Na první straně novely kanadského spisovatele Larryho Tremblaye Citrusový sad nalezneme následující odstavec:

Ahmed s Azízem našli prarodiče v troskách domu. Babička měla lebku roztříštěnou trámem. Dědeček ležel v posteli rozervaný na kusy bombou, která přilétla ze svahu hor, za nimiž mizelo každý večer slunce.

Takto hrozivý úvod může odradit kdejakého čtenáře. Zvlášť, jakmile se dozví, že Ahmed a Azíz – hlavní hrdinové příběhu – jsou malí chlapci nic netušící o hrůzách světa, do kterého se narodili. Odložit tuto knihu po první straně by však byla velká škoda. Citrusový sad totiž není typickým válečným příběhem, neboť v první řadě nemluví o krvi a násilí, ale o manipulaci a lži.

Dvě dvojčata, která kromě jejich matky od sebe nikdo nerozpozná, žijí uprostřed venkova v některé ze zemí Blízkého východu (autor schválně nespecifikoval konkrétní místo). Jejich otec se stará o zděděný citrusový sad, do něhož si chlapci chodí hrát a který symbolizuje život „předtím“. Předtím, než se celá vesnice ponořila do strachu ze světa „na druhé straně hory“. Právě tam totiž – podle vyprávění Sulájeda, respektovaného muže a válečníka – sídlí nepřátelé, kteří na vesnici obou dvojčat posílají ničivé bomby. V celé knize není zmíněno, kdo tito nepřátelé jsou, ale pro malé chlapce jsou ztělesněním zla. A když jedna bomba zasáhne i dům jejich prarodičů, Ahmedova a Azízova rodina musí přinést tu největší oběť. Oběť, která z jednoho z nich udělá mučedníka a hrdinu a druhého postaví před hroznou ztrátu a ohromnou životní zkoušku. Sulájed totiž rodinu přesvědčí, že sebevražedné atentáty jsou jediným způsobem, jak lze proti nepřátelům bojovat. Jak čtenář v knize zjistí, utrpení celé rodiny je přitom způsobeno jednou jedinou, děsivou lží.

Rozsahem kraťoučká novela nabízí nový pohled nejen na hrůznost války, ale hlavně na ničivou moc lži; takový pohled, který dokáže zprostředkovat pouze románové vyprávění. Novináři se svými zprávami a reportážemi mohou informovat o politickém vývoji, či dokonce přinést příběhy konkrétních lidí postižených válkou, jen beletrie však může poskytnout hluboký pohled na jeden příběh s vhledem do motivů jednání a uvažování hlavních postav. Ukáže nám, jak hlavní hrdina prožívá to, co se děje kolem něj, čím je ovlivňován a kam směřuje.

A právě to je cílem této knihy. Pro českého pozorovatele může být dění na Blízkém východě nepochopitelné. Proč tamní konflikty trvají tak dlouho? Co motivuje teroristy? Jak někdo může obětovat vlastní život, aby vraždil nevinné? Takové otázky je těžké zodpovědět. Část odpovědí českému čtenáři nabídla nedávno vydaná kniha novinářů Ondřeje Kundry a Tomáše Lindnera Můj syn terorista. Citrusový sad pak doplňuje druhou stranu příběhu. Ukazuje, jaké to je žít v místech zmítaných válkou a jak politicky motivované lži mohou manipulovat a ničit životy, rozdělovat rodiny a způsobovat hrůzné činy prodlužující krvavé války.

V závěrečné části knihy pak autor kromě vyvrcholení celého příběhu přistupuje také k vlastní sebereflexi. Larry Tremblay totiž uvažuje, zda má vůbec právo vyprávět příběh Ahmeda a Azíze: On jako někdo, kdo pochází z bohaté západní země a nikdy nemusel prožívat hrůzy, které zažívají jeho postavy. Není trochu arogantní přisoudit sám sobě schopnost vžít se do svých postav, když mají tak diametrálně odlišnou životní zkušenost od svého tvůrce?

Odpověď si musí každý čtenář najít sám. Ale ať už bude jakákoli, je třeba uznat, že Citrusový sad je novela, která nese důležité poselství. Především totiž varuje před ničivou mocí propagandy, mystifikace a lži. A to je téma, které není relevantní pouze na Blízkém východě, ale bohužel také u nás.

Na působivosti knize dodává kvalitní překlad Kataríny Horňáčkové, který čtenáře vtáhne do děje a neobtěžuje ho zbytečnými překlepy či jazykovými neobratnostmi. Českému vydání se také dostalo krásného grafického zpracování. Velká písmena a odstupy mezi řádky dodávají textu vzdušnost a umožňují, aby si každý čtenář příběh doopravdy prožil a na prázdných stranách před každou kapitolou měl dostatek času na přemýšlení. Toho je vskutku zapotřebí, jelikož Citrusový sad nelze přečíst, aniž by se člověk zastavil a ponořil do vlastních myšlenek.

Zároveň se ale není nutné bát, že by se jednalo o náročnou četbu. Naopak, Citrusový sad je psán velice jednoduchým jazykem a jeho děj ubíhá rychle. Právě tato strohost je možná tím jediným, co by se dalo knize vytknout. Postavy nemají příliš propracovaný charakter a připomínají spíše loutky hrající dobře napsanou hru. To ale není chyba autora. Naopak jde o záměrnou volbu, díky které Tremblay na pouhých pár stranách vypráví příběh přesně tak, jak chce. Příběh, který je sice prostý, ale zato má dalekosáhlé poselství.

Související knihy

Tremblay, Larry

Argo