Na VELKÉ SILNICI vedoucí odnikud nikam potkal ČAS spěchajícího ČLOVĚKA.
„Proč ten chvat?“ zeptal se ČAS.
ČLOVĚK zaťukal na hodinky a řekl: „Za pět minut mám vyzvednout synka ze školky. O půl hodiny později musím vyzvednout manželku, abychom nakoupili a potom…“
ČAS ho nenechal domluvit, zadíval se na ČLOVĚKA a řekl: „Když jste vynalezli stroje na měření plynutí běhu světa, upletli jste si na sebe bič. Všude to tiká, z věží kostelů bijí zvony každou hodinu, blikají číslice na digitálních displejích a ty, ČLOVĚČE, ses stal otrokem toho, co jste rozdělili na vteřiny, minuty, hodiny… A já, který odpovídám za dění všeho, co je na planetě ZEMI, jen zoufale zírám, jak se honíte za něčím, co mnohdy nemá ani cenu meteoritu, který shoří dřív, než dopadne na ZEM. Podívej!“ ČAS mávl rukou kolem. Pustota kolem VELKÉ SILNICE ožila; tráva, stromy, řeky a jezera, všude zvířata, motýli, brouci, plno květů a vůní, nebe se sluncem, teplý vítr a hlasy všeho živého.
„Toto je ŽIVOT, v němž jsi měl, ČLOVĚČE, své místo a svou úlohu. Místo toho tříštíš své síly v honbě za něčím, co nemá s krásou ŽIVOTA nic společného. A pokud se nezměníš, tvé místo na ZEMI zůstane prázdné…“
ČLOVĚK osaměl. Pak mávl rukou a rozeběhl se, protože hodinky na jeho zápěstí odpočítávaly minuty, které mu zbývaly do prvního setkání. A ze všech sil běžel po silnici vedoucí odnikud nikam…
Štěpán Neuwrith
Novinář, publicista, spisovatel. Do literatury vstoupil románem Pazderna, který publikoval v Ostravském večerníku (1977/78) pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Na přelomu let 2002/2003 napsal řadu esejů, v nichž zaujímá kritický postoj k vývoji naší země po roce 1989. Soubor esejů, který nazval Zastavení uprostřed života, nebyl oficiálně nikdy vydán, protože nakladatelé se obávali reakce tehdejší politické garnitury. Eseje byly tedy šířeny jednak po internetu, jednak samizdatovou formou. Další část tvorby věnoval dětem: Pohádky s vůní luk a lesů, Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů. Z přírodních námětů čerpají knihy pro dospělé: Povídky od loveckého krbu, Dříve než zemřou řeky, Toulky nejen s kulovnicí, Ostroretky v proudu, Lovci v krajině divokých sviní, Vyznání krajině, Nejkrásnější ze vzpomínek.
Z jedenáctiletého působení ve funkci tiskového mluvčího ostravské fakultní nemocnice vytěžil knihu Tep nemocnice, která získala v roce 2003 prestižní literární cenu E. E. Kische. Toto téma později rozšířil knihou Puls nemocnice. Jako spoluautor se podílel na monografii Zemědělské družstvo v Polance nad Odrou. Spoluautorsky rovněž přispěl do antologie mysliveckých povídek v knihách Myslivecká vyznání a Z lesů, luk a strání. Rovněž přispíval do časopisu Myslivost a jeho příloh Myslivecké zábavy. Autorovy povídky se pravidelně objevují v Magazínu myslivosti.
Dlouholetá spolupráce s Českým rozhlasem Ostrava a Olomouc zvlášť vynikala v pořadech Dagmar Misařové – Apetýt – a Petra Breitkopfa – Větrník. Byl protagonistou a někdy i spoluautorem pořadů České televize (např. Krásná neznámá, Jak se máte, sousede, Náš venkov a další).
K posledním autorovým dílům patří kniha povídek Když myslivci vyprávějí, přepracovaný román Pazderna a výběr z díla Zelené dědictví.
Související knihy
Nejkrásnější ze vzpomínekNeuwirth, Štěpán
OPTYS, spol. s r.o., 2012
Dříve než zemřou řekyNeuwirth, Štěpán
Repronis, 2011
PazdernaNeuwirth, Štěpán
OPTYS, spol. s r.o., 2014
Pohádky s vůní luk a lesůNeuwirth, Štěpán
OPTYS, spol. s r.o., 2013
Zelené dědictvívýběr z díla
Neuwirth, Štěpán
OPTYS, spol. s r.o., 2017
Souhlasím,článek je pravdivý a nutí k zamyšlení.
Moudrá slova!
Škoda, že to většina z nás ví,
ale málokdo to opravdu chápe.
Děkuji za skvělý článek.
Dana Šianská