Nevěříte tomu, že je to možné? Přečtěte si výpověď jedné z takto postižených žen, která se rozhodla vyjít se svými prožitky na veřejnost. Jmenuje se Adélaïde Bonová (*1981) a v devíti letech se stala obětí sexuálního útoku a znásilnění. V knize s českým názvem Děvčátko na kře vypráví svůj příběh, který se dočkal rozřešení až po dlouhých třiadvaceti letech.

Adélaïde až do svých devíti let byla obyčejná roztomilá holčička z dobré rodiny, která žila v dostatku materiálním, ale i duševním. Pak se na schodech jejich domu stala obětí sexuální agrese a od té chvíle se její život zcela změnil. Ačkoli se ihned svěřila rodičům, podstoupila výslechy na policii a vyšetření lékaře, stejně měla pocit, že její zraněnou duši nikdo ve skutečnosti nechápe.

A tak začala žít dvojí život: pro rodinu a veřejnost si nasadila masku veselé, aktivní dívky, ale v soukromí podléhala depresím, začala si ubližovat a nenávidět svoje tělo. Čím byla starší, tím více upadala do zvláštních stavů, které později přičítala havárii na motorce. Podléhala chapadlům medúzy, která ji ovládala, utíkala se k bulimii a drogám.

Za svoji profesi si vybrala herectví – vždyť byla od malička zvyklá se přetvařovat a hrát svoji roli. Čím dál více se jí však vracely drobné momenty z vytěsněného znásilnění a ztěžovalo jí to každodenní život. Snažila se z těchto stavů dostat, navštěvovala vše, o čem si myslela, že by jí mohlo pomoci.

Teprve až po dlouhých dvaceti třech letech policie odhalila pachatele a až během obnoveného vyšetřování a soudního líčení přišel zlom a Adélaïde dokázala o všem vyprávět…

Kniha Děvčátko na kře je přepisem částí deníků, které si Adélaïde Bonová celé ty roky psala. Je to pro ni natolik bolavé, že o sobě a svých pocitech píše ve třetí osobě, do první přechází až v samotném závěru u soudního přelíčení. Píše hodně v obrazech a metaforách, přesto je kniha čtivá a srozumitelná, současně také děsivá. Ukazuje totiž nejen to, jak moc sexuální atak ovlivní psychiku oběti, ale i fakt, jak je takové jednání zlehčováno (např. srovnávání s fyzickým úrazem) a že oběti těchto zločinů jsou obviňovány, že si za něj mohou samy (krátké sukně, úsměv – to je prezentováno jako provokace).

Myslím si, že po přečtení svědectví ženy, která podstoupila:

226 sezení individuální terapie, 39 skupinových terapií, 21 seancí rodinných konstelací, 146 lekcí hlasové jógy, 118 lekcí tělové terapie, 58 kurzů Feldenkraisovy metody, 16 návštěv u nutričních poradkyň, 37 návštěv o osteopata a různých dalších metod. Nepočítá divadelní stáže, ani kurzy jógy nebo pilates, ty tisíce hodin, kdy se snažila procítit své tělo, nepočítá kurzy zpěvu nebo hry na trumpetu, kdy trénovala svůj dech, ani eseje, svědectví, knihy o osobním rozvoji, navštívené internetové servery, všech ten čas potřebný k pochopení svého nekonečného smutku. (str. 87)

nemůže nikdo zůstat k danému tématu chladný nebo rezervovaný, ať jde o muže či ženu. A soudím, že jde o svědectví, které může pomoci, abychom pochopili, v čem je nedozírné nebezpečí takových násilníků.

Přesto, ať už je jakékoliv – vaginální, anální, orální – a je způsobeno penisem, prsty, různými předměty, u téměř všech, kteří se v dětství stali oběťmi znásilnění, se rozvinou chronické psychotraumatické poruchy. (str. 90)

Knihu Děvčátko na kře francouzské herečky Adélaïdy Bonové, ženy s krásnou tváří, avšak rozervanou duší, vydalo v českém překladu Martiny Pařízkové nakladatelství No Limits Art v listopadu loňského roku.

Související knihy

Bonová, Adelaide

No Limits, 2018