Zkuste spolu se mnou zvolit dílo amerického autora, který patří mezi hlavní opory americké klasické literatury, Johna Steinbecka (1902-1968), který má na kontě takové skvosty jako Na východ od ráje či Toulky s Charleym a je držitelem Pulitzerovy ceny (1940) za román Hrozny hněvu i držitelem Nobelovy ceny za literaturu (1962). V nakladatelství Dokořán nově vyšel román Na plechárně, což je první Steinbeckovo poválečné dílo.

Jeho téma je nyní znovu aktuální – hospodářská krize s tím, co přináší obyčejným lidem. Ale také poznání, že člověk, který nic nemá, může být šťastnější a volnější než ten, který oplývá majetkem. Na plechárně je jméno ulice v přímořském městě Monterey v Kalifornii. Je to zastrčená ulička, na které se nachází vykřičený dům, hokynářství starého Číňana Li Čonga, Západní biologický ústav, prázdné staveniště plné odpadu a hlavně Grandlehárna obývaná skupinou místních povalečů a ochlastů vedená Mackem. Zápletka je jako ze života – Mack chce s kamarády udělat radost Doktorovi, mořskému biologovi ze Západního biologického ústavu a připraví na jeho počest veliký mejdan, který ovšem skončí demolicí drahého zařízení Ústavu. Dobrý úmysl je po zásluze potrestán a je narušena celá stabilita tohoto kousku světa. Podaří se ji obnovit? Najde Mack zase cestu k Doktorovi? Hlavní děj je dovedně opředen drobnými epizodami ze života dalších lidiček žijících Na plechárně.

Nové vydání vychází z překladu Zdenky Wattersonové a hotový skvost do vaší knihovny z něj dělají ilustrace a grafická úprava Pavla Růta (*1967). V současnosti nebývá zvykem romány pro dospělého čtenáře vybavovat ilustracemi, i proto je tento počin pozoruhodný. Nadto je neobyčejný svým grafickým pojetím – obrázky jednak oddělují jednotlivé kapitoly, jednak se vyskytují v textu jako samostatné oboustranné obrazy různých formátů. V první chvíli jsem si myslela, že je v knížce omylem založena záložka, až na druhý pohled mi došlo, že jde o specifický způsob ilustrací. Celá kniha je navíc laděna v modré barvě – text je modrý, úvodní obrázky také a i ve všem ostatním dominuje modrá barva. Možná to má symbolizovat moře, na jehož pobřeží se rozkládá město i se odehrává děj. V každém případě tak je výsledný dojem neobvyklý, ale příjemný.

Steinbeck mi připomněl svým stylem psaní našeho Karla Čapka kříženého s Janem Nerudou. Poetičnost textu, množství popisových pasáží se snoubí s charakteristikou jednotlivých postav a postaviček, které, ač autor drží pevně v rukou, si žijí svým osobitým životem. Rázovité figurky mužů i žen si snadno získají čtenářovy sympatie, ačkoliv ve skutečnosti by možná nad nimi ohrnul nos. Takové kouzlo má literární nahlédnutí pod kůži, do jejich vnitřního života. Navíc nejde o žádnou suchopárnou lamentaci nad těžkým životním údělem, ale v textu najdete úsměvné příhody či příhody vážné, vylíčené tak, že vás rozesmějí.

Z toho plyne, že klasika neznamená jen přežitek a nudu, ale může být i aktuální a přitom přinést pobavení i zamyšlení nad složitostmi života.

Související knihy

Steinbeck, John

Dokořán, 2011