele a po špičkách se připlížil ke Strombulově posteli. Na podlahu pohodili kaštany v pichlavé slupce. Těšili se, že uvidí skřítka poskakovat bolestí, až na kaštany šlápne. Pak ještě smůlou potřeli židličku, na které Strombula vždycky sedával. „Podej mi to lano!“ houkl Lumpíček na Rošťandu. Ta se sklonila pod postel. „Na co to bude?“zeptala se. Skřítek jí jen odbyl:“Však uvidíš!“ Udělal na konci lana smyčku. Jako kovboj, když chce chytit divoké zvíře. Přehodil ho přes lustr a druhý konec uvázal na kliku.

Rošťanda to hned pochopila. „Když se otevřou dveře, smyčka se utáhne!“

„Přesně ta! Jenže tam nejdřív musí být něčí noha.“

Knížka je koncipována tak, že se děti jednak při přečtení pobaví nad příběhem dvou skřítků, ale zároveň oplývá jedním důležitým detailem. V podstatě každá kapitola je doplněna o poznávání věcí, rostlin a zvířat, se kterými se děti mohou setkat v lese. Na názorném příkladu, veselou a pro děti přijatelnou formou je autorka seznamuje s tím, co by měly z této oblasti znát. Navíc je vše doplněno nádhernými ilustracemi Markéty Vydrové. Jsou tady například zobrazeny druhy hub a keřů, rozdělených na jedovaté a nejedovaté apod. Jedná se tedy o něco, co by se děti naučit měly tak nebo tak a pokud jde o zábavnou formu, pak si možná budou vše pamatovat i lépe, než při pouhém teoretickém výkladu třeba ve škole. A v neposlední řadě autorka dětem ukazuje na to, jak by se měl člověk chovat k ostatním a že škodolibost se většinou nevyplácí a vše se nakonec může obrátit proti nim.

Jak se zmiňuji, kniha je určena pro ty děti, které se začínají učit písmenka. Je rozdělena do krátkých, tedy přijatelně dlouhých kapitol, aby děti například stihli příběh přečíst za jednu vyučovací hodinu, nebo doma, ale nemuseli sedět nad jednou kapitolou příliš dlouho. Což není žádoucí, neboť by se při příliš dlouhém vyprávění nesoustředili a kniha by je tak nemusela bavit.

Musím říci, že podle mě se jedná o jednu z nejlepších knih pro děti, kterou Zuzana Pospíšilová napsala. Nejenže je plná akčního děje, pobaví i poučí, ale především je na ní skutečně vidět, že jí autorka psala od srdce, jako by se ona sama vžila do pocitů malých dětí – skřítků, kteří nevědí, co se sluší a patří, myslí si, že všechno, co znají, jim pro život stačí, ale skutečnost je jiná.

Nádherně napsaná knížka pro malé čtenáře, která vtáhne do děje, poučí i pobaví! Mohu jen doporučit.

Související knihy

Zuzana Pospíšilová

Grada