Jak správně vychovávat, abych si jednou mohla říct: „Vychovávala jsem dobře, ale neubila jsem dítě vlastní představou o ideálu“?
Už od věku dvou měsíců dítěte je možné najít články o výchově. Odkdy je možné dítě rozmazlit? Nosit, či vozit? Snažila jsem se nacházet kompromisy a skloubit to s osobností Sofinky. Nosila jsem v šátku, vozila v kočárku, kojila do roku, vysvětlovala a vysvětlovala a občas se rozhodla pro lehké plácnutí po zadku, protože to dá, dle mého, někdy za deset slov. Pořád si však nejsem jistá, dělám to správně?

Uvedené příklady se skutečně staly.
S kamarádkami jsem zrovna odcházela z kurzu Jak řešit spory a správně vychovávat. Venku jsme zabředly do rozhovoru dvou extrémů – Nevýchova versus Výchova našich prarodičů. Kupříkladu kamarádčina dcera Hanička začala  z ničeho nic kousat ostatní děti. Laici radí: kousněte dítě také. Představte si tedy situaci: Vaše milé dítě sedí na pískovišti, vy kousek od něj. Dítě si v klidu hraje do doby, kdy mu holčička začne brát oblíbenou bábovku. V tu chvíli Vaše milé dítě celé zrudne a mění se před očima. Bez varování se zakousne do ruky roztomilé holčičky. Vše se odehraje ve vteřině. Vy zběsile vybíháte z lavičky (myslíce na rady z internetu) a za dohledu všech vyděšených, nechápajících matek se zakousnete svému broučkovi do ruky. Odhadnout sílu tak, aby ho to zabolelo, ale aby na Vás nedojela sociálka, toť otázka. Jak to vnímá dítě, toť otázka druhá. „Nová škola“ zajisté zkritizuje tento postoj. Násilí plodí násilí. Představme si tedy druhou situaci: Opět sedíte kus od dítěte s ostatními maminkami, když se Vaše dítě zakousne. Zvednete se, a abyste nevyvolala ještě větší paniku, vezmete dítě stranou a potichu mu domlouváte: „To se přece nedělá. Víš, jak to kousnutí bolí? Nejsi přeci pejsek.“ Matky na Vás upírají pohledy a nemohou pochopit, jak můžete být tak klidná. Pokousaná holčička tápe, co se vlastně stalo a drží demonstrativně ruku od krve vztyčenou. To snad ta matka nemyslí vážně? Opravdu to bude řešit pouze touto větou a nechá dítě dál si hrát mezi ostatními? A teď, babo, raď!

Další úsměvnou situaci zažil kamarád se svým synem Kryštofem. Je to šikovný dvouletý kluk. Sám se nají, sám se dokonce dokáže svléknout. Už nenosí plíny, jen z chození na velkou má opravdu panickou hrůzu. Jeli zrovna z koupaliště ze Slavkova a domluvili se, že se zastaví ještě na jídlo na motorestu. Maminka by to zakázala, ale nebyla tam. Tak už spokojeně berou tác, dvouletý Kryštof svírá lžíci a vybírají, co si dají dobrého. Kryštof na sobě má z koupaliště jen dlouhé triko pod zadek, protože si před koupalištěm zamazal kraťasy zmrzlinou. Jdou spolu ke stolu a užívají si pánskou jízdu, hranolky a řízek. Chlapečkovi moc chutná, ale zanedlouho ho přestává bavit sedět u stolu, a že se porozhlédne po velké jídelně. Dojde až naproti, kde si zrovna sedne sympatická rodinka, která s ním začne komunikovat. Kryštof je sleduje u jídla, když tu začne rudnout a před nechápajícími zraky rodiny u večeře z Kryštofa začnou na podlahu padat bobky. Ráda bych napsala bobečky, ale lhala bych. Rodina se slovy „Ježišmarjá, on kadí“ vstává od stolu. Tatínek chlapečka běží k nim a s poklonkami a omluvami začne rozmatlávat to velké překvapení ubrouskem po podlaze. Do toho začne malý Kryštůfek, se stále rozkročenýma nohama, křičet, jako by mu někdo řezal nohu. Sympatická rodina znechuceně odchází na druhou stranu jídelny a trousí cestou nejrůznější nadávky. Tatínek je zborcený a plave ve svém potu. Kromě otázky, jak dostat bobek z podlahy, stojí před výchovným dilematem, pochválit syna za to, jak se pěkně vykakal, nebo mu vynadat za to, že se to opět nepovedlo na záchod a musel to provést teď a tady!? A opět, babo, raď!

Šárka Svobodová

Spisovatelka je nyní na mateřské dovolené s dvouletou dcerou Sofií. Vystudovala střední pedagogickou školu, dále obor HV-ZSV pro vzdělávání na MU v Brně. Práce s dětmi ji naplňuje, v MŠ Creative Kids učila pět let, jeden rok pak vyučovala na ZŠ Hudcova. V roce 2016 vytvořila projekt pro děti Myšák Očko. Tento projkt vznikl spojením trvalých, reálných značek v přírodě v Brně a detektivní knihy pro děti s názvem Myšák Očko.  K projektu patří písničky Myšáka Očka a autorská čtení, která probíhají v růžných MŠ či centrech pro děti. Autorka vede také kroužek malých hudebníků „Kraválníci, tvoříme s lidovou písničkou“ na Vinohradech a od září 2018 začíná učit také některé z kroužků na ZŠ Didaktis  a „Hudebku s Amálkou“ pro malé muzikanty v MŠ Creative Kids.

Související knihy

Svobodová, Šárka

powerprint s.r.o., 2017