Pohádková knížka s vánoční tematikou, Sněhová sestřička, vyšla v nakladatelství Host 6. listopadu 2019. Norská autorka Maja Lunde v ní vypráví příběh malého Juliána, který sní o Štědrém dni plném perníčků, mandarinkové vůně a sváteční pohody. Letos to však vypadá, že Vánoce nepřijdou. Celá rodina totiž truchlí nad ztrátou chlapcovy starší sestry Juni, a tak se nekonají žádné přípravy. Doma panuje smutek a chlad. Pak ale Julián potká Hedviku, dívenku s nejširším úsměvem na světě, která má neustálou potřebu mluvit a mluvit. To ona chlapci vrátí naději, že by vánoční kouzlo mohlo vklouznout i do jeho domova.

Nakladatelství Host představuje Sněhovou sestřičku jako nezapomenutelný příběh plný dechberoucích ilustrací, jejž ocení milovníci vánoční atmosféry všeho věku. V Norsku se kniha rychle stala bestsellerem a práva na její vydání byla prodána do dvaadvaceti zemí.

Ačkoli se považuji za velkého milovníka Vánoc, musím být v tomto případě maličko skeptická, snad proto, že už se mi poněkud přejídají vánoční příběhy, v nichž hraje hlavní roli tragická událost. Z poslední doby mohu jmenovat spíše pár titulů pro mládež, např. Polibek v New Yorku Catherine Riderové či Posmrtný život Holly Chaseové, román Cynthie Handové inspirovaný Dickensovou Vánoční koledou. Tyto příběhy se nápadně snaží čtenáře dojmout. V každém z nich zasáhne do životů hlavních hrdinů smrt a smutek nad ztrátou blízkého člověka. Když se to vše zasadí do kouzelného adventního období, jsou citová pohnutí a slzavé potoky prakticky zaručeny.

U Sněhové sestřičky jsem doufala v něco jiného a v první části knihy jsem to i dostala. Domnívala jsem se také, že půjde o příběh ze života, který se obejde bez duchařských a nadpřirozených prvků. Doufala jsem, že Hedvika pomůže Juliánovi překonat žal coby úžasná, ale obyčejná kamarádka, která bydlí ve fantastické vyzdobené vile, kde se vzduchem line vůně horké čokolády. Bohužel se zdá, že správná vánoční kniha se už neobejde bez kouzel a zázraků.

Neskutečně procítěné a krásné obrázky norské ilustrátorky Lisy Aisato představují dle mého největší klad knihy a její nejsilnější zbraň. Sněhová sestřička každého na první pohled uchvátí pečlivým grafickým provedením. Ani děj není špatný, jen mi připadá jednoduchý (jako u všech podobných pohádek určených zejména dětem) a předvídatelný. Totožnost neznámého zamračeného muže byla zřejmá od první chvíle. Odhalení pravdy od počátku napomáhala i nepřítomnost Hedvičiny rodiny ve vile – kdykoli Julián kamarádku navštívil, byla doma jen ona sama. Už tato skutečnost vzbuzovala dojem, že něco asi nebude v pořádku.

Sněhová sestřička jistě představuje milou, sentimentální četbu, někdy smutnou, jindy veselou. Stránky knihy rychle ubíhají, postavy působí sympaticky, zejména rozverná a chytrá Hedvika. Zaujalo mě také prostředí tiskárny, kde se vyrábějí hezká vánoční přáníčka – tato scéna mě jako jedna z mála opravdu překvapila.

Jinak ovšem necítím, že by mi knížka přinesla něco nového a neodolatelného, kvůli čemu bych se k ní skutečně chtěla rok co rok vracet. Snad si ji někdy znovu prolistuji, abych se pokochala jedinečnými ilustracemi. Kdo zatím nemá načteno mnoho vánočně laděných titulů, tomu ji doporučuji.

Související knihy

Lunde, Maja

Host, 2019