V září 2018 vydalo nakladatelství Grada v rámci své značky Cosmopolis knihu Zdeňka Svěráka Strážce nádrže. Ilustrace do publikace připravila Zdeňka Houšková st.

Představovat české veřejnosti osobnost Zdeňka Svěráka by bylo jistě příslovečným nošením dříví do lesa. Jen málo z ikon naší kulturní scény je tak neuvěřitelně aktivních v tolika směrech – od herectví divadelního i filmového, přes režii a psaní scénářů, až po rozsáhlou charitativní činnost. V souvislosti s naším dnešním zastavením je ale pro nás důležitá hlavně Svěrákova publikační práce. Musím s jistou dávkou studu přiznat, že jsem vůbec neměl tušení, jak produktivní i v této oblasti pan Svěrák je. Na svém kontě má vpravdě desítky titulů, z nichž samozřejmě velkou část reprezentují příběhy v souvislosti s osobností Járy Cimrmana (na nichž ve většině spolupracoval s Ladislavem Smoljakem, zatímco třeba u dětské literatury se jeho jméno objevuje často ve spojení s Jaroslavem Uhlířem). Já osobně zaznamenal velmi krátce jeho Povídky vydané v roce 2008, ale jinak jsem až dosud věnoval pozornost spíše filmovým aktivitám spojeným s jeho jménem. O to víc si cením příležitosti vzít do ruky autorovu poslední novinku a podělit se o ni s vámi.

Strážce nádrže je soubor třiadvaceti dopisů „Jiřího Smrčky, strážce nádrže“ adresovaných generálnímu řediteli instituce Povodí. Jiří Smrček je sedmdesátník, důchodce, jenž si silně zakládá na své vitalitě a smyslu pro odpovědnost. Jako bývalý učitel se vyjadřuje velice kultivovaně, přesto, anebo právě proto mají jeho hlášení daleko předaleko do standardního úředního vzkazu. Naopak, zprávy panu řediteli a jeho drahé paní jsou blízké důvěrným dopisům někomu z rodiny. Čtenáři se postupně se pročítají strážcovým životním příběhem, kousek po kousku mapují nejen osudy jedince, ale zprostředkovaně i celé společnosti. Kniha nepostrádá prvky napětí, humoru ani překvapení, přesně jak to má být. Plyne poklidným tempem, bez aspirace na šokující odhalení – což ji činí tak jemnou až dojemnou a dělá z ní to, pro co je Zdeněk Svěrák po právu jednou z nejpopulárnějších osobností naší současnosti.

Devadesát stran textu postaveného naprosto uvěřitelně a tak, že člověk úplně vidí vlastního dědečka lehce přeskakujícího ve vyprávění od tématu k tématu, snadno zhltnete za jedno odpoledne. Touto větou odhaluji i jedinou slabinu Strážce nádrže: příběh vám proběhne před očima rychlostí Svěrákova filmu, se stejným napětím i pobavením, a vy jen marně voláte po pokračování. Opravdu marně? Co myslíte, pane Svěráku, nepřihodil byste nám, svým čtenářům, nějaké pokračování ze života „Jiřího Smrčky, čestného porybného úseku 01 až 03“?

Přehlédnout nemůžeme ani třináct celostránkových kreseb z dílny Zdeňky Houškové. Obrázky mají svou duši a zajímavým způsobem dokreslují celý příběh. V některých případech jde o ztvárnění přírodní scenérie s dokonale vyvedenými detaily, v jiných spíše o skici – nejčastěji v případě ztvárnění osob.

Myslím, že za zmínku může stát i několik asociací, které mne během četby provázely. Jednou z těch prvních byla píseň Jaromíra Nohavici „Pane prezidente“, ačkoli kniha se s písní rozchází v celkové náladě. Dalšími bylo hned několik románů jiných českých autorů, které stojí na podobném, mimoděk vyprávěném procesu utváření našich novodobých dějin – schválně ale neuvedu jejich názvy ani autory, protože nechci vzbudit dojem, že by z nich Strážce nádrže jakkoli čerpal. Správné označení by bylo, že s nimi sdílí společnou myšlenku. A jako poslední si naopak dovolím zmínit autorovy Vratné lahve. Opět bychom jen těžko hledali přímou souvislost, ale přesto se ve mně tato filmová klasika rozezněla, jen co jsem přečetl několik prvních stránek Strážce nádrže. Je-li za tím styl, formulace nebo jiné kouzlo, ponechám na posouzení každého čtenáře.

Přemýšlíte-li, čím potěšit v nadcházející vánoční čas své blízké, Strážce nádrže poslouží jako vhodný dárek, ať už je obdarovanému dvanáct nebo sedmdesát. Ale pozor, před darováním neotvírat! Protože jakmile tuto útlou knihu rozčtete, pravděpodobně už vaši knihovničku neopustí. A to by vůči potenciálnímu obdarovanému nebylo fér, nebo ano?

Související knihy

Svěrák, Zdeněk

Cosmopolis, 2018