Cynthia Handová je spoluautorkou zábavného fantasy románu na motivy historických událostí Má lady Jane a také autorkou psychologického románu Kdybychom se neviděli. Jejím nejznámějším počinem je však zřejmě romantická trilogie Nadpozemská. Po těchto úspěšných young adult knihách nyní přichází Posmrtný život Holly Chaseové. Začátkem října jej u nás vydalo nakladatelství CooBoo.

Jedná se o moderní převyprávění Vánoční koledy Charlese Dickense. Hlavní hrdinkou je zhýčkaná a sobecká Holly Chaseová, kterou před pěti lety na Štědrý večer navštívili tři duchové. Jejich záměrem bylo dívce ukázat důsledky jejího chování a přivést ji tak zpátky na správnou cestu. Holly se však domnívala, že jde o hloupý žert, a odmítla se napravit. Potom zemřela, ale její život tím překvapivě neskončil! Ode dne své smrti pracuje pro tajnou Skruží společnost jako Duch minulých Vánoc a snaží se napravit stejně sobecké lidi, jako byla ona sama. Přitom stále zůstává ve věku sedmnácti let, zatímco její otec a nejlepší kamarádka žijí dál bez ní. Letos se ale vše změní! Novým Skružem se totiž stává sedmnáctiletý Ethan – bohatý, nafoukaný a nesmírně přitažlivý mladík, k němuž Holly od první chvíle pocítí zvláštní spřízněnost. On je jí totiž vlastně bolestně podobný. Dokáže ho přimět, aby se změnil k lepšímu? A může ještě změnit sama sebe? Nebo už je na zázraky příliš pozdě?

Než se pustíte do čtení Posmrtného života Holly Chaseové, měli byste se obeznámit s původní Vánoční koledou. Netřeba ji číst, ale pokud vůbec netušíte, o co jde, bylo by dobré pustit si třeba film s Jimem Carreym nebo Mickeyho vánoční koledu s Disneyho klasickými postavičkami. Cynthia Handová totiž zkrátka vzala celou Vánoční koledu a jen ji vsadila do moderní doby. Pracuje tu se jmény původních postav – prakticky každý zaměstnanec Skruží společnosti dostává přezdívku podle hrdinů Dickensovy knihy. Holly Chaseové se tak například přezdívá Havishamová, což je ovšem nápad, který mi připadá naprosto zbytečný a slouží snad jen k tomu, aby čtenáře mátl. Šéf společnosti si nechává říkat Boz podle pseudonymu, jejž užíval sám Dickens. Kdo tento pseudonym nezná, nebude smysl jména vůbec chápat, a kdo ho zná, ten si nejspíš řekne, že ze strany autorky nejde o zvlášť originální myšlenku.

Vraťme se však k příběhu. Je vcelku zřejmé, jak skončí. Záměrem Handové bylo vnést do dnešního světa trochu dobra a ideálně přitom čtenáře dojmout. Lze předpokládat, že zarputilí hříšníci budou napraveni. Stoprocentní happyend však nečekejte. Na závěru, který je šťastný, a přece trošku smutný, oceňuji jeho střízlivost. Ne všechno v životě dopadne, jak bychom si přáli, a tak to má také být. Způsob, jakým nás autorka k tomuto poučení dovedla, mi ale příjemný nebyl. Promlouvá totiž ke čtenářům prostřednictvím Holly, aby se jaksi ospravedlnila za svá rozhodnutí. Nepřímo tak vstupuje do příběhu a kazí tím požitek z jeho konce.

Knížku bych doporučila těm, kdo milují Vánoční koledu a romantické vánoční příběhy. Musím však podotknout, že v této žánrové oblasti znám i podstatně působivější tituly, třeba Jen 27 dnů nebo Polibek v New Yorku. Jejich děj se stejně jako v případě Posmrtného života Holly Chaseové odehrává v zasněženém (před)vánočním New Yorku a dochází zde k postupnému sbližování dvou mladých lidí. Tyto dvě knihy však dokážou skutečně dojmout a chytit za srdce, zčásti díky vskutku kouzelně vykreslené vánoční atmosféře a především díky sympatické povaze hlavních hrdinů.

Na Yvonnině pohřbu jsem nebrečela. Předvádění emocí by rozhodně nechtěla. Celou dobu jsem měla sluneční brýle Bulgari, které zakrývaly nejen oči, ale většinu mého obličeje (patřily Yvonne a obrovskou výhodou její smrti bylo, že jsem konečně mohla probrat její šatník), a když bylo po všem, vytáhla jsem z kabelky mobil a udělala si přímo na hřbitově selfie ve svých nových úchvatných brýlích. Hned jsem ho taky vystavila, aby to všichni, co mě sledují, viděli.
Byla jsem tehdy špatný člověk. Vážně. Klidně bych vrazila kudlu do zad svým takzvaným nejlepším přátelům, kdybych věděla, že mi to získá nějakou pozornost. Posmívala jsem se všem, u koho jsem měla dojem, že trpí sebemenším nedostatkem – podivínské holce z druhé hodiny, která zjevně neměla tušení, co je to antiperspirant, klukovi v jídelně, který měl odpornou bradavici na tváři, roztleskávačce, která vážně měla něco udělat s nechutným tukovým prstencem, co jí vylézal z podprsenky. Vymýšlela jsem si a šířila pomluvy, jak jen to šlo. A dobře jsem věděla, že se chovám hrozně. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem být jako Yvonne. Bohatá. Módní. Slavná. Už jsem měla padesát tisíc sledovatelů, a to byl teprve začátek. Prostě jsem si byla jistá, že za chvíli bude moje jméno znát naprosto každý. (str. 10)

Holly si mě příliš nezískala, ale to jako nenapravená Skružka ani nemohla. Problém je, že se od začátku do konce topí v moři svých lží a nepříjemně často také brečí jako želva (spojení „brečet jako želva“ se vyskytuje minimálně třikrát krátce za sebou).
Základní nápad na moderní tajnou společnost, která rok co rok napravuje jednoho člověka, je přitom zajímavý a dalo by se z něj vytěžit podstatně více. Jestli však očekáváte, že se dozvíte, jak přesně společnost funguje, jak je možné někomu vstupovat do snů, cestovat s ním po minulosti, nebo jak někomu číst myšlenky, budete zklamáni. Je to prostě spojení vědy a kouzel. Nic uspokojivějšího se od autorky nedozvíte. Nabízející se otázky jsou smeteny konstatováním, že byste napřed museli vystudovat kvantovou mechaniku, abyste tomu mohli porozumět. Tuto zřejmě nejzajímavější část si tedy Handová velice zjednodušila – velká škoda.

„Doopravdy se vrátíme v čase, ale zůstáváme v jiné dimenzi, v té, která leží přímo nad tou naší, aby Skruž nemohl do událostí nijak zasahovat a měnit dějiny. Dívat se, ale nesahat, to je pravidlo.“
„Jak to funguje?“
Pokrčila jsem rameny. „Jde o něco s červími dírami a mezidimenzionálními přestupy. Já tady nejsem přes vědu. Jen hraju svou roli. Jestli chceš vědět, jak to funguje, zeptej se Granta. Nejdřív ale radši vystuduj kvantovou mechaniku.“ (str. 233)

Ano, je velice příhodné uvést, že hlavní hrdinka tady není přes vědu, a tak tomu nemusí rozumět ani ona, ani my. Co by si ale měla autorka ujasnit, je to, zda může Holly onemocnět. Na straně 62 dívka prohlašuje, že samozřejmě nemůže být nemocná. To je ostatně jedna z výhod, když jste mrtví. Dá se tudíž předpokládat, že během let práce pro Skruží firmu nebyla nikdy nemocná. Přestože je mrtvá, popadá dech, potí se a buší jí srdce. Budiž, ale na straně 226 volá do práce, že nemůže přijít, protože je nemocná. Když se k tomu její kolegyně vyjadřuje, Holly namítne, že úplně mrtvá zjevně není. Hm…

Shrnuto a podtrženo, předností knihy není originální a napínavý námět, sympatická hrdinka, věrohodná romantická linka, ba ani ta vánoční atmosféra, kterou jsem očekávala vřelejší. Po přečtení anotace a krátké ukázky jsem kdovíproč nabrala dojmu, že se u knížky i zasměji. Příběhu však chybí humor, jakési odlehčení. Na druhou stranu je pochopitelné, že se Skruž utápí v pláči, bezmoci a depresích kvůli všem špatnostem, které kdy způsobil, a nemožnosti je zvrátit. Mnoho věcí, jimiž se autorka zjevně snažila překvapit, byla předvídatelná (např. pravá povaha vztahu mezi asistentkou Stephanie a Duchem současných Vánoc).

Největším kladem je patrně sama Vánoční koleda a její koncept, jejž pracovníci firmy pečlivě dodržují. Popisy krásných kostýmů pro duchy, prohlídka snů a vzpomínek malého Ethana či roztomilý styl oblékání přátelské Stephanie jsou tím nejlepším, co kniha nabízí. Mladší romantičky budou nadšené, zejména pokud je dosud neunavilo číst o „náramně sexy a dokonale krásných“ klucích.

Související knihy

Handová, Cynthia

CooBoo, 2018