Čtení ke kávě: Vtip (Hana Militká)

Vtip

8.1.2019 Hana Militká Bez komentáře

Ne každý vtip je legrační, ne každá láska je pravá. Občas těžko poznáme, koho máme před sebou, komu věřit a před kým se mít na pozoru. Někdy si myslíme, že každý musí pochopit, jak dobré jsou naše úmysly. Ale jsou vždycky dobré? Nemohou někdy i ublížit?

Jmenuje se Eva. Je krásná. Mám radost, že je mojí kamarádkou. Mohla si vybrat hezčí holku. Divím se jí, že dala přednost mně.
Možná se spletla. Pak už jí bylo trapné mi vysvětlovat, že se mnou kamarádit nechce. Nebo mě má ráda. Prostě jen tak bezelstně. Moc tomu nemůžu uvěřit. Přesto je to krásná představa.
„Chodím s jedním bezvadným klukem. Mám asi v životě štěstí. Je mi sedmnáct. Co víc si přát?
No, věděla bych co,“ říkám si v koupelně, když si prohlížím postavu. „Mohla bych mít vypracovanější svaly na nohou. A taky menší břicho. Ne že by bylo velké, ale trošku se rýsuje přesně v místech, kde by měla být prohlubeň,“ vzdychnu.
„A co vlasy? Hrůza! Jsou takové divně husté! Dneska je v módě mít pár chlupů, pokud možno okousaných. Mám ještě navíc vlny. Hrůza! Vůbec se to nenosí.“
Po zkoumání těla a vlasů přejdu k obličeji.
„Nos je docela dobrý. Není křivý ani velký, takový akorát. Tváře jsou trošku naducané, ale jen málo. Snad to nevadí. Rty mám vyloženě smyslné. Když je našpulím, málokterý kluk odolá, už jsem to trošku zkoušela. Docela to funguje,“ směju se na sebe do zrcadla svými neodolatelnými rty.
„A co oči? To je kapitola sama pro sebe. Oči mám posazené daleko od sebe. Jsou živé, jako kdyby uměly mluvit. Když se na kluka zadívám, začne koktat. Vlastně kromě Pavla. Ten jediný odolal, neuhnul očima, díval se tak dlouho, dokud jsem nezačala mluvit. Proto s ním chodím. Je úžasný. Opravdový muž,“ říkám si blaženě.
Možná ani ta postava není tak marná. Ale jakmile si vzpomenu na Evu, zblednu závistí. Figuru má jako proutek. Vlasy fantastické, jako roští. Když zatřepe hlavou, má tu nejnovější fazónu. Nevím, jak to dělá.
„Stejně jsem ráda, že se mnou kamarádí,“ říkám si a letím do školy.
Chodíme na střední. Občas je nuda, ale s Pavlem si vždycky spravím náladu. Chodí na stavební průmyslovku. Už je v posledním ročníku na střední. Půjde na vysokou. Bude vzdělaný. Určitě začne hodně vydělávat. Má spoustu plánů. Doufám, že nám vztah vydrží. Budeme se spolu mít dobře.
Je pátek. Jdeme na koncert. Na Krajča. Je k sežrání. Možná si pak i zatančíme. Eva jde taky. Ještě prý na Krajčovi nebyla. Divím se, jak může takhle žít. Ona nechodí ani na techno. Nechápu.
„Čau, Evi, jsem ráda, že konečně někam vyrážíš. Tohle je Pavel, říkala jsem, že půjde taky.“
„Ahoj Pavle,“ podala mu ruku. „Jak se Vám tady líbí?“
„Snad si nebudete vykat? Všichni jsme mladí, ne?“
„Ahoj, tykání chce pusu,“ směje se Pavel.
„Museli bychom si nejdřív připít,“ prohodí Eva.
„Co piješ? Něco donesu,“ nabízí se hoch nějak moc ochotně.
„Kolu.“
„Vážně?“
„Dám si taky kolu,“ hlásím se.
„Fajn, hned jsem tady. Držte mi místo.“
Za chvíli nese tři velké sklenice.
Ťukáme si a připíjíme.
Pořádně si loknu. Vyprsknu.
„Je v tom rum!“ vykřiknu.
„Cos čekala? Že tady budeme popíjet mléko?“ směje se. Najednou popadne Evu a políbí ji. Nějak dlouze. Nebo se mi to aspoň tak zdá.
Začínám být trošku nervózní. Pak mě štípl do zadku, až jsem vyjekla. Ne že by mě to bolelo. Bylo to příjemné. Jen jsem chtěla ukázat Evě, že Pavel je můj.
Kolem nás je tlačenice. Pavel stojí mezi námi. Drží mě za ruku. Je mi moc hezky.
Koncert se povedl.
Doprovodili jsme Evu domů. Měla dobrou náladu.
„Proč nechodíš častěji na koncerty? Vidíš, že se ti tady líbilo,“ říkám jí povzbudivě. „Musíš prožít mládí naplno, jednou uteče a už se nikdy nevrátí,“ promlouvám jí zasvěceně do duše.
„Máš pravdu! Nevím, proč pořád sedím doma.“
„Taková fešanda patří mezi lidi, ne do tmavého kouta domu,“ směje se na ni Pavel.
Je mu taky hezky.
Jde mě doprovodit. Ve stínu vedlejšího domu se vášnivě líbáme. Sahá i tam, kam by neměl. Nakonec musím utéct. Nemáme kam jít, abychom se mohli mazlit.
Smutně otvírám dveře bytu.
„Byl to hezký večer,“ říkám si, když se odličuju v koupelně. „Mám príma kamarádku. A můj kluk je skvělý. Za nikoho bych ho nevyměnila.“
Usínám s úsměvem na rtech.
Za pár dní mám rande.
Pavel je nesvůj. Možná na něj něco leze. Pozve mě do cukrárny. Koupí kávu a větrníky.
Mlčíme.
S posledním soustem mi říká: „Promiň, musím ti něco důležitého říct.“
„Není ti dobře?“
„Moc ne.“
„Něco na tebe leze?“
„Jo, dalo by se to tak říct,“ lehce se usměje.
„O co jde?“ ptám se celá nesvá.
„Vyspal jsem se s Evou.“
„Cože?“ zakuckala jsem se. Cítím, jak rudnu. Dusím se. Teprve po chvíli se uklidňuju.
„Chceš říct…“
„Jo.“
„To je snad vtip!“ rozčílím se. Křičím na celou cukrárnu.
Chytí mě za ruku. Táhne mě ven.
„Neblázni, uklidni se. O nic nejde. Ty jsi lepší!“
„To se mi snad zdá! Děláš si srandu?“
„Ne, to bych si nedovolil. Právě proto, že si tě vážím, ti říkám pravdu. Jinak bych si to nechal pro sebe.“
„Možná by to bylo lepší,“ mumlám potichu, aby mi nerozuměl. Nemůžu si to odpustit.
Chce mě obejmout.
Vytrhnu se.
„Nesahej na mne! Jsi prase! Už tě nikdy nechci vidět!“
Utíkám domů.
Zamykám se ve svém pokoji.
Brečím dlouho do noci.
„Jak jenom půjdu zítra do školy?“ napadá mě před usnutím.
Druhý den váhám, zda mám vůbec vstávat. Nakonec běžím na poslední chvíli.
Profesor se někde zdržel. Stíhám hodinu.
„Jak jsi mi to mohla udělat?“ vybafnu na Evu vztekle.
„Co máš na mysli?“ ptá se udiveně.
„Ty se ještě ptáš? Chrápala jsi s Pavlem. Přiznal se mi.“
„Co blázníš!“
„Ještě řekni, že to není pravda!“ koukám na ni upřeně.
Sklopí oči.
Pak vykoktá: „Promiň, asi to bylo silnější než já. Vlastně to byl jen vtip. Říkali jsme si, že to určitě pochopíš. Pořád jsi chtěla, abych konečně začala žít. Nemůžu přece celé mládí sedět doma. To jsou tvá slova.“
„Jo, tak jsi neseděla, ale svedlas Pavla. Ohromné.“
„Neměl se vracet.“
„Jo, může za to on? Tys u toho nebyla? Možná tě zachvátilo bezvědomí a vůbec nic si nepamatuješ.“
„Náhodou, bylo to moc krásné. Chodíme spolu už půl roku.“
„Vždyť jsi říkala, že ho neznáš!“
„Opakuju ti, byl to jen takový vtip. Říkala jsem mu, jak jsi pyšná na svůj kukuč. Chtěl tě otestovat.“
„To jsi kamarádka?“ pláču zlomeně.
„Promiň. Nechtěli jsme ti ublížit. Najdeš si lepšího.“
„Není nikdo lepší,“ říkám těžce. Pomalu odcházím.
Přichází profesor. Skoro jsem do něj vrazila.
„Hodina začíná,“ říká mi, „sedněte si.“
Nedbám. Utíkám pryč.
Jdu pomalu přes most.
Najednou slyším její slova: „Byl to jen vtip!“
Sundám si svetr, vyndám z tašky sešit se svým jménem. Hodím obojí do řeky.
Chvilku se za nimi dívám.
Pak běžím domů.
Zamykám se.
Odpoledne někdo zvoní.
Mamka jde otevřít.
„Je vaše dcera doma?“ ptá se nějaký muž.
„Ano, je ve svém pokoji,“ říká a jde ke mně.
Potichu odemknu.
Jdu k policistovi.
„Jsou to vaše předměty?“ ptá se přísně.
„Ano,“ přikyvuju.
„Všichni prohledávají řeku. Myslí si, že jste se utopila,“ říká přísně.
„Promiňte, to jsem nechtěla.“
„Proč jste to udělala?“
„Byl to jen takový vtip,“ přiznávám kajícně.
Všichni na mne zírají.
„Jaký vtip?“ ptá se po chvíli mamka.
Mlčím.
Už není co vysvětlovat.
Dlouho mi trvalo, než jsem znovu začala zkoušet, jestli moje kukadla pořád mají svou kouzelnou moc.
Mají.
Vtipy už radši nedělám.
Hlavně si nejdřív zjistím, jestli můj nápadník je opravdu volný. Chci mít svého přítele jen pro sebe.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.