Čtení ke kávě: Tajemství lásky (Dana Šianská)

Tajemství lásky

22.1.2019 Dana Šianská Bez komentáře

Láska je slovo, které nás lidi velmi přitahuje. Jeho význam má mnoho podob, které se odvíjejí od životních zkušeností každého z nás.
Článek Tajemství lásky je jeden z mnoha názorů na toto lákavé i bolestné téma.

Kdysi, na prahu mého mládí, se mě jedna starší dáma zeptala:
„Víš, co je láska?“
Její otázka mě na okamžik zarazila. To přece ví každý! Muž a žena, děti a společný život.
Má odpověď onu dámu rozveselila. Usmála se doširoka a jen pobaveně pokývala hlavou.
Na ten okamžik vzpomínám často. Jak naivní stvoření jsem tehdy byla!
Od této chvíle uplynulo mnoho let. Jsou tu další mladí lidé. A stejně jako kdysi já i oni vnímají partnerskou lásku a větu „Miluji tě!“ jako alfu a omegu dnešního světa. Jsou přesvědčeni, že velké citové trápení i následná veliká radost je to největší, co život může lidem dát. V tomto přesvědčení je podporuje mnoho mediálních oblastí, například rádio.
Ráda ho poslouchám, a tak můžu posoudit, jaké písně linoucí se z něj převažují. Hudba i texty většinou vypovídají o lásce mezi mužem a ženou a naznačující problémy, jež tento náročný vztah přináší.
Vnímám pozorně lidi kolem sebe a díky tomu vidím, že ve vztahu muž a žena je přitom skutečná láska vzácností. Nachází se mezi moudrými lidmi, kteří nemají problémy s tolerancí druhého.
V ostatních případech to je závislost a potřeba mít vedle sebe někoho, kdo je oporou na cestě životem.
Závislost nemá s láskou nic společného. Pokud neumíme žít bez partnera, jen sami se sebou, lásku nepoznáme.
Závislost nás svazuje. Láska rozvazuje naše duševní pouta, dává nám sílu, inspiruje nás tvůrčím potenciálem. Láska má velikou pozitivní sílu, neboť je vrcholným projevem dobra. Neomezuje, nesoudí a nerozkazuje. Vede nás k přirozené harmonii s celkem. Cítíme se svobodní, aniž bychom omezovali druhé.
Láska má různé podoby a její dosud nepoznaná energie je všude kolem nás.
Proč tedy láska mezi mužem a ženou je prioritou společnosti? Opominu-li výchovu další generace, tak mě napadá jen jedna věc: Jaký jiný vztah nabízí lidem tak náročné prostředí? Prostředí, jež obrušuje sobectví a rozšiřuje vědomí. K tomu samozřejmě nedochází u všech, nýbrž jen u těch, kteří mají vůli podrobit své chování kritice. Ti se v průběhu partnerského života mění a na jeho konci jsou jiní než na začátku.
Bohužel u mnohých dochází během společného života ke chvílím, kdy jeden z partnerů musí odejít na věčnost. Následuje doba spojená s bolestí, avšak i poznáním, že člověk dokáže plnohodnotně žít sám. V tu chvíli díky utrpení člověk vnímá mnohem zřetelněji i jinou podobu lásky, například lásku rodičovskou, přátelskou či lásku ke zvířatům.
Aby tohle všechno člověk objevil v plné kráse, musí odhodit všechna konvenční tvrzení spojená se slovem láska. Pak teprve pochopí, že láska je stav duše, kdy cítíme vnitřní svobodu a sepětí s vyšším řádem. Je to třeba chvíle, kdy nás rozechvívá pohled na rozkvetlou louku a rozepjaté nebe nad ní. Je to chvíle, kdy se naše srdce tetelí ze šťastného setkání a sdílení životních problémů. Je to také chvíle, kdy dokážeme vděčně posoudit a ohodnotit laskavost a obětavost druhých.
Láska je zde na Zemi na dosah všem tak jako vzduch. Avšak je tu jedna v současné civilizaci dost těžce splnitelná podmínka. Abychom ji spatřili a těšili se z ní, musíme pochopit základní pravdu! Lásku člověk nevnímá dnes tolik ceněným rozumem, nýbrž otevřeným srdcem!
Znamená to, že musíme zahodit rozum? V žádném případě! Rozum je pro nás důležitý stejně jako srdce. Co tedy s tím?
Je určitě mnoho různých názorů na tento problém. Já se řídím tím, co mi život v této záležitosti odhalil. Je to lehké i těžké zároveň.
Chcete-li poznat lásku v ryzí podobě, nalaďte se na její frekvenci tím, že odstraníte ze své hlavy zlobu. Pokud Vás bude něco či někdo trápit, snažte se pochopit příčinu jeho chování. Nevnímejte svět ze špatné stránky, tu má každý. Všímejte si všeho, co je na životě a lidech dobrého. Nalaďte svůj mozek na dobro. Nebude to hned, ale časem se budete divit. Dojde k rovnováze mezi srdcem a mozkem a v tu chvíli se dostaví láska v jedné či mnoha svých podobách. Věřte mi… tahle cesta stojí za námahu.

Náhledový obrázek: grafika z dílny Zdeny Zingopi

Dana Šianská

Autorka začala vydávat knihy až po šedesátce. Patří mezi ty, kteří ve starším věku nerezignují, ale naopak využívají volného času k realizaci svého talentu a snů. V nakladatelství Krigl vyšly dvě její knihy: Zakázané prázdniny (2013) – recenze – a Tonička a pirát Jedno Oko (2014) – recenze. V roce 2014 roku byla tak laskavá a poskytla nám rozhovor. Její krédo je: „Dokud dýcháme, je naší povinností na sobě pracovat a vyvíjet se!“ V roce 2016 vyšla kniha Dobrodružství začíná pod hvězdami (recenze) v nakladatelství Fragment. A její nejnovější kniha Kletba prince Fabrise (naše recenze) vyšla v listopadu 2018 v nakladatelství Albatros.