V návaznosti na loňské znovu vydání knihy Raye Bradburyho Marťanská kronika (The Martian Chronicles, 1950, česky prvně 1959) z nakladatelství Plus se na sklonku jara 2018 objevila i zvuková verze distribuovaná prostřednictvím serveru Audioteka.cz.

Ray Bradbury byl spisovatelskou ikonou hlavně dvacátého století (1920 až 2012). Za lehce přes devadesát let, po něž působil na tomto světě, si stihl vybudovat vpravdě nesmrtelné renomé skvělého autora s jedinečným vhledem do potenciální budoucnosti. V tom, přiznejme si, jej dodnes dokázal překonat jen málokdo. Začátky své spisovatelské kariéry odstartoval hlavně povídkami vydávanými nejprve časopisecky. Až v roce 1947 mu konečně knižně vyšla sbírka Dark Carnival (Temný karneval). O tři roky později se objevila právě dnes zmiňovaná Marťanská kronika, po níž následovalo několik desítek dalších povídkových sad, románů, ale i divadelních či rozhlasových her. Méně se už mezi čtenáři ví, že Ray Bradbury byl i scénáristou filmu Bílá velryba (Moby Dick) z roku 1956. Když už zmiňujeme stříbrné plátno, Bradburyho dílo inspirovalo téměř stovku různých filmových zpracování, mezi nimiž nechybí ani Marťanská kronika z roku 1980, nejčastěji uváděná jako třídílný televizní seriál. Upřímně řečeno, právě toto provedení předloze spíš více uškodilo, než prospělo, a na rozdíl od jiných pořadů, z pohledu dnešního diváka je už v podstatě propadající.

Marťanská kronika je dílo, které ve své knižní podobě naprosto přerostlo nejen dobu svého vzniku, ale i stávající měřítka pokroku. Přestože se jedná o sbírku příběhů, jež mohou v naprosté většině stát zcela samostatně (a nezřídka jsou tak i prezentovány – vzpomínám si, že třeba předposlední z povídek s názvem „Přijdou vlahé deště“, reprezentující jednu z nejsmutnějších částí celé knihy, byla součástí čítanky pro druhý stupeň základní školy již před čtyřiceti lety), jednotlivé povídky jsou uspořádány do logického celku. Pro zvýšení efektu kontinuity je každá z částí navíc datována. V původní knize datování začíná lednem 1999, zatímco v prezentované audioknize došlo k posunu do roku 2031, snad ve snaze zvýšit pocit věrohodnosti (dle mého názoru naprosto zbytečně).

Marťanská kronika je situována do tří základních kulis. Úvodní příběhy popisují počáteční pokusy o přistání lidských posádek na Marsu, kde se astronauté setkávají s rozvinutou humanoidní civilizací. Zatímco posádka první výpravy je jen naznačena (ve druhém příběhu s názvem „Ylla“), druhé přistání je již vyrovnaně rozděleno mezi pohledy pozemšťanů a marťanů v kafkovsky pojaté povídce s názvem „Pozemšťani“. Invazní část v podstatě vrcholí příběhem s příznačným názvem „Třetí expedice“. Druhý rámec Marťanské kroniky představují příběhy posazené do kulis osidlovaného nebo již osídleného Marsu. Rozptyl témat je zde opravdu značný. Od romantického příběhu Benjemina Driscolla rozsévajícího trpělivě semena trávy, rostlin i stromů v povídce „Zelené ráno“, jež není nepodobná klasické písni o Jonathánovi a jabloňových jadérkách, přes setkání dvou osamělých cestovatelů přes propast tisíciletí v příběhu „Noční setkání“, až po klasickou hororovou scénu v příběhu „Usher II“. Poslední zmíněný text jasně reflektuje Bradburyho oblibu práce klasika hororu Edgara Allana Poe. Třetí tematický blok pak reprezentují příhody ze Země. Ty jsou od začátku knihy nerovnoměrně rozesety mezi zbývající části a kromě již zmiňované depresivně laděné postkatastrofické vize „Přijdou vlahé deště“ je zastupuje třeba líčení odlivu celé jedné lidské rasy v povídce „Má duše se vznáší výš“ (nesmíme zapomínat, že světlo literárního světla spatřila kniha v polovině dvacátého století, kdy rasová segregace byla ještě významným problémem tehdejších Spojených států).

Budeme-li se držet obvyklého rozdělení žánru science fiction na technickou (Verne) a psychologickou (Wells), Bradburyho Marťanská kronika reprezentuje jednoznačně wellsovskou linii, protože její hlavní orientace míří hlavně na lidskost v její nejryzejší formě. Přestože si techniku vypůjčuje spíše jen jako prostředek, i tak představuje autorovu až neuvěřitelnou schopnost odhadu technologického vývoje lidstva. Dobře, lidé ještě na Mars rutinně nelétají (tedy snad), tím méně kolonizují jiné planety, ale co se týče ostatního vybavení, tady Ray Bradbury prokázal opravdu nečekanou fantazii. Robotické uklízecí myšky jsou jen jednou z bezpočtu vizí, které čtenáři objeví.

Knižní podoba překladu Marťanské kroniky se u nás dočkala pěti samostatných vydání a jednoho ve spojení s další Bradburyho klasikou 451 stupňů Fahrenheita. Všechny edice vycházejí z původního překladu Jarmily Emmerové z roku 1959. Interpretem zvukové podoby Marťanské kroniky je Martin Siničák, který dokonalým přednesem dělá čest své herecké profesi. Jeho dominantou je nepochybně divadlo (v současnosti hlavně Národní divadlo Brno), ale objevil se i v několika filmových či seriálových rolích. Audiokniha je v souladu s tištěnou předlohou rozdělena do šestadvaceti částí reprezentovaných jako obvykle soubory ve formátu mp3. Posluchači se tak mohou těšit na osm hodin a devatenáct minut příjemně strávených poslechem vzrušujícího dobrodružství.

Opakovat, že Marťanská kronika je nadčasovým dílem, by bylo příslovečným nošením dříví do lesa. Přesto neškodí si tento fakt připomenout, už třeba proto, že mladší čtenářská generace by mohla knihu přejít při pouhém pohledu na její původní datum vydání. Byla by to však nejen veliká chyba, ale co víc, byla by to neuvěřitelná škoda. Nejste-li vysloveně technickými fanatiky, kteří těžce rozdýchávají každou fyzikální nepřesnost, dejte Marťanské kronice šanci. A pokud jste ji již před lety někdy četli, oživte si její hluboký příběh v novém nastudování. Nebudete litovat.

Související knihy

Bradbury, Ray

Plus, 2018