Jednou do mé zubní ordinace přišla jedna starší pacientka M. a zcela nevinně se zeptala, zda neznám pana doktora Č., který pracoval před mnoha lety u pražské Hradní stráže. Ano, je to můj otec. Byla nadšená. Její manžel tam byl také a na pana doktora si velmi dobře pamatuje a pořád o něm mluví. Mám se zeptat, zda by tatínkovi nemohl zavolat. Otce jsem se optal a ten zcela rezolutně pronesl: „Ne!“ Já jsem při příští návštěvě paní M. řekl: „Ano.“ Pan M. zavolal, zrovna když byl u našich na návštěvě můj zvídavý syn. Zazvonil telefon, syn ho zvedl a předal otci. Po ukončení telefonátu proběhl krátký rozhovor:
„Kdo ti volal?
„Pan M.“
„Co chtěl?“
„Setkat se.“
„Proč?“
„Nevím.“
Otec mi pověděl o zvědavci a mne napadlo, že by se z toho mohla udělat dobrá zábava. Až přijde příště synek, řekne mu otec toto: „Dělal jsem na Hradě lékaře u Hradní stráže a jako zdravotní sestra u mě pracovala mladá a atraktivní Jiřinka, manželka to pana M. Ta bohužel nedávno zemřela a v jejích věcech manžel M. objevil neodeslaný dopis adresovaný mně a chce mi ho předat. Přečetl si ho a myslí si, že bych o tom měl vědět. Sám byl jeho obsahem velmi zaskočen. V dopise se Jiřinka vcelku překvapivě doznává, že její dcera není jeho, ale moje.“
Syn přišel a hned se ptal, jestli otec na setkání byl a jak dopadlo. Táta řekl, že to mu nemůže prozradit. Je to tajemství. Semínko bylo zaseto. Syn slíbil, že to opravdu nikomu neřekne, hlavně ne mně. Tak byl zasvěcen. Otec řekl vymyšlenou historku, že jednou něco slavili a on měl vypito a nepamatuje se, jak mohlo k možnému početí dojít, ale vyloučit to zcela určitě nemůže.
To bylo asi v šest hodin odpoledne. Večer mi volala dcera, že jí volal brácha, že má tajemství, ale že mi ho nesmí prozradit a ona mi ho řekne, jen když slíbím, že mu neřeknu, že mi to řekla. Hlavně to nesmím říct mému otci, kterého se to týká. Konspirace mohla začít.
Smyšlený příběh měl toto pokračování. Pan M., který byl vzniklou situací zaskočen, se otcovství vzdát nechce a ani nechce, aby se to dcera dozvěděla. Manželce to odpustil a žádné kroky k zjištění pravdy podnikat nehodlá, jen si myslí, že by to můj otec měl vědět.
Ten v tom také nic dělat nechce a myslí si, že to tak není, ale vyvrátit to nemůže. Na nic si z toho večera nepamatuje. Proč v tom šťourat…
Toto stanovisko nesdílel můj syn. Začal se po rodině M. pídit. Zjistil, že pan M. má syna Jana a dceru Evu. Jan pracuje na nějakém ministerstvu a dcera je učitelka. Oba mají již rodiny a děti. Tak se nevlastní příbuzenstvo poměrně rozrostlo. Mezitím se prozradilo, že se vše u naší rodiny provalilo. Historka se stala realitou. Má, samozřejmě zasvěcená, matka dokonce před všemi oficiálně otci odpustila. Byli spolu přes padesát roků a to se nedá hodit za hlavu. Navíc byl otec opilý. V tomto stavu neví, co dělá. Jako příklad uvedla, že byli spolu jednou na parníku na Vltavě. Otec se tam skamarádil a opil s kapitánem a ten ho nechal řídit parník a nabourali do skály pod Vyšehradem.
Myslel jsem, že vše časem upadne v zapomnění. Syn se však rozhodl mladé M. kontaktovat, a tak mi nezbylo uvést vše na pravou míru. Ačkoli kdo ví? Jisté je, že jsem stále žijící paní M. mohl dokončit rekonstrukci chrupu a toto tajemství jsem jí nikdy, jako jediné, neprozradil.

Daniel Čechura

Daniel Čechura je zubní lékař ve výslužbě a autor povídek ze života, které vydává v květnu 2017 ve sbírce Čeho se bojí zubař. Narodil se v Praze, vyrůstal na Žizkově. V Kutnohorsku, jeho oblíbeném kraji, tvořili nejlepší čeští spisovatelé, mj. Jaroslav Vrchlický, Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský a nyní také sám Daniel Čechura. V roce 2009 vydal knížku pro děti Pohádkov, v současnosti připravuje k vydání její volné pokračování s názvem Školákov. Na podzim 2016 založil se synem rodinnou společnost Pohádkov s.r.o. a Galerii Pohádkov. Více informací naleznete na stránkách www.pohadkov.com.

Související knihy

Čechura, Daniel

Pohádkov s.r.o., 2017

Čechura, Daniel

Agentura KRIGL, 2009