Byla tam krásná příroda, lesy, čistý vzduch a příjemná hospůdka, kde dobře vařili, a nám se tam moc líbilo.
Jednoho dne jsme se rozhodli, že si uděláme výlet do Písku. Auto jsme tenkrát ještě neměli, a tak se jelo autobusem. Prohlédli jsme si město, koupili několik drobností a kolem páté hodiny odpoledne jsme se chystali na zpáteční cestu. Stáli jsme na autobusovém nádraží na stanici a já se šla podívat na informační stojan – tenkrát ještě digitální tabule s odjezdy a příjezdy nebyly – v kolik nám jede autobus do Týna. Zjistila jsem, že v sedmnáct hodin. To máme ještě chvíli čas. Byl to autobus, který jel oklikou, takový ten courák, který všude staví. Chvíli před ním měl jet ještě jeden autobus – rychlík z jiného stanoviště. Rozhodli jsme se, že pojedeme tím courákem, nač spěchat. Za několik minut nastartoval rychlíkový autobus, cestující nastoupili a autobus pěkně vyjel na cestu. Pozorovala jsem ho a v duchu si s úsměvem říkala: Jen si jeď, my pojedeme za chvíli. Měla jsem ale takový zvláštní pocit…
Chvíle se prodlužovala a autobus – courák – nikde. Jak to? Že by měl zpoždění? Několik minut jsme ještě čekali a pak jsem se šla znovu podívat na odjezdy autobusů, abych se ubezpečila, že je vše v pořádku. Bylo. Jenže – s malou chybičkou… Tenhle autobus, na který jsme právě čekali, jel totiž jen o víkendu. A dnes byl – všední den. A poslední autobus, který jel dnes do Týna, byl právě ten rychlík, který jsem spokojeně pozorovala, když odjížděl. Tak. Jsme tu víc jak dvacet kilometrů od chaty a vůbec to tu neznáme. Mapu jsme si s sebou nevzali a mobilní telefon, který byl v té době na počátku své existence, jsme neměli. Tak co teď? Mohli bychom jet vlakem. A tak jsme šli na nádraží a tam jsme zjistili, že bychom mohli popojet o kousek blíž k Týnu couráčkem, který odtud jede ke vsi, na jejíž jméno si už po těch letech nevzpomínám. Popojeli jsme tedy, vystoupili na nádraží a šli do místní hospůdky, kde jsme se dozvěděli, že za dvě hodiny jede další vláček, kterým můžeme popojet opět kousek dál. A tak jsme si v hospůdce dali pivo a limonádu a nějaký ten buřtík či salám s chlebem a čekali na další přípoj. Zase jsme se o kousek přiblížili k našemu cíli a znovu v místní hospůdce čekali, tentokrát na poslední vláček, který jel až do Týna. (V té době v Týně nad Vltavou ještě fungovala osobní železniční doprava.)
Přijeli jsme do Týna těsně před půlnocí. Vystoupili jsme z vlaku a museli jít ještě asi pět kilometrů pěšky do vesnice, kde byla naše chata. Zrovna zvonili půlnoc, když jsme procházeli kolem hřbitova. Vyšli jsme z města a ponořili se rovnou do té nejhlubší tmy. Museli jsme jít po silnici, kde žádné osvětlení nebylo, neviděli jsme ani na půl metru před sebe a kolem sebe, prostě jenom tma. A baterku jsme s sebou neměli. Tmu před sebou jsme doslova rozhrnovali. Kdyby se teď před námi objevil loupežník, vůbec bychom to nezaregistrovali. Bylo to hrozně nepříjemné, až člověku běhal mráz po zádech. Drželi jsme se za ruce a statečně šlapali vstříc tmě, osudu a vlídné chatě. Byla to skoro nekonečná cesta. Ale zvládli jsme to krásně a zanedlouho silnice uhnula stranou do míst, kde stála naše chata. To byla úleva! Přišli jsme z výletu v půl druhé ráno, utahaní jako koťata. Už ani nevím, jestli jsem se šla osprchovat nebo ne. Ani jsme nevybalili věci, zavrtali se v posteli do deky a v tu ránu usnuli. Co se nám zdálo, nevím. Ale jedno vím jistě. Že to byl jeden z nejkrásnějších zážitků a výletů v našem společném životě.

Ilona Koblihová

Autorka se narodila v roce 1965 v Praze. Už jako předškolní dítě moc ráda četla a kreslila. Její první literární dílka začala vznikat v době školního věku, příběhy ze života lidí, kteří svým zjevem připomínají zvířátka, má dodnes pečlivě uschované ve svém tajném
inventáři z dětství. Plavovlasé srdce je její první vydaná knížka, v pořadí druhá knížka s názvem Před tváří bohů je pohádkový příběh odehrávající se ve Starém Egyptě. V současné době připravuje vydání 1. dílu zpěvníku písniček pro děti a další knížku, jejíž námět vychází ze skutečnosti a jednou z hlavních postav jejího příběhu je pohádková bytost.

Související knihy

Koblihová, Ilona

Mezera, 2008

Koblihová, Ilona

EPIKA, 2010