Fantasy trilogie Jeho temné esence spisovatele Philipa Pullmana u nás vyšla již potřetí, nejnověji 4. května 2018 v nakladatelství Argo s „dospěláckými“ obálkami. Jedná se o již druhé vydání v překladu Dominiky Křesťanové v tomto nakladatelství. Argo tak splnilo přání mnoha čtenářů, možná stejně zoufalých jako já, protože trilogie byla dlouhodobě prakticky nesehnatelná.

Na začátku knihy Zlatý kompas, prvního ze tří svazků, čeká čtenáře stručné vysvětlení, v jakých světech se jednotlivé příběhy odehrávají. Je tu také poznámka objasňující výslovnost slova daemon.

Tento „démon“ znamená ve světě Zlatého kompasu lidskou duši, zvířecího společníka neodmyslitelně spjatého se svým člověkem. Jeden provází druhého, nemohou se od sebe vzdálit na více než pár metrů a sdílí myšlenky, obavy, přání, a dokonce i fyzickou bolest. Daemoni dětí mohou libovolně měnit podobu, ovšem pouze do chvíle, než dítě vstoupí do puberty a začne dospívat. Pak se podoba daemona ustálí podle povahy jeho člověka. Na dospělé osobě se následně začne usazovat Prach. A v tom tkví jádro celého toho zvláštního, mnohdy znepokojivého až zarážejícího, nicméně originálního příběhu.

Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá Lyra žijící v paralelním světě, jenž se podobá našemu. V tom jejím mají lidé zmíněné daemony, ale také tam žije řada podivuhodných bytostí, např. mluvící medvědí kyrysníci nebo divoženky létající na borových větvích. Zlatý kompas vypráví o Lyřině cestě na sever za záchranou kamaráda Rogera a dalších dětí, které unesli Vrahouni. Překonávat četné překážky jí pomáhají nejen přátelští Romuni a vzduchoplavec Lee Scoresby, ale také alethiometr neboli pravdoměr, přístroj podobající se zlatému kompasu. Tomu, kdo s ním umí zacházet, zodpoví podle pravdy každou otázku.

Kniha o celkovém rozsahu 400 stran je rozdělena na tři části: Oxford, Bolvangar a Svalbard (podle toho, kde se děj odehrává). Třiadvacet kapitol má ještě své vlastní názvy. Začátek každé kapitoly provází obrázek v malém čtverečku, příhodný právě pro daný úsek.

Mně osobně se nejvíce líbila hned první část, ta oxfordská, kde se s Lyrou a jejími přáteli na Jordánské koleji teprve seznamujeme. Dozvídáme se, že Lyra je živé dítě, které si rádo hraje všude tam, kde to má zakázáno. Hru si dokáže udělat dokonce i z pronásledování Vrahounů, obávaných únosců dětí. V této části se také setkáváme s dívčiným temperamentním a ctižádostivým strýčkem Asrielem, jenž nás díky svým výzkumům uvede do problematiky Prachu. Co je vlastně Prach, odkud se bere a proč se ho všichni tolik bojí? Zajímá se o něj i tajemná a krásná paní Coulterová, která si Lyru odveze k sobě domů jako svou asistentku. Předtím ale dívka obdrží od rektora cenný alethiometr odhalující pravdu. Také díky němu Lyra pozná, že paní Coulterová není tím, kým se zdá, a z jejího domu uteče. Octne se ve velkém nebezpečí, ale naštěstí padne do rukou ochranářským Romunům.

„Jak se jmenuješ?“ chtěl vědět pán.
„Alice.“
„Moc hezké jméno. Ukaž, kápnu ti do kávy něco pro zahřátí,“ chystal se odšroubovat víčko stříbrné ploché láhve.
„To já nerada,“ zavrtěla hlavou Lyra. „Mně stačí kafe, děkuju.“
„Vsadím se, že takové brandy jsi v životě nepila.“
„Ale jo. A zeblila jsem se jak alík. Vypila jsem ho celou flašku, teda skoro celou.“ (str. 103)

První část knihy se dle mého asi nejvíce podobá filmové verzi, již jsem měla možnost zhlédnout hned několikrát dávno předtím, než se mi do rukou dostala kniha. Kouzelný film jsem si okamžitě zamilovala a nebála bych se ho doporučit dětem. Kniha – zejména její zbývající dvě části – je ovšem daleko drsnější a mladším dětem bych ji nedávala. Té krve, ubližování a smrti je v ní zkrátka až příliš.

Byla to děsivá rána. Celá spodní čelist se vyrvala z kloubů a provázená krvavou stopou odletěla do sněhu o několik metrů dál.
Iofurovi teď visel jazyk přímo před otevřeným hrdlem a crčela z něj krev. Medvědí král najednou nemohl promluvit, kousnout, nemohl nic. Víc Iorek nepotřeboval. Skočil na něj, zaryl Iofurovi zuby do krku a třepal jím sem tam, zvedal celé to ohromné tělo do vzduchu a bušil s ním o zem, jako by medvědí král nebyl víc než tuleň na mořském břehu.
Pak škubl hlavou vzhůru a život Iofura Raknisona mu proklouzl mezi zuby do neznáma.
Zbýval už jen jeden, závěrečný rituál. Iorek rozsekl drápem královu nechráněnou hruď a sloupl z ní kůži, až se objevily úzké červenobílé proužky žeber, podobné žebroví na spodku člunu. Iorek zanořil tlapu do hrudního koše, vytrhl Iofurovi srdce, rudé a kouřící, a před zraky jeho poddaných ho sežral. (str. 349)

Na druhou stranu bude knížka atraktivní a napínavá nejen pro náctileté, ale i pro dospělé. Pokud jste film neviděli a máte rádi popisnější styl, budete zřejmě nadšení, a jestliže jste film už viděli, stejně se do čtení pusťte. Najdete tolik odlišností!

Je znát, že Philip Pullman psal příběh s velkou představivostí. Zlatý kompas provází mnoho krásných a podrobných popisů, které člověka doslova pohladí po duši.

Nad hlavou se jim rozpínala ohromná křivka pláště balonu. Nahoře a přímo před nimi planula polární záře, jasnější a velkolepější, než jakou kdy spatřila. Byla všude kolem – nebo alespoň skoro všude –, až měla pocit, že jsou bezmála její součástí. Dlouhé závoje bělostného jasu se třepotaly a rozevíraly jako tlukoucí křídla andělů, z neviditelných útesů se řítily průzračné třpytivé kaskády, které končily ve vířících tůňkách nebo zůstávaly viset ve vzduchu jako gigantické vodopády. (str. 296)

Je však třeba dodat, že stejnou měrou jsou tu popisy poměrně složité, v nichž není lehké se vyznat. Z postav jsem si zamilovala medvědího kyrysníka Iorka Byrnisona, Fardera Corama a vzduchoplavce Leeho Scoresbyho, ale ty jsem měla ráda už ve filmu, kde mi zejména Iorek byl ještě mnohem bližší. U jiných postav jsem byla často nemile překvapena nevěrohodným uvažováním a jednáním. Kupříkladu strýček Asriel je od začátku prezentován jako člověk vzbuzující v Lyře lásku, bezmezný obdiv i strach. Vždycky ale věřila, že je statečný, cílevědomý a má dobré srdce. V závěrečném úseku knihy se ukáže něco docela jiného, něco, co dle mého odporuje všemu, co jsme se o lordu Asrielovi dosud dozvěděli. Stejně tak paní Coulterová jedná dle mého nelogicky, ale těžko se o tom rozepsat, aniž bych prozradila důležité informace a připravila vás o překvapení.

Proto se do Zlatého kompasu ponořte sami a uvidíte, jak na vás jednotlivé postavy zapůsobí.

Související knihy

Pullman, Philip

Argo, 2018