Třetí knihou v sérii těch, jež na můj pracovní stůl z nakladatelství Mladá fronta putovaly trochu déle, je kniha Martina Goffy Primární důvěra:  Úhel pohledu. Vyšla již v dubnu 2019.

S naším v současnosti asi nejproduktivnějším autorem píšícím pod pseoudonymem Martin Goffa se nesetkáváme zdaleka poprvé. Na stránkách Klubknihomolu.cz jsme se s ním potkali naposledy zhruba v době, kdy vycházela první kniha z dvoudílného cyklu Primární důvěra s názvem Prst na spoušti, tedy v říjnu 2018. Tehdy jsme si představili titul ze série detektiva Mika Syrového, jenž Primární důvěře bezprostředně předcházel a byl pojmenován Vykoupení. Zhruba před rokem jsme s tímto tajemným spisovatelem přinesli i dvoudílný rozhovor (první a druhá část).

Bylo by zvláštní uvádět recenzi přímého pokračování dvoudílné knihy, pokud bychom se nezmínili o díle prvním. Ten se ke mně sice přímo z nakladatelství z neznámých důvodů nedostal, ale tímto bych chtěl vyslovit poděkování Martinu Goffovi, jenž mi jej ochotně ke zpracování poskytl. Pojďme se tedy podívat, jaký osud svému románovému hrdinovi v jeho zatím posledním dobrodružství autor připravil.

Dvoudílná Primární důvěra představuje devátý a desátý díl příběhů kriminalisty Mika Syrového. Prst na spoušti jako první část jako by ale vlastně ani bez svého pokračování Úhel pohledu nebyl hotový. Nebudeme je tedy v náznaku obsahu rozlišovat, řekněme si jen, že základ nového Mikova dobrodružství stojí na obvinění jeho parťáka Tonyho ze znásilnění. Kdo jiný by mohl vyšetřovat zločin potenciálně spáchaný policistou, než policajti na policajty – příslušníci Generální inspekce bezpečnostních sborů? A tak čtenáři mají poměrně záhy příležitost seznámit s typicky povahově rozdílným párem „gibonů“, tak trochu připomínající ony zprofanované románové FBI agenty, jimiž se anglosaská literatura hemží víc než čímkoli jiným. Tony na svoji obhajobu odmítá cokoli říci, a tak putuje do vazby. Miko se samozřejmě snaží situaci objasnit a vyřešit, ale ke svému překvapení zjistí, že jeho parťák nejenom, že o pomoc nestojí, ale přímo a výslovně ji odmítá. Přitom Tonyho situace rozhodně není idylická – ocitnout se za mřížemi mezi zloduchy, které tam sám před časem dostal, nebo alespoň mezi jejich přáteli či přáteli přátel, to už jde jednomu o život. Myko je ochoten upsat se ďáblu, a aby příteli pomohl, tak i svým způsobem učiní. A víc vám už neprozradím. Snad jen, že jak už je u dobré detektivky obvyklé, věci nikdy nejsou takové, jaké se na první i druhý pohled zdají.

Nebudu se pouštět do spekulací, proč Primární důvěra vyšla v rozpětí půl roku nadvakrát, místo aby se celé drama odehrálo jen v jednom o něco tlustějším svazku. Úvodní Prst na spoušti rozsahem jen drobně přesáhl dvě stovky stran, Úhel pohledu svého předchůdce počtem stránek dokonce ani nedohoní, byť jen o příslovečný chlup.

Stylově se ovšem obě knihy dost podstatně liší. Zatímco devítka se spíše vleče a v závěru v člověku zůstane možná až trochu rozpačitý pocit typu „A co dál?“, desítka nasazuje podstatně svižnější tempo a je notně „goffovštější“. Nechtěl bych nikomu podsouvat svůj názor, přesto jsem u Prstu na spoušti měl několikrát pocit, že to, co bude dál, neví ani autor sám. Nicméně v souladu s klasickým rčením o konci a celkově pozitivním výsledku, Úhel pohledu více než napravuje onu rozpačitost, jež by mohla ve čtenáři přetrvat, pokud by se rozhodl pokračování do ruky už nevzít.

Jak už jsem psal v úvodu, z Martina Goffy se v posledních pár letech stal velice plodný autor. Doslova chrlí jednu knihu za druhou a s radostí musím připustit, že i ty publikace, jež nemají se zatím desetidílnou „Mikovskou“ sérií nic společného, vykazují stále rostoucí kvalitu. Jeho dosud poslední dílo Přiznat vinu se už dočkalo i své audio podoby, a pokud jsou mé informace správné, pokračování je také na spadnutí.

Související knihy

Goffa, Martin

Mladá fronta, 2019