Knihu Umění uměřenosti od autora Svenda Brinkmanna
vydalo nakladatelství Portál.

Když jsou střídmost a zdrženlivost probírány v moderní psychologii, často k tomu dochází v rámci pojmu sebekontrola. To sice není zanedbatelné, ale v této knize představuje psychologická dimenze uměřenosti pouze jednu z více relevantních dimenzí. Já z nich chci představit celkem pět, které jsou formulovány jako nadřazené argumenty určující ráz kapitol knihy:
V první kapitole začínám politickým argumentem, který pojednává o našem společném životě a o tom, odkud můžeme získat základní odůvodnění nutnosti naučit se s něčím spokojit. Zeměkoule má na stále větší počet lidí omezené zdroje a nerovnost v posledních desetiletích celosvětově markantně vzrostla. Pokud má být zajištěn udržitelný život pro většinu lidí, v ideálním případě pro nás pro všechny, musíme se naučit umění, jak se omezovat, což platí hlavně pro nás v nejbohatší části světa.
Dále představuji existenciální argument, v němž odmítání a soustředění vycházející ze vznešenější prózy Sørena Kierkegaarda pojednávají o tom, jak mít čisté srdce. „Čistota srdce je chtít jen jedno“, jak napsal Kierkegaard. Existenciální úvaha musí obsahovat poznání, že člověk nesmí chtít všechno (jak o tom psal Piet Hein), ale musí žít život zaměřený na něco konkrétního, aby se jednalo o život vydařený, který neproklouzne mezi prsty a nerozbředne.
Potom pokračuji etickým argumentem, který se týká vztahu k ostatním. Zde je základní myšlenkou to, že člověk může dostát svým povinnostem lidské bytosti pouze tehdy, je-li ochoten si něco trvale odepřít, aby v životě podpořil konkrétní jiné osoby. Hlavně zde se klasické ctnostné uvažování stává relevantním pro myšlenku střídmosti (sófrosyné) coby ústřední součásti etického života.
Následujícím argumentem je argument psychologický, který se hmatatelněji dotýká nácviku sebekontroly a otázky, proč je tento nácvik tak těžký v lákající, na zážitky orientované konzumní společnosti. Lidská psychika má zřejmě tragický aspekt, jenž je občas označován za „hédonickou adaptaci“. Jakmile získáme něco těžko dosažitelného, zvykneme si na to a rychle to ztratí svou atraktivitu, načež si určíme nové cíle, o něž usilujeme ve věčné honbě, která možná skončí až smrtí. Víc chce ještě víc. Na první pohled se zdá podivné, že i lidé v naší části světa, která je podle měřítka světových dějin neuvěřitelně bohatá, se zčásti nebo i zcela udřou k smrti, aby získali víc. Dá se vůbec tenhle začarovaný kruh přerušit?
Poslední argument pro uměřenost vychází z estetiky. Úvaha, že v jednoduchosti je krása, je klasickou myšlenkou formulovanou jak v umění, tak ve vědě. Třeba platí i pro umění žít? Tvrdím, že jednoduché rituály, které organizují každodenní život a uvolňují energii a síly na podstatné cíle, mohou mít estetickou hodnotu. Tato kapitola se také pokouší nabídnout konkrétnější rady ohledně umění, jak se omezovat. Může se jednat o životní umění, které z nouze udělá ctnost.
Celkově mají argumenty ukázat, že za uměním omezit své potřeby stojí politická nutnost, existenciální hloubka toho, když si něco odpíráme, etický potenciál, psychologická výhra společně s jistou formou etické kvality uměřenosti.
Rozdělení do rozličných domén nesmí být považováno za jediné možné, neexistují žádné pevně dané hranice mezi například existencí a psychologií nebo politikou a etikou. Jednotlivé kapitoly se tedy překrývají, ale dají se číst i samostatně. Nedělám si žádné iluze, že čtenáři budou souhlasit se všemi pěti typy argumentů, ale to, doufejme, není ani podmínkou toho, aby pro ně kniha byla přínosná.
Někteří možná ocení psychologickou část, ale odmítnou tu politickou – jiní to budou vnímat opačně. Mým vlastním cílem je pomocí analýzy mnoha aspektů života ukázat, že uměřenost má větší základní hodnotu, než si většina lidí myslí. Všichni se můžeme cvičit ve snaze odpírat si, spokojit se s menším množstvím toho, co je nepodstatné – a tím, doufejme, získat více času na to podstatné. „Do less, more thoroughly“, byla rada, kterou antropolog Harry Wolcott vždy dával svým studentům, když jim dělal školitele při psaní disertačních nebo rigorózních prací.
Možná by si mnoho z nás mělo vzít tuto radu – dělat méně, ale dělat to poctivěji – k srdci, a to nejen během studií, ale celkově v životě. Předpokladem nicméně je, že si troufneme více si toho odpírat, což vyžaduje odvahu zavázat se k něčemu konkrétnímu. Cílem této knihy je vyzdvihnout uměřenost jako umění, které se dá zdůvodnit politicky, existenciálně, eticky, psychologicky a esteticky.

——————–

Přečtěte si další ukázky.

——————–

O autorovi

Svend Brinkmann je profesorem psychologie na Katedře psychologie a komunikace v dánském Aalborgu. Zabývá se zejména filozofickými, morálními, etickými a kulturně kritickými tématy, o nichž napsal téměř dvacet knih.

Zdroj informací: nakladatelství Portál

---

Portál byl založen v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti aj. Vydává také čtyři periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá též odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Umění uměřenosti
Cesta ke spokojenosti v nespokojené době

Brinkmann, Svend

Portál, 2019