Den před koncem prázdnin 2018 vydalo nakladatelství Fragment, člen skupiny Albatros Media, netypickou publikaci s názvem Deník pro kámošky. Překlad z anglického originálu připravila Eva Brožová.

Když mi dítko o této podivuhodné knize říkalo, netušil jsem, co očekávat.  Abych pravdu řekl, první dojem byl téměř jako, jak se říká, z rychlíku. To proto, že jen co jsme výtisk doma vybalili, děťátko jej uchvátilo a bez dalšího otálení se vrhlo do jeho studia a bezodkladného využívání. Deník pro kámošky totiž není v žádném ohledu obyčejná kniha. Nejde ani o pohádky, ani o příběhy, a už vůbec ne o básničky. Právě naopak – Deník pro kámošky je kniha, kterou ve skutečnosti píše každý její uživatel sám. Schválně nepoužívám výraz „čtenář“, protože držitelé Deníku jsou ti, kdo jej ve skutečnosti dotvářejí do konečné podoby. Tak se z každého stává svým způsobem spisovatel a tvůrce. Každý výtisk Deníku pro kámošky se jednoho dne změní ve zcela jedinečnou a ostatním výtiskům nepodobnou knihou.

Pojďme si vysvětlit si, o čem je řeč. Deník pro kámošky je primárně určený k zaznamenávání každodenních úvah své majitelky. A jak již samotný název naznačuje, nejen jejích, ale i vybrané kamarádky, případně kamarádek.

Deník pro kámošky je z jedné strany, té, kterou bychom asi nazvali hlavní, pojat jako zdroj podnětů k úvahám, sebezdokonalení a sdílení. Otočen vzhůru nohama pak funguje jako diář. Pojďme se nejprve podívat na tuto část. Je rozdělena do jednotlivých měsíců a v jejich rámci požaduje záznam „Tří věcí, na které se tento měsíc těším“ a „Tří věcí, které se mi tento měsíc nejvíce líbily“. Jako bonus ještě nabízí prostor pro zodpovězení třetí otázky, jíž je „Moje speciální přání na příští měsíc“ a v případě prosince ještě i „pro příští rok“.

Teď si konečně můžeme představit i hlavní blok, který přichází s mnoha tématy, z nichž se většina pravidelně v drobných modifikacích opakuje. A tak kromě úvodního úseku „Jsem taková, jaká jsem“ a následujícího „Mám se ráda! Můj Super den“ vyplňuje majitelka Deníku i „Barvu svého srdce“. Od této chvíle již nastupují opakující se témata, jimiž jsou „Co je blízké mému srdci“, „Strom srdíček“ a „Deník pro kámošky“. Právě ta poslední skupina má sloužit pro poznámky, o něž se majitelka dělí se svou vybranou kamarádkou. V poznámkách „Co je blízké mému srdci“ se objevují témata jako „Všechno o mně“, „Můj styl“, „Moje srdeční záležitosti“ a „Seznam mých přání“. „Stromy srdíček“ volají po doplnění o informací typu „Moje rodina“, „Moji přátelé“, „Nejbáječnější události v roce“ a „Moje nejoblíbenější místa na světě“. Několik stran je věnováno i tématu „Šikovné ruce“ s návody a výzvami k výrobě zpravidla něčeho se srdíčky. A jaký by to byl deníček, kdyby neměl „Tajná psaníčka“ a hlavně „Přísně tajnou kapsu“, kam je lze ukrýt?

Deník pro kámošky není jen prostými osmdesáti stranami jednoúčelové zábavy. Jeho úkolem by mohlo být i přivést dítka ke smysluplné pravidelné aktivitě, naučit je přemýšlet nad životem, nad svými preferencemi, a hlavně sdílet vlastní úvahy s okolním světem.

Za zmínku stojí i provedení přebalu. Dominantou přední strany je totiž flitry vyvedené srdce, snadno překlopitelné na dvě menší, a majitelka knihy si tak může upravovat vzhled svého Deníku dle momentální nálady.

Budou-li z něj mít vaše děti stejnou radost, jako to naše, bude náklad za chvilku rozebrán. A co lepšího si může nakladatel přát?

Související knihy

Fragment, 2018