Na své každodenní procházce jsem si všiml, že už je všude spousta spadaného listí. Chtěl bych zase něco napsat, ale nic mne nenapadá. Listí, už někdo napsal něco zábavného o listí? Je jasné, že bez něj by to nešlo. Vytváří kyslík. Dá se kouřit i pít z něj odvary. Na podzim zbarvuje listnaté lesy, což je velmi estetické. Jak to bude tento rok není jasné. Podzim už je přežitek. Pro svou důležitost si list daly na vlajku i některé státy. I my máme list lípy jako jeden z národních symbolů. Bez listí by byli v čudu býložravci. Vavřínem se korunovali římští císaři.
Sám Bůh použil fíkový list jako první oděv. Cudně jím zakryl Adamovo mužství. Tento, tehdy první módní doplněk, Eva neměla a byla tím samozřejmě dotčena. Jednak se cítila poněkud naze a jednak nevěděla, co se pod Adamovým listem skrývá. Děvče zvídavé počkalo až Adam usne a list nadzvedlo. Had, který slézal ze stromu poznání, ji chtěl varovat a upustil jablko, co nesl v tlamě. Eva se do něj zakousla a hned jí svitlo, že to, co je pod listem, asi na roztloukání ořechů nebude. Tak začalo množení. Bůh se už na to nemohl koukat a oba z ráje vykázal. Za vším tedy netřeba hledat ženu, ale listí.

Do nedávna mi listí nijak nevadilo. Na zahradě chaty mi ho na podzim vždy shrabal soused. Nastal však čas pravidelné výměny kol u automobilu. Letní za zimní. Ty mají hrubší a hlubší vzorek. To bývá pro šoféry výhodné. Ne však vždy. Byl jsem objednán 30. 10. na výměnu kol do autoservisu. Zde mi sice při prvé výměně nabídli, že si za mírný poplatek – 1000 Kč za rok – mohu kola nechat u nich v úschově. Já si je mohu dát domů do sklepa. A když to budu dělat dalších 300 let, ušetřím na úplně nový automobil. Už jsem se navykl, že je každého půl roku vyndám a dokoulím do auta. Dám je tam vždy den dopředu. Tak jsem učinil i vloni. Od domovních dveří je to k autu přes ulici asi 15 metrů. První kolo jsem kutálel skrze hromadu napadaného listí, které zcela pokrývalo chodník a jeden, jak by řekla moje dcera, zcela brutální pozůstatek psího trávení. Nešlo zcela jistě o nějakého ratlíka či čivavu, ale určitě o sousedovu brazilskou dogu. Když jsem kolo zvedal, abych ho dal do kufru, všiml jsem si, že jeho černá barva se změnila na žlutou. Stejně tak moje kalhoty, o které se kolo otřelo. Pracovní rukavice jsem okamžitě zahodil. Hluboký vzorek pneumatiky se stal hladkým. Zkoušel jsem vše vyšťourat ulomenými větvičkami. Vodu jsem neměl. Naštěstí byla opodál velká louže, kde jsem mohl kolo zběžně vymáchat. Stejně to úplně nepomohlo a musel jsem odjet na myčku. Zde jsem obsluze sdělil, že tu musím jenom umýt jedno zasraný kolo. Obsluhující personál uznal, že mé prohlášení je velmi trefné.
Zcela neuvěřitelnou příhodu mi vyprávěl kamarád. Jel s rodinou autem na houby. Rostly a děti měly radost z požehnaného úlovku. Uprostřed lesa přepadla kámoše náhlá potřeba. Neměl u sebe nic na utření a k očistě použil nějaký lopuchový list. Myslel, že je tím vše uzavřeno. Netušil, že na inkriminovaném listě odpočívá nějaký brouk, kterého přenesl na úplně jiné místo. Brouček zpočátku netušil, kde se ocitl. Až když jeho nositel usedl za volant a vyjel, zatoužil po svobodě a uvědomil si, že kusadla nemá jen na okrasu, a zaútočil. Kamarád se lekl, sjel do škarpy a vyskočil z auta. Zbytek rodiny s úžasem sledoval, jak ze sebe trhá oděv a marně se snaží něčeho zbavit. Pomstychtivý brouk se odmítal pustit. Po několika marných pokusech kamarádovi nezbylo než požádat manželku o pomoc. Ta zpočátku odmítala s tvrzením, že ona a slunce na toto místo zásadně nechodí. Nakonec vyjmula pinzetu z manikúry a brouka z řiti.
Vždy a za všech okolností se vyplatí mít u sebe alespoň kousek papíru, byť by šlo i o bankovku té nejvyšší nominální hodnoty.

Daniel Čechura

Daniel Čechura (* 1953) je zubní lékař ve výslužbě a autor povídek ze života, které vydává v květnu 2017 ve sbírce Čeho se bojí zubař. Narodil se v Praze, vyrůstal na Žizkově. V Kutnohorsku, jeho oblíbeném kraji, tvořili nejlepší čeští spisovatelé, mj. Jaroslav Vrchlický, Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský a nyní také sám Daniel Čechura. V roce 2009 vydal knížku pro děti Pohádkov, v současnosti připravuje k vydání její volné pokračování s názvem Školákov. Na podzim 2016 založil se synem rodinnou společnost Pohádkov s.r.o. a Galerii Pohádkov. Více informací naleznete na stránkách www.pohadkov.com.

Související knihy

Čechura, Daniel

Pohádkov s.r.o., 2017

Čechura, Daniel

Agentura KRIGL, 2009