„Zahrál bych píseň komunistickou, tak to říkal její autor.“

Písní Johna Lennona Imagine all the People otevírá 20. listopadu 2018 v kavárně knihkupectví Academia na Václavském náměstí Ladislav Heryán diskusi nad knihou U Božího mlýna, jejímiž autory jsou on sám a Josef Beránek.

Nejprve předstupuje před publikum ředitel nakladatelství Vyšehrad Pravomil Novák. Přestože předpokládá, že všichni přítomní Ladislava Heryána i Josefa Beránka znají, stručně předestře jejich curricula vitae. Připomene Heryánovu cestu, která jej přivedla k salesiánské kongregaci, jeho studia (stavební fakulta VUT v Brně, tajné studium teologie v Československu, které po emigraci ukončil v Římě, postgraduální studium na Papežském biblickém institutu), návrat do vlasti, přednášky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, v Jaboku, v Institutu ekumenických studií a na Evangelické teologické fakultě UK i jeho publikační činnost (vedle prezentované knihy je autorem knih dalších, mj. Stopařem na této zemi).

zleva: Pravomil Novák, Josef Beránek, Ladislav Heryán

Josefa Beránka představuje Pravomil Novák coby publicistu a manažera, který absolvoval studia na Univerzitě Karlově a v Robert Schuman Institutu v Bruselu a jako redaktora a posléze publikačního ředitele sekce populárně odborných časopisů v nakladatelství Portál. A také coby autora několika scénářů televizních dokumentů a knižních rozhovorů vedených s Petrem Kolářem, Václavem Malým, Janem Sokolem a dalšími.

Takovéto uvedení do podvečerního setkání nebývá časté. Ještě vzácněji se auditorium naděje toho, že úvodní otázku klade autor, nikoli moderátor. Ladislav Heryán však zavedený model prolamuje dotazem směrovaným na Josefa Beránka:

„Kdybych měl udělat rozhovor s někým, kdo tu sedí, nevěděl bych, jak to pojmout. Každý člověk je Boží mysterium. Jak se k tomu přistupuje?“

„Psaní rozhovorů je půvabné,“ podílí se o své pocity dotázaný, „zvlášť když si můžete vybrat, s kým je budete vést. Je krásné nahlédnout do dobrodružství druhého člověka. Při první schůzce se hovor točí kolem mládí, v něm nalézáte klíčové momenty pro další tázání. Vlastně každé setkání otevírá setkání nové. Také je třeba umět naslouchat, třeba i chvíli mlčet, nezahrnovat toho druhého dalšími a dalšími otázkami, on se rozpovídá sám.“

Poté Josef Beránek pozornost obrátí k poslední knize, k rozhovoru s Ladislavem Heryánem.

„Tahle kniha vznikala dost rychle, Láďa byl ochoten mluvit. Rozhovor lépe vybalancoval, pro co žije. Nádherně to ukazuje jeho odpověď na poslední otázku v knize položenou.“

Ladislav Heryán bere do rukou výtisk a přítomným ji přečte.

Role tázajícího se opět ujímá ředitel Vyšehradu. Portrét Ladislava Heryána, který zde vytvořil, by se mnohým mohl zdát být ucelený: kněz, teolog, biblista s univerzitní kariérou. Nicméně obraz je neúplný.

„Ty máš ale další aktivity. Účastníš se rockových festivalů, působíš mezi lidmi na okraji společnosti, mezi bezdomovci, v undergroundu, pracuješ s ohroženou mládeží. Máš hrozně nabitý program. Jak se rozhoduješ, co dělat a co už raději ne?“

Heryánova odpověď je prostá a zároveň velmi obsažná:

„Myslím si, že nežiju život, že život žije mě. Na to, co přichází, jen reaguju. Řeknu ne, když nemohu, protože jsem už něco slíbil, nebo když vím, že na to nemám. Jestliže ale můžu, tak řeknu ano. Člověk má vymezený čas, něco se do něj vejde, něco ne.“

zleva: Pravomil Novák, Josef Beránek, Ladislav Heryán

Debata se stáčí k aktivitě, která se do vymezeného času Ladislava Heryána vždy vejde, k práci s nízkoprahovou mládeží. Věnovat se dětem, dospívajícím, kteří se ocitli z jakéhokoli důvodu „na ulici“, stálo u zrodu salesiánského řádu. Jeho zakladatel Don Bosco věnoval svůj život službě bezprizorním, „zatracovaným“ a mnohdy na hraně kriminality se pohybujícím chlapcům. Jim pomáhat je stěžejním posláním salesiánů. V době komunismu salesiáni – stejně jako i ostatní řeholní řády – veřejně působit nesměly. Proto se tajně věnovali mládeži věřící. Pracovat  s ohroženou mládeží „po revoluci nikdo neuměl,“ přiznává Ladislav Heryán.

„Hledali jsme, učili jsme se. Očekávalo se od nás, že do práce vneseme pedagogický přesah, něco duchovního.“

Co je myšleno vnášením duchovních hodnot? Jeden příklad za všechny:

„Třeba sexuální výchova. Děti spolu spí od čtrnácti let. Nikdo jim neřekl, že je to špatně. Jen to, jak udělat, aby holka nemusela na potrat. Ale co je to láska, co je to vztah? To se nedoví.“

A právě to jsou témata, která salesiáni do své práce vnášejí.

„A cos tam dělal ty?“ míří k jádru věci Josef Beránek.

„Já byl pro ně plešatým strejdou,“ směje se Ladislav Heryán. „Pro některé jsem byl přístupný, pro některé ne. Někteří se mi ozývají, až když jsou trochu odrostlí.“

A uvádí příběh jednoho z kluků.

„Dělal hlouposti s holkou, tu při tom přejel vlak. Dodnes si to vyčítá a obrací se na mne.“

Diskusi uzavírají Josef Beránek a Pravomil Novák vyznáním, v čem spatřují unikátnost knihy i výjimečnost osobnosti Ladislava Heryána.

„Překvapil mě jistou mírou otevřenosti, upřímností,“ odkazuje na rozhovory Josef Beránek. „Pak rovinou života v protikladu k prostředí, v němž se pohybuje. Uměním v něm žít a neztratit sám sebe. Je to inspirující, kvetoucí.“

„Patří k duchovním, o něž mají lidé zájem, především pro jeho nesmírnou skromnost.“

Stejně jako podvečer začal, tak i končí. Ladislav Heryán bere do rukou kytaru a zpívá „jednu píseň undergroundovou“ (Mochomůrky bílé) a jednu z repertoáru jeho oblíbené skupiny U2 (One).

Související knihy

Beránek, Josef – Heryán, Ladislav

Vyšehrad, 2019