Knihu Budu vůbec někdy dost dobrá? s podtitulem Rádce pro dcery narcistických matek od psychoterapeutky Karyl McBride vydalo v roce 2018 nakladatelství Portál.

 

Prázdné zrcadlo − Moje matka a já

Dospělá žena se může honit za vlastní hodnotou a může ji najít. Může dosáhnout nějaké důležitosti. Ale v nejistém čase mezi dětstvím a ženstvím potřebuje dívka s rozpoznáním své hodnoty pomoci – a nikdo se k tomu nehodí lépe než její matka.

Jan Waldron, Giving Away Simone (Když jsem vdávala Simonu)

Jestliže jste vyrůstala v rodině, které dominoval mateřský narcismus,
v dospělosti se každý den ze všech sil snažíte být „hodná holka“ a dělat věci správně. Jste přesvědčena, že když se usilovně snažíte potěšit druhé lidi, vysloužíte si tím lásku a úctu, po kterých toužíte. A přesto stále slyšíte známé vnitřní hlasy, které k vám vysílají negativní signály a oslabují vaši sebeúctu a sebevědomí. Jestliže jste dcera narcistické matky, pravděpodobně jste během svého života opakovaně slyšela následující vzkazy, které jste přijala za své:

Nejsem dost dobrá.
Cení si mě za to, co dělám, ne za to, jaká jsem.
Nikdo mě nemůže milovat.

Protože jste takovéto sebenegující vzkazy – vzkazy, které jsou důsledkem nedostatečné péče o emoce v době, kdy jste byla malá – slýchala rok za rokem:

• cítíte v nitru prázdnotu a všeobecný nedostatek spokojenosti,
• toužíte být s lidmi, kteří jsou upřímní a autentičtí,
• zápasíte s milostnými vztahy,
• bojíte se, že budete jako vaše matka,
• máte strach, jestli jste dobrý rodič,
• jen obtížně důvěřujete lidem,
• máte pocit, že nemáte žádný vzor pro to, jak být zdravou, vyrovnanou ženou,
• cítíte, že váš emoční vývoj zakrněl,
• máte problém s tím být osobou oddělenou od matky,
• je pro vás obtížné zakoušet vlastní pocity a věřit jim,
• necítíte se v přítomnosti matky dobře,
• je pro vás těžké vytvořit si vlastní autentický život.

I když zakoušíte jen některé z těchto pocitů, znamená to, že si v sobě nosíte mnoho úzkosti a neklidu. Jak budete více pronikat do dynamiky vztahu matka-dcera spojované s mateřským narcismem, budete jasněji vidět, proč se cítíte tak, jak se cítíte. Při zkoumání mateřského narcismu jsem identifikovala deset běžných vztahových problémů mezi matkou a dcerou, které se objevují, když je matka narcistická. Týkat se vás mohou všechny nebo jen některé z těchto problémů. Závisí to na tom, do které části narcistického spektra vaše matka náleží – může jít o několik příznaků až po plně rozvinutou narcistickou poruchu osobnosti.

Podívejme se nyní na těchto deset mechanismů fungování vztahu mezi matkou a dcerou, které se pojí s mateřským narcismem a které označuji jako „deset žihadel“. Abychom lépe pochopily, jak se tyto mechanismy projevují v reálném životě, ilustruji je příklady ze své klinické praxe i z populární kultury.

(…)

Kapitola čtvrtá

Rodina s narcistickou matkou funguje podle nevyřčených pravidel. Děti se podle těchto pravidel naučí žít, ale tato pravidla je budou vždycky mást a zraňovat, protože blokují emoční přístup dětí k jeich rodičům. Jsou to většinou neviditelná pravidla – nikdo je nikdy neslyšel, neviděl, neprosazoval. Tragické je, že tato pravidla zase naopak umožňují rodičům nemít vůči dětem žádné zábrany, umožňují jim děti využívat a zneužívat, jak se jim to hodí.
Zní to strašně, že?

(…)

Kde je táta?

„Táto, proč jsi mě nezachránil? Kdes byl, když jsem tě potřebovala? Proč jsi vždycky držel s mámou? Co já?“

To jsou slova, která vytryskla u Marcy, když jsme spolu prováděly terapeutické cvičení zvané „prázdná židle“. Představovala si, že na té židli sedí její otec, mluvila s ním o rodině a o tom, jak ji zraňovalo, že je tak sama a nemilovaná. Otázky, které otci dávala, dcery narcistických matek obvykle kladou svým otcům: Kde jsi byl?

„Když matka otci něco přikázala, aby to udělal, vždycky kolem ní doslova poskakoval,“ řekla mi čtyřicetiletá Erika, když popisovala, jakou roli hrál v jejím dětství otec. „Máma byla šéfka a táta celý život zaměřil na ni. Doslova uctíval půdu, po které chodila. Třeba jsme se dívali na televizi a byla tam reklama na zmrzlinu. Máma řekla: ‚Hm, to vypadá dobře,‘ a táta vyrazil do garáže a hned jí pro tu zmrzlinu zajel. Tancuje, jak ona píská. A ona ho tím ovládá. Pečlivě si vybírá dobu, kdy chce, aby něco udělal, a často je to zrovna ve chvíli, kdy by táta nejradši vůbec nikam nejezdil anebo když se dívá na fotbal. A když jí to vytknu, řekne mi: ‚A copak táta vypadá, že by mu to vadilo?‘“

Daniellin otec vždycky vyčítal své dceři každou hádku, která proběhla mezi ní a její matkou (a že jich bylo hodně). „Když jsme se hádaly třeba o uklízení mého pokoje, byla hrozně rozrušená a na konci se rozbrečela, a přišel táta a říkal mi: ‚Podívej se, cos udělala. Podívej se, jak se kvůli tobě máma cítí!‘ Vždycky bylo důležité co ona, a ne co já.“

Clair (41) vypráví, že její matka měla v hrsti celou rodinu, včetně otce. Když s ní matka nemluvila, nemluvil s ní ani otec. „Máma byla alkoholička. Když jsme se vraceli ze školy, často zpitá do němoty spala na gauči. Já jsem se neodvažovala ani ceknout. Pak můj starší bratr konečně sebral odvahu a řekl tátovi, že máma je pořád namol. Našel slovo ‚namol‘ ve slovníku a chtěl to říct jinak, aby to znělo trochu líp, takže použil slovo ‚opilá‘. Táta mu dal facku a řekl mu: ‚Takhle o mámě nemluv‘. Vždycky se jí zastával.“

Carmen má otce, pro kterého je role ochránce své ženy výsostně důležitá. „Jistým způsobem jsou vlastně nepodstatné i jeho potřeby. Dřív mě to trápilo, ale teď už chápu, že právě to je drží pohromadě. Potřebují se navzájem, aby mohli hrát svoje dysfunkční role a emočně ve světě přežili. Je mi jedno, že jim to funguje, ale mě to zasáhlo. Co já? Záleží na mně?“ Když Carmen procházela terapií, snažila se o tom, jak ji doma vychovávali, s rodiči promluvit. Jakmile ze sebe ta slova vysoukala, otec hned přiskočil, aby matku bránil. Carmen se cítila dvojnásobně zraněná. Matka k tomu přidala ještě jednu kapku, když řekla: „No není báječný? Je to nejlepší manžel, jakého může žena mít.“ Carmen pak řekla: „Že tam jde o mě − a ne o ni, ani o jejího manžela −, to je ani v nejmenším nenapadlo. Většinou pak pokračují tím, že si vykládají, jak je jejich manželství úžasné a jak jsou spolu šťastní. Docela by se mi jim chtělo připomenout, že mi táta mockrát říkal, že chce utéct s jinou ženou. Jejich život je samé popírání a přetvářka, nic jiného než přetvářka.“

Jednou z nejdůležitějších věcí, které mají rodiče dělat, je vytvořit si mezi sebou zdravý vztah plný lásky. Děti, které vyrůstají v tomto ohledu v nezdravém prostředí, budou s větší pravděpodobností mít v dospělosti problémy se svými milostnými vztahy. Děti se mnohem více učí z toho, co vidí své rodiče dělat, než z toho, co jim rodiče říkají. Ve druhé části této knihy se podíváme na milostné vztahy dcer narcistických matek a probereme si, jaké dopady na ně má nezdravý vztah mezi rodiči. (…)

______________________

Ukázka pokračuje…

---

Nakladatelství Portál bylo založeno v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřilo především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly další oblasti jako sociologie, politologie, zdraví, média, antropologie, ekologie, filozofie, teologie, ekonomie, sémiotika či kulturologie. Velkou skupinu čtenářů Portálu tvoří rodiče. Pro ně jsou určeny praktické příručky o výchově a také knihy her a nápadů rozvíjejících dětskou tvořivost, které úspěšně využívají i učitelé a vychovatelé.

Související knihy

Budu vůbec někdy dost dobrá?
Rádce pro dcery narcistických matek

McBride, Karyl

Portál, 2018