Přinášíme vám ukázku z knihy Trpaslíci z pařezového domečku,
kterou vydalo nakladatelství Grada v edici Pohádkové čtení.

Jak to všechno začalo

V dalekém kraji stál jednou jeden dům. Vlastně domek. Nebo spíš domeček. Úplně malý domeček s malými okny, kulatými dveřmi a prťavým komínem na placaté střeše. Nebyl to žádný obyčejný domek, jaký známe ze svého okolí. Kdepak! Byl to domeček z pařezu. Vyrobili si jej zahradní trpaslíci, aby měli kde bydlet. Už je totiž nebavilo pořád se opírat o motyčku nebo hrábě na zahradách lidí a jen tak koukat do světa. Bez hnutí. A za každého počasí!

A tak si trpaslíci žili ve svém pařezovém domečku. Nikdo o nich nevěděl, nikdo je neviděl ani neslyšel. A to je dobře, protože jinak by se tyhle příběhy vůbec nestaly…

Kamarádi

V pařezovém domečku žilo celkem šest trpaslíků – kamarádů. Protože všichni byli původně trpaslíci zahradní, měli i svoje zahradní nářadí: motyčku, hrábě, vozík na trávu, kolečko na hlínu, kolík na sázení, ale také pilku a sekeru. Jen jeden trpaslík měl místo nářadí deštník. No, abyste tomu rozuměli. On to totiž nebyl trpaslík, ale trpasličí holka. Taková malá, copatá, pihovatá trpasličí holka. Všichni ostatní ji měli moc rádi. Dali jí jméno Deštnička – to podle toho jejího deštníku. Její kamarádi se jmenovali Motyčka, Hrouda, Mrkvička, Hrabáček a Oblázek.
V domečku měl každý svůj koutek, kde stála postýlka a u ní truhla na trpasličí poklady. Ale nemyslete si, že tam měli schované nějaké zlato nebo šperky. Kdepak! Pro takového trpaslíka je pokladem všechno, co se mu zalíbí nebo co ještě nikdy neviděl.
Třeba Oblázek si do truhly uschoval malý placatý kamínek a kousek barevného skla. Tenhle svůj kamínek si hřál v dlaních vždycky, když ho něco trápilo nebo si s něčím nevěděl rady. To si jej pak přiložil k srdci, zavřel oči a vnímal, co mu kamínek radí. A svým barevným sklíčkem pozoroval okolí, když mu bylo smutno. Všechno se s ním hned zdálo veselejší.
Zato Hrouda, to byl takový malý bručoun. Pořád mu něco nešlo pod nos. Déšť byl podle něj moc mokrý, slunce příliš hřálo, tráva nepříjemně lechtala… Srdce měl ale Hrouda dobré. Nikomu by neublížil a s každým se o všechno rád rozdělil. Nedávno třeba našel pytlík s kuličkami. Přinesl jej domů a kuličky poctivě rozpočítal mezi kamarády, aby měli všichni stejně. Každému z trpaslíků tak díky němu přibyly k jejich pokladům ještě tři barevné kuličky. Jen Deštnička dostala čtyři. To proto, že jedna kulička přebývala. Tak vidíte, on ten Hrouda vlastně ani tak špatný nebyl. Jen neuměl svou dobrotu moc dávat najevo.
Mrkvička, ten se pyšnil krásným barevným šátkem. Byl jeho vlastní. Uvázali mu jej na krk lidé, když ještě stál na jejich zahrádce. S takovým šátkem se dají dělat rozmanité věci, jéje, to byste koukali! Dá se z něj například vyrobit panáček. Ovšem jen pokud umíte udělat uzel. Nebo ho jde jen tak vyhazovat do vzduchu a zase chytat. Anebo s ním můžete hrát na slepou bábu – to už určitě znáte také, viďte. Kdybyste zapřemýšleli, určitě byste vymysleli i jiné hry.
Nejstarší a nejmoudřejší ze všech byl trpaslík Motyčka. Ve své truhličce měl ukryté obrázky z novin a časopisů a po večerech si je rád prohlížel. Spolu s ostatními si pak povídali o tom, co na nich bylo nakresleno nebo vyfoceno.
Hrabáček si zase našel prázdnou šnečí ulitu. Když neměl co dělat, nabíral si do ní vodu nebo písek a s ulitou si hrál.
A co myslíte, jaké poklady si schovávala ve své truhličce Deštnička? Šperky? Kdepak. Ani zlato. K čemu by jí to bylo? Nezapomeňte, že Deštnička patřila také mezi zahradní trpaslíky. Takže ve své truhle měla velký barevný knoflík se čtyřmi dírkami, klubíčko vlny, kolíček na prádlo a sáček od bonbónů. Naši trpaslíci sice bonbóny v životě neviděli (proto se jim také nekazily zoubky), ale sáček jim k domečku přivál vítr. Deštničce se tolik líbil, že si jej nechala. Mohla si do něj ukládat různé věci, například kamínky, kaštany, žaludy nebo třeba vypěstovaný hrášek. Anebo si jej nasadila na klacík a chodila s ním jako s vlajkou. A když jej mačkala v ruce, krásně šustil. Znělo to, jako by po silnici pochodovalo tisíce trpaslíků.
A co vlastně naši trpasličí kamarádi celé dny dělali? Přes den pracovali, večer se umyli vodou z kalíšků modrých zvonků a šli spát do svých postýlek z listí a mechu. Měsíček jim hrál na stříbrnou loutnu ukolébavku a jim se krásně spalo.

———————————–

Prolistujte si celou ukázku.

———————————–

Bohunka Trelová

Bohunka Trelová je učitelka a autorka knih pro děti. Vedle Trpaslíků z pařezového domečku napsala také knížky První čtení o zvířátkách (2014) a O mláďátkách (2016). Pohádky ji provázely životem už od dětství a v dospělosti tomu není jinak.

Michal Sušina

Michal Sušina ilustroval také knížky Křeček v utajení, Jak to chodí v psí školce, Knihovnické pohádky, Prázdninové pohádky, Čárymáry na zdi, Sportovní pohádky aj.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Trelová, Bohunka

Grada, 2019