Spisovatel Chris Carter, autor detektivního románu Galerie mrtvých, je brazilský rodák původem z Itálie žijící v současné době v Londýně. Carter vystudoval psychologii a chování zločinců na Michiganské univerzitě. Jako člen týmu soudní psychologie michiganského státního zastupitelství vyslýchal a studoval množství zločinců včetně sériových a masových vrahů odsouzených k doživotním trestům. Právě z těchto zkušeností čerpá inspiraci pro své romány. Jeho první vydanou knihou byl Dvojitý kříž, jenž sklidil okamžitý čtenářský úspěch. Šlo zároveň o první díl série Robert Hunter. Titul Galerie mrtvých, který vydalo roku 2018 nakladatelství BB/art, je devátou knihou této knižní řady.

Dvojice detektivů Hunter a Garcia se ocitá na místě té nejstrašnější vraždy, kterou tito otrlí vyšetřovatelé za celou svou kariéru spatřili (jako ostatně v každém nejnovějším románu Chrise Cartera).  Sériový vrah, se kterým mají tu čest, je psychopat, jemuž nejde primárně o zabíjení, ale o umění. Tento zabiják totiž považuje vraždy, které páchá, za něco, co bychom mohli nazvat konceptuálním uměním. Již brzy po započetí vyšetřování se ukáže, že detektivové útvaru ultranásilných zločinů budou muset spojit své síly s agenty FBI. Člověk, kterého hledají, totiž není pouze až moc náruživým fanouškem výtvarného umění, ale je navíc i inteligentní.

Chris Carter je dle mého názoru jedním z nejlepších autorů současného detektivního žánru. Atmosféra jeho příběhů sice nedosahuje kvalit severských detektivek, jejichž autoři čerpají z drsného prostředí severu a melancholické nátury tamních obyvatel, to ale Carter vyvažuje hlavně nečekanými dějovými zvraty. Další kvalitou Carterových románů je komplexní osobnost jeho vrahů. Jeho hlavní záporné postavy mají vlastní minulost, která je nějakým způsobem poznamenala a tak poslala na dráhu sériového vražedníka. Rovněž popisy postupů detektivní práce na sobě nechávají znát, že je Carter čerpal ze své praxe a nikoli pouze z představ.

Novinkou, kterou jsem přijala s nadšením, je to, že autor konečně nechal detektiva Huntera prohrát. Sice pouze na omezený čas, ale i to zvrátilo dosud panující Hunterovu neomylnost. Spolupráce útvaru pro ultranásilné zločiny s FBI, podmíněná právě Hunterovou váhavostí v případu, vyvedla příběh ze zavedené osnovy, ustálené v předcházejících knihách. Upřímně jsem se bála, že mě Carterovy příběhy přestanou bavit, protože si jsou v jistém ohledu velmi podobné.

Carter pokračuje ve stupňování morbidnosti vražd, což nepovažuji za vhodný způsob k udržení čtenářů u knihy. Uvítala bych, kdyby namísto vymýšlení stále morbidnějších a šílenějších vražd přidal do příběhu něco, co by jej pozdvihlo na vyšší úroveň i bez neustálé snahy šokovat čtenáře. Na druhou stranu – jsem poměrně zvědavá, kam až je Carter schopen brutalitu svých příběhů dohnat.

Fanouškům kvalitních detektivních příběhů mohu titul Galerie mrtvých rozhodně jen doporučit. Skvěle zpracovaná psychologie vraha v kombinaci s častými dějovými zvraty je něčím, co udrží čtenářovu pozornost.

Související knihy

Carter, Chris

BB/art, 2018