Přinášíme vám ukázku z knihy Byla to tichá dívka,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Zavřeli ji na ošetřovně a vzali jí telefon a cokoli, co by mohla použít k tomu, aby si ublížila – nebo aby ublížila někomu jinému. Tohle škola ve svých lesklých brožurách nenabízela, ale byl to způsob, jak se vyrovnávala s dětmi podezřelými z porušení pravidel. Zavřít je na ošetřovně, izolovat je, vyslýchat je, dokud se nezlomí. Obvykle vás sem zavřeli za podvádění při písemkách nebo kouření trávy v lese. V nejhorším případě za šikanu. Ne za vraždu.
Ležela na úzké posteli a zírala do stropu. Nejdřív jí dali sedativa, a potom něco na bolest. Ale hlava jí pořád třeštila a její mysl byla najednou roztěkaná i zamlžená. Vzadu na hlavě se jí klubala velká boule. Zkoumala ji prsty a snažila se vzpomenout, co ji způsobilo. Na samém okraji jejího vědomí se něco strašlivého pohnulo a ona to odstrčila. Když zhasne světlo, uvidí to, tu věc na kraji jezera.
Tu věc. Svou sestru. Své dvojče.
Po celém kampusu je v této studené, mrtvé noci ticho. Obvinili ji ze strašlivého zločinu a není tu nikdo, kdo by promluvil na její obhajobu. Zavolali její babičce, aby ji přijela hájit. Ale babička věřila, že je vinná. Podezírali ji i její nejbližší kamarádi a ona si musela přiznat, že mají proč. Kdysi si se sestrou byly blízké, ale tahle strašná škola to změnila. Začaly o sobě pochybovat, pomlouvat se za zády té druhé, podle se udávat za větší i menší prohřešky, krást si navzájem své věci. Jen několik málo dní uběhlo od fyzické rvačky tak intenzivní, že dívka, která chtěla zakročit, skončila s monoklem. Ta dívka o tom ještě nikomu neřekla – zatím. Ale teď to udělá.
Není to fér. To, že se spolu porvaly, přece neznamená, že by svou sestru zabila. Jak by mohla? Sestra byla jediná rodina, která jí zbyla. Všichni ostatní umřeli nebo ji opustili. Proč by ubližovala své jediné příbuzné, své jediné přítelkyni? Ale pokaždé, když zavřela oči, uviděla krev na svých rukou, bodné rány, rozcuchané dlouhé vlasy. Obličej své sestry, bílý a nehybný v měsíčním světle. Byla tam, když se to stalo. Proč? Nemohlo to být proto, že by byla vrah. Tak to není. Je nevinná. Hluboko v srdci to ví.
Ale nikdo jí nevěří.

* * *

Sarah Donovanová ztrácela nervy, když krmila své děti uspěchanou snídaní z instantní ovesné kaše a jablečného džusu. Čtyřletá Harper a dvouletý Scottie byli ještě pořád v pyžamu, protože jejich hezké oblečení bylo schované někde v napůl vybalených krabicích. Dnes se otvírá Akademie Odell, prestižní stará internátní škola v New Hampshire, a Sarah s manželem, Heathem, právě jmenovali správci koleje Moreland Hall. Posledních pět let dřeli jako koně na pozici učitelů, a tahle nová práce byla projevem důvěry a krokem vzhůru v žebříčku školní administrativy. Doprovázelo ji i zvýšení platu a služební bydlení, navíc s příslibem dalších benefitů. Sarah by měla být nadšená. Heath rozhodně byl. Přesto ze sebe nemohla setřást pocit hrůzy.
„Pospěš si, zlatíčko, ještě dvě lžičky,“ řekla Sarah Scottiemu, který seděl ve vysoké židličce, hrál si se svým jídlem a na legrační malé tvářičce měl kamenný výraz. Scottie byl jako Sarah – tichý pozorovatel, starostlivý, s hlubokýma, přemýšlivýma očima –, zatímco Harper byla otevřená kniha.
Do všeho se vrhala po hlavě, připravená vládnout světu, zrovna jako její táta.
„Jestli jsi dojedla, Harps, běž si vyčistit zuby.“
„Mami, vezmu si na sebe parádní šaty,“ oznámila Harper, když seskakovala ze židle opatřené podsedákem. Byla krásná a věděla to. Měla velké modré oči a divoce kudrnaté vlasy a zbožňovala, když se mohla krásně obléknout a předvádět se.
„Musíš je nejdřív najít. Zkus krabici vedle své postele.“
Harper odběhla a Sarah mrkla na hodiny. Zbývalo půl hodiny, než se začnou sjíždět studenti se svými rodinami. Sarah včera celé odpoledne připravovala uvítací slavnost, a pokud šlo o občerstvení a nezbytné propriety na večírek, ona měla hotovo. Na kuchyňské lince stálo pět velkých krabic od koblih Dunkin‘ Donuts, spousty kartonů rodinných balení jablečného moštu a limonády, ubrousky a papírové tácky, slavnostní ozdoby a jmenovky. Zbývalo jen přesunout všechno do společenské místnosti v Moreland a na tvář vytesat úsměv. Proč je potom tak nervózní?
Možná proto, že je toho tolik v sázce. Heath a Sarah přišli, aby napravili pochybnou reputaci Moreland Hall, a ten úkol byl nesmírně těžký. Nevhodné chování bylo typické pro celý kampus na Odell, ale v Moreland Hall to bylo úplně nejhorší. Sarah věřila, že s tím má určitě co dělat fakt, že neúměrná většina dívek v Moreland pocházela z rodin dávných absolventů Odell. (Moreland byla první kolej, kde začaly ubytovávat dívky, když se škola před padesáti lety stala vzdělávací institucí pro obě pohlaví, a děti absolventů často vyžadovaly ubytování na stejné koleji, kde bydleli jejich rodiče.) Sarah neměla vůbec nic proti dětem absolventů jako takovým. Vždyť i ona mezi ně patřila. Absolvovala Odell ve stopách své matky, svého otce, tetiček, strýců a dlouhé řady bratranců a sestřenic. Nemohla ovšem popřít fakt, že některé děti rodičů z Odell byly rozmazlené a zkažené do morku kosti. A ty nejznámější z nich byly právě v Moreland Hall.
Na konci posledního školního roku se dvě maturantky z Moreland Hall dostaly až do celostátních zpráv, když je zatkli pro distribuci drog. Následující skandál pošpinil pověst Akademie Odell do takové míry, že správní rada nařídila řediteli, aby tento problém s konečnou platností vyřešil. Dřívější vedoucí koleje byl francouzský učitel z Montrealu, svobodný chlapík, který vykouřil dvě krabičky cigaret denně – to rozhodně nebyla image, o jakou by škola stála. Proto ho vyhodili a na jeho místo dosadili Heathe a Sarah – respektované učitele, oba absolventy Odell. Seriózní mladý pár s rozkošnými dětmi, který půjde příkladem. Tedy, takový byl plán. Byl zde ale jeden problém. Ani Sarah, ani Heath neměli psychologické vzdělání. Nevěděli nic o vedení koleje, ani o poskytování poradenství narušeným děvčatům. Sarah svá studia na Odell strávila tím, že před takovými děvčaty utíkala, a Heath – upřímně – právě taková děvčata naháněl. To ale byla samozřejmě minulost. Vzdálená minulost. Přesto ji to znepokojovalo.
Když Sarah vyslovila své obavy, Heath ji uklidňoval a přesvědčoval, že tahle nová práce je jejich zlatá příležitost. Jak by mohli odmítnout? Heath měl velké plány. Chtěl šplhat po kariérním žebříčku a jednoho dne se stát ředitelem. Pozice vedoucího koleje pro něj byla zásadním milníkem. Nemusel jí říkat, jak moc to chce, ani jí připomínat, jak zoufale potřebuje uspět. Moc dobře to věděla. Učit angličtinu na střední škole, to nebylo to, o co Heath stál. Dřív vedli jiný život, ale narazili a shořeli a jen tak tak přežili. Díky této nové výzvě byl Heath konečně zase šťastný. Nemohla mu stát v cestě.

—————————–

Přečtěte si celou ukázku.

—————————–

Michele Campbell

Po studiích práv na Harvardu a Stanfordu působila Michele Campbell jako federální prokurátorka v New York City, kde se specializovala na případy mezinárodního organizovaného zločinu a gangů. Po čase se rozhodla úspěšnou kariéru ve světové metropoli ukončit a přestěhovala se s manželem a dvěma dětmi do idylického univerzitního městečka v Nové Anglii, které se dost podobá Belle River z jejího románu Vždycky je to manžel. V současnosti vyučuje trestní a ústavní právo a píše knihy. Na kontě má prozatím tři: Vždycky je to manžel (2017), Byla to tichá dívka (2018) a Cizinec na pláži (2019), jimiž si získala srdce čtenářů na obou březích Atlantiku. Má mnoho dobrých přítelkyň, pár nepřítelkyň a jen jednoho manžela, který jí – pokud je jí známo – nikdy o život neusiloval.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Mystery Press.

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Campbell, Michele

Mystery Press, 2019